MUDr. Tomáš Rektor / Blog > Ani koutkem oka nepohlédneš

Ani koutkem oka nepohlédneš

14. 9. 2012 / autor: Tomáš Rektor

Už tolikrát jsem ten příběh slyšel. Od kamarádů, přátel i pacientů. A lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem jej nikdy nežil. Začíná vždy stejnou větou. „Víš, já mám tak skvělou holku…“ A další věta už ani nemusí následovat. Jasnější je snad už jen smutný hlas, pohled pohled upřený do země a věta: „Pane doktore, víte, já byla na služební cestě..“

Pak pokračuje nechápavé kroucení hlavou. Jak to, když má někdo tak skvělou partnerku, může koukat po jiných. A nebo se dokonce zakoukat. Nedej bože líbat. O sexu nemluvě.

A nebo příběh začíná – myslela jsem, že mám super kluka. Ale zjistila jsem, že si všímám i jiných. To znamená, že ho tak nemiluju.

Jako kdyby se ve vztahu čekalo, že člověk oslepne a ohluchne. Či ztratí jiné orgány, které se mu vrací jen, když je se svým druhem.

Myslete si o Freudovi co chcete, ale sex je skutečně základ. Ono je to logické. V hlavě máme software, který se vyvíjel, no třeba pár set tisíc let. