MUDr. Tomáš Rektor / Blog > Ach ta chemie….

Ach ta chemie….

30. 12. 2012 / autor: Tomáš Rektor

Někdy je třeba vyjádřit holou pravdu. Naplno říci fakt, který je stejně všem jasný, ale mlčí se o něm. V naději, že to třeba není pravda. že to jen tak vypadá.

Ano, jsem psychiatr. A předepisuji léky. Dokonce jsem dal pár lidem elektrošok. A co je na tom nejstrašnějšího – nestydím se za to.

Na to, že se v psychiatrii a psychologii vyznají všichni už jsem si zvykl. Zvlášť na technických školách musí být nějaká zvláštní psychiatrická přípravka, neb co inženýr, to expert. No co, my jim to zase vracíme v ekonomii. A v politice a dalších oborech se taky vyznáme nejlépe.

Výroky –  všechny antidepresiva a psychoterapie jsou na nic, měli by dostat krumpáč a lopatu a bylo by –  už mě z míry nevyvádí. Ale přibývá lidí inteligentních, ba moudrých (to není narážka na inženýry, ve skutečnosti je chovám, bez ironie, v úctě), kteří se nechávají slyšet, jaká je to hrůza, kolik se užívá antidepresiv.

Nepustím se do úvah, čím jsme si zrovna my zasloužili tu čest být ve středu všeobecné pozornosti. Ale nepřestávám doufat. Třeba jednou, za mnoho let, zaslechnu –  to je hrozné. Antihypertensiva. Tolik lidí je bere. A proč by ne? Při vší úctě, kardiovaskulární systém mi připadá jednodušší než mozek.

Tak jak to s těmi léky vlastně je?

Anxiolytika

Mnoho lidí bere anxiolytika. A říká jim antidepresiva. Nejsou to léky na depresi, ale na úzkost. Diazepam, Neurol, Xanax, Lexaurin. A další a další. Nikomu nevadí. Pacienti je mají rádi, na internetu je nikdo nepomlouvá. Když je budete brát, nikdo si neřeknete, že jste magor. Nemají moc nežádoucích účinků, nemusí se brát trvale, stačí si vzít tabletku, když je třeba. Nebo dvě, tři… Úleva přijde hned, a vlastně i na depresi pomáhají, protože depresi úzkosti zpravidla provází. Pomáhají i na trému, na bušení srdce. Jsou to ty tabletky, se kterými přichází pacienti se slovy – Máňa to bere už roky, dělá jí to dobře, tak mi to taky dala. A mně to teď došlo, ta chci další.

Anxiolytika mají dva drobné nedostatky. Neléčí. A jsou návykové.

Jak to, že neléčí? Jen překryjí symptom. To může stačit, když se prostě potřebujete uklidnit před prezentaci či cestou letadlem. Pokud to neděláte denně. Utlumení symptomu může nabídnout korektivní zkušenost. Čili zážitek, že něco může fungovat jinak, správně. Viagra neléčí, jen nabídne erekci tam, kde to jinak nefunguje. Pokud chlapec, který si moc nevěří, zjistí, že může řádit celou noc jako kanec, má slušnou šanci, že pak bude řádit i bez Viagry. Prostě zažil, že to jde. Stejně tak, pokud zjistíte, že let může být příjemný zážitek a nejen několikahodinové peklo, možná se na lety začnete postupně těšit a  dostanete se do fáze, kdy budete mít z tabletky talisman, budete ji vozit jen pro štěstí, kdyby náhodou, a to náhodou nepřijde. A pak ji i vozit přestanete.

Jenže mnoho lidí má úzkosti pravidelně. Třeba denně. A denně potřebují tabletku, která je překryje. A pak dvě, tři, protože na benzodiazepiny poměrně rychle vzniká tolerance. Neboli, je třeba zvyšovat dávku. A nebo je berou jen občas, ale pak přijde krize. krizi je třeba překonat a týden pravidelného užívání přeci neuškodí. Jenže z týdne je měsíc, z měsíce rok. Dávno nejde o krizi, ale o závislost.

Jak je to s tou návykovostí? Vzniká za šest týdnů, pro jistotu udávám měsíc, ať je rezerva. Při vysazení můžou přijít  epileptické záchvaty. A hlavně úzkosti, někdy kruté, týdny trvající. Jak mi jednou hezky řekl jeden pacient, který zažil závislost snad na všem. Absťák na heroinu, to je blbá chřipka. Absťák na Diazepamu, to je peklo.

Benzodiazepiny jsou skvělé léky. Výrazně pomáhají tam, kde úzkost přichází jen občas. Fungují jako první pomoc, pomáhají přežít období, než stihnou zabrat antidepresiva. Jen je třeba maximální opatrnosti. A dohledu lékaře.

Antidepresiva

Užívají se na deprese i úzkosti. A třeba na nutkavé poruchy. Ničí emoce. Způsobují impotenci, nevolnost a nechutenství. Nebo se po nich naopak přibírá. Zasahují do hormonálních systémů. Způsobují sebevraždy. Zaberou za dlouho, pokud vůbec.Musí se užívat denně, mnoho měsíců. Ztělesněný ďábel.

Realita je o trochu jiná. Některé typy antidepresiv skutečně způsobují u zdravých lidí emoční oploštělost. Pro lidi úzkostné a depresivní, jejichž obvyklá emoční škála je se pohybuje někde mezi děsem a prázdnotou, je toto oploštění jako přestěhování se z temné kobky do domu se zahradou. A to nemluvím zdaleka jen o těžkých depresích. Po čase si mnoho pacientů začne přeci jen uvědomovat, že jejich emotivitě něco chybí. A to už je pomalu čas je vysadit.

První týden užívání je skutečně často nepříjemný, při rozumném dávkování je to většinou snesitelné. Sexuální nežádoucí účinky jsou poměrně časté, většinou to jde vyřešit změnou léku či kombinací, či trochou experimentování při sexu. Téměř vždy jde o oddálení orgasmu, což překvapivě mnoho mužů spíše vítá. A hlavně, deprese často zlikviduje sexuální apetit tak důkladně, že sexuální život se s antidepresivy výrazně zlepší.

Přibírá se. Často. Ale většinou kilo, dvě, ne víc. A nebo se dohání váhový úbytek, který vznikl, neb depresi a úzkostech se často hubne. A jsou antidepresiva, na kterých se nepřibírá vůbec.

Sebevraždy. Příčina je zpravidla prostá. Hodně depresivní člověk má tak málo energie, že nemá ani sílu se zabít. Pokud mu dáte lék, který mu dodá energii, ale neposkytne úlevu, hádejte, co je to první, co udělá? Úleva by přišla za pár dní. Ale to už je pozdě. Toto risiko lze minimalisovat dobrou spoluprací s rodinou, někdy je bezpečnější krátkodobá hospitalisace. A další výhoda –  moderními antidepresivy, na rozdíl od anxiolytik, se nelze zabít.

Pomalý nástup je problém, ale svým způsobem je to i dobře. Všichni se učíme, jak si ulevit, když nám je ouvej. Studená sprcha, běh, nakupování, alkohol, sex. Jednoduchá rovnice –  je mi zle, dám si tabletku, je mimořádně nebezpečná. Dobře, že antidepresiva nepřináší úlevu okamžitě a člověk musí řešit krize vlastními prostředky. (Což neznamená, že pacienti nedělají s dávkováním psí kusy.)

A dlouhé užívání? Antidepresiva, na rozdíl od anxiolytik, skutečně léčí. Deprese ničí mozek. Ubývá spojů mezi buňkami a buňky odumírají. Antidepresiva, ale i psychoterapie vrací mozek do původního stavu. A to trvá dlouho. Jinými slovy. Pokud užíváte antidepresiva dostatečně dlouho –  obecné doporučení je šest měsíců od vymizení symptomů, mozek je přestane potřebovat. Vysazení bývá bezbolestné a risiko návratu potíží minimální.

A že antidepresiva vyřeší problém, takže pacient přestává bojovat? Ani to většinou není pravda. Naopak. Depresivní pacient ztratí naději a tím i sílu k boji. Antidepresiva je navrací. Ani neplatí, že komplikují psychoterapii. Často naopak, přílišné utrpení může omezovat možnosti hlubinné práce.

Takže antidepresiva jsou všelék? Bez risik a nežádoucích účinků? To netvrdím. Jen tvrdím, že u mnoha lidí je zlepšení stavu výrazné za cenu minimálního risika.

Konec psychoterapie, všechno vyřeší kouzelná pilulka? V žádném případě. Jsem a budu především psychoterapeut. Rozdíl mezi psychiatrií a psychoterapií je jako rozdíl detektivní prací na oddělení vražd a dopravním policistou. Jako psychoterapeut zažívám s klienty vzrušující dobrodružství, mnohoměsíční či mnoholetou výpravou do zákoutí do lidské mysli. Jako psychiatr má zpravidla o léku více méně jasno během pěti minut.

Přestože antidepresiva často umožní dlouhodobou či dokonce trvalou úlevu, psychoterapie nabízí mnohem víc. Sebepoznání, sebepřijetí, změnu života, hodnot, postojů.

Jen bych považoval za nemírně arogantní rozhodovat, jak se mají mí pacienti léčit. Psychoterapie bolí. Ať se dělá sebecitlivěji, bez bolesti to nejde. Mám právo nutit někoho, kdo prostě chce úlevu ke složité a bolestivé cestě do vlastního nitra? Nabízet pohled na vlastní stín někomu, kdo o to nestojí? Kdo na to není připraven? Nemluvě o tom, že mnoho lidí nemá na terapii čas či peníze. Či žijí v oblastech, kde jednoduše není dostupná.

Přišlo by mi absurdní nenabídnout pomoc, než začne zabírat psychoterapie. A to je často mnoho měsíců.

Nehraju si na Boha. Nabízím pacientům varianty a nechávám jim si vybrat. Můj názor zpravidla ví, ale rozhodnutí je na nich.

Přesněji, na Boha si hraju výjimečně. U těžkých stavů jsou antidepresiva nutností. A naopak, jsou stavy, kdy je deprese jen symptomem dlouhodobě nesnesitelné situace, zpětnou vazbou, že je třeba dělat něco jinak. V těch situacích by antidepresivum jen umožnilo o něco déle přežít situaci, kterou je potřeba změnit.

Proč tento článek vůbec vznikl? Protože užívání antidepresiv je v naší zemi stále zatíženou mnoha předsudky. A stigmaty. Protože je zde mnohem více lidí, kteří je potřebují a neberou než těch, kteří je nepotřebují a berou. Protože depresivní pacienti si sami často myslí, že je to jen slabost a lenost a nepotřebují, aby jim to říkalo ještě okolí. Protože deprese je vážná nemoc, která si zaslouží adekvátní léčbu.


Komentáře

  1. 30. 12. 2012 12:56 / D.K.

    Díky za pěkný článek, pomohl mi rozbít některé předsudky. A rád bych Vás také opravil v jedné věci v článku uvedené – to přirovnání s Bohem nedává smysl, protože Bůh nic neřídí – nechává naopak lidem ve všem naprosto volnou ruku. Přijde mi škoda, že spousta lidí právě takto zkresleně Pána Boha vnímá. Víra je vlastně cestou do sebe sama přesně tak, jak to popisujete, jen na konci té cesty nestojí šťastný život na Zemi, nýbrž v ráji a ta cesta vede skrze přijetí spasení. Což se samozřejmě nevylučuje s používáním antidepresiv či psychoterapeutických sezení. To jen tak na okraj. Pěkný den!

    • 30. 12. 2012 12:57 / D.K.

      *Což se samozřejmě nevylučuje s používáním antidepresiv či psychoterapeutických sezení, jakožto pomocných prostředků.

    • 30. 12. 2012 17:03 / Tomáš Rektor

      Hraní si na Boha byla jen metafora. Taky si nemyslím, že Bůh rozhoduje za nás…. díky za poznámku.

      • 19. 5. 2016 14:06 / ivan

        Dobry den,znate kombinaci antidepresiv ktera by nahradila leky zvane psychostimulancia ? Klasicka antidepresiva rozumi se thymoleptika jsou na urcite poruchy spojene s hypersomnii jako polechatani.A tady sem zrejme narazil na hlavni problem klasickych antidepresiv-oni totiz nenabuzuji,neprinasi energii..

  2. 30. 12. 2012 19:38 / nedokonalá

    Opět skvělý článek, díky za něj. Já jsem toto téma nakousla z mého laického pohledu v tomto článku: http://www.nedokonala.cz/ja-zadne-berlicky-nepotrebuju/

  3. 30. 12. 2012 20:30 / Psychoanalyza

    K antidepresivům si dovolím uměle zaspamovat vlastní link: http://psychoanalyza.com/cenzura-informaci/

    (specielně doporučuju tu 450 komentářů dlouhou diskuzi pod článkem)

  4. 31. 12. 2012 00:20 / Daniela

    Díky za článek – posílám dál ! Píšu proto, že Vám chci doporučit k přečtení nově vyšlou knihu v češtině od Ruedigera Dalkeho: Princip stínu. Smíření s naší temnou stránkou.
    Možná nosím dříví do lesa, ale kdybyste o ní náhodou nevěděl… V dubnu bude mít p. Dahlke v Praze na toto téma seminář.
    Kniha je vlastně manuál…
    Krásný celý nový rok přeji! Daniela

  5. 31. 12. 2012 08:13 / Klára Samková

    Srdečně zdravím a chtěla bych Vás jen utěšit. V naší drazemilované zemi nejenže každý rozumí psychiatrii, taky tady každý rozumí právu – a to pplně všichni.,…. takže právníci jsou adepti na antidepresiva úplně všichni.. nedivte se proto, že jsou citově oploštělí :-)
    srdečně zdravím, KLára

    • 31. 12. 2012 16:17 / Tomáš Rektor

      Milá Kláro, opakovaně tvrdím, že psychiatři a advokáti mají k sobě blíže, než by se na první pohled zdálo:)

  6. 27. 2. 2013 13:31 / Miroslav Šeda

  7. 21. 7. 2013 01:20 / Míša

    Nemyslím si, že je výhodou to, že léky pomalu zabírají. Mám panickou poruchu a první 2 měsíce byly očistec! Tuším, že lidi s depresí na tom musí být ještě hůř.

    • 21. 7. 2013 09:47 / Tomáš Rektor

      Samozřejmě bychom byli jen a jen rádi, kdyby antidepresiva zabrala co nejrychleji a tím směrem je i směrován výzkum…

  8. 19. 10. 2013 23:52 / Ilona

    Tento článek by si měla přečíst paní (bohužel nevím jméno, ani případné profesní zaměření, neb jsem ji v rádiu zaslechla jen při nákupu), která naopak lidi zrazovala od braní AD kvůli nadměrným vedlejším účinkům. Doporučovala vitamín B..to bych ji chtěla vidět při atace….

    • 31. 10. 2013 07:01 / baraka

      Segra vzdy pri atace uleha a vyspi ji….i to je cesta..,jeji 58let a uz je 18let v plnem invalidnim duchodu,zadne zamestnani,zadny stres..
      Dovolim si tvrdit,ze u urcitych pacientu,ktere antidepresiva nepomohou,nebo pomohou minimalne,je to nejlepsi reseni.

  9. 8. 2. 2014 10:58 / Lenka

    Díky za článek.Už 10 let bojuji z úzkostí a středně těžkou depresí.Zkoušeli na mě asi šest druhů antidepresiv a výsledek je ten,že z nich mám panickou hrůzu(nepomohly,spíše naopak)Přežívám na lexaurinu(už nepomáhá,ale mám perfektní závislost) a hypnogenu(když se chci alespoň trochu vyspat).Jsem nezaměstnaná(bojím se jít i sama mezi lidi)a momentálně nevím,co dál.Psycholožka mi řekla,že psychoterapii kterou bych potřebovala v našem městě nikdo nedělá a hlavně ji nehradí pojišťovna(u člověka bez příjmu vada dosti závažná)A teď „babo raď!“

  10. 1. 7. 2014 22:11 / Zuzana

    Tento clanek je zajimavy,ale nemuzu nejak uverit,ze uzkost a deprese se daji vylecit behem 6-ti mesicu. Ja beru antidepresiva uz 10 let a kdyz jeden den vynecham,mam okamzite chemickou reakci. Myslim,ze se toho nikdy nezbavim. A tak rada bych chtela.

  11. 25. 11. 2014 14:17 / Beny.Bass

    Pane doktore, chci se zeptat, když to tak hájíte ty antidepresiva. Myslíte, že to co říkáte,o kladech antidepresiv je pravda? Víte, že to že lidé mají deprese je všechno založené na strachu. Kdyby jim strach nezatemňoval mozek(který, tak rád nazýváte jako složitější orgán, než srdce), tak by tito lidé bojovali. Vůbec by k těmto depresivní stavům nedocházelo. Když, ano?! Tak každý živý člověk(či tvor)má v sobě sílu a vůli to zvládnou i bez prášků. A hlavně, jestli to nevíte, tak všechno co ty prášky lečí, tak jsou přirozené reakce, které vytvořila příroda, aby jsme přežily a nebo když nejsme silní, tak pošly. A vy psychiatři je léčíte jako nemoc. Je to k pláči.:( okomentujte, prosím. Děkuji Beny. :)

  12. 23. 2. 2015 10:20 / Martina

    Tak emoční oploštělost si užívám právě teď. Celý víkend v háji, normálně ho pročtu, ale proč číst, když ten příběh necítím. Když necítím vůbec nic. Když nemám zájem o nic. Nechci s nikým mluvit, dívat se na nikoho, a to pracuji v tzv.open space. Nenávidím to. Miluji své povídky, chci je prožívat a místo toho je ze mě zombie. Už jsem na x-tých antidepresivech, skončila jsem na půlce Rivotrilu ráno. Hypnogen mi přestal působit loni v červnu. Dva měsíce jsem pak prakticky nespala. Zkusila jsem Sleepnox forte, trochu pár dnů zabíral. Pak zase nic. Je slabý. Teď jsem na Quetizapinu (nebo jak se to píše, je to šílený název), ale jen půlce. Psychoterapii jsem zkusila, přišla mi k ničemu. Nuda. Bez významu. Občas se rozbrečím (a je to až záchvat) a nejde přestat, ta psychická bolest je strašná. Je mi 32 a připadám si jako naprostá troska. Vyhýbám se i svému velkému koníčku, návštěvám divadla, které miluji. Jen do práce, domů, do práce, domů. Přestát víkend a do práce.

  13. 15. 9. 2015 17:01 / Denisa

    Dobrý den Pane doktore zaujal mě Váš článek chtěla jsem se zeptat jestli mi můžete poradit mám diagnostikována pp beru Mirtazapin 15mg.zkoušela jsem ho vysadit bohužel bez ùspěšně straně po něm přibírám držím pravidelnou stravu hýbu se ale bohužel nic chtěla jsem od svého psichyatra napsat něco jiného po čem už se nepřibíra ale bohužel nic nenašel ještě k tomu mám pseudotrombopenii jsem už zoufale nevíte na co bych mohla přejít Děkuji pěkně za odpověď Denisa

  14. 22. 2. 2016 17:14 / Tereza

    Trpím PTSD, tedy i strachem, úzkostí i depresí. Pošla bych docela ráda, potíž je ta, že tuto pomoc u nás lékaři bohužel neposkytují.
    Jinak, problém vysoké spotřeby antidepresiv není v samotném faktu, že jsou, ale v tom, že zřejmě roste počet lidí, co takto trpí, za což může nastavení celé společnosti a způsobu života, stresu, atd., atd. Lidé, kteří se ke spotřebě léků vyjadřují, zřejmě vůbec nemají představu, jaké jsou deprese a úzkosti utrpení nejen duše, ale i těla a vyřazují dotyčného z normálního života do invalidity. Některé těžce nemocné pacienty léky opravdu léčí, u jiných je třeba léčit příčiny terapií a změnou, přičemž léky pomohou, když už deprese a úzkosti vznikly, ale podstata je v tom, že nikdo si pro antidepresiva nechodí proto, že mu bylo dobře nebo měl jen „depku“, ale až v situaci, kdy už opravdu trpí duševně i fyzicky a léky prostě potřebuje.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

O mně

 

Jsem psychiatr a psychoterapeut, zakladatel a vedoucí firmy Terapie.Info, s.r.o, zabývající se komplexní péčí o duševní zdraví. Pracuji i v angličtině (SAE) a francouzštině (Všeobecná státní zkouška). Jsem absolvent lékařské fakulty, absolvoval jsem výcvik v hlubinné psychoterapii SUR, 4 roky individuální sebezkušenosti v gestalt terapii, kurs neverbálních technik. Nyní jsem ve výcviku v psychoanalýze, jsem kandidátem české psychoanalytické společnosti. Od roku 2005 vedu zdravotnické zařízení Terapie.Info, s.r. o zabývající se komplexní péčí o duševní zdraví, dlouhodobě jsem spolupracoval s organisacemi pečující o drogově závislé a o uprchlíky více >

Nejnovější komentáře 

  • ivan: Dobry den,znate kombinaci antidepresiv ktera by nahradila leky zvane psychostimulancia ? Klasicka antidepresiva rozumi se thymoleptika jsou na urcite poruchy spojene s hypersomnii jako polechatani.A tady sem zrejme narazil na hlavni problem klasickych antidepresiv-oni totiz...
    / Ach ta chemie….
  • Jiří: Jako laik uvažujete dobře, bohužel homosexualita není vyřazena z nemocí bezdůvodně. Nemůžou za to hormony, které produkuje mozek, nýbrž hormony v děloze (Není to potvrzené) Z tohoto pohledu se staví homosexualita na stejnou úroveň jako...
    / Proč se bojíme homosexuálů (a židů)
  • Richard: tak je zde také opačný fenomén Vymítání politické korektnosti "Slačálek: Zhoubou Česka je vymítání politické korektnosti, vrší se urážky, lidi nemají odpovědnost" http://video.aktualne.cz/dvtv/slacalek-zhoubou-ceska-je-vymitani-politicke-korektnosti-vrs/r~90327e5c0bc911e68ba0002590604f2e/
    / Čtyřlístek a další sprosťárny

Facebook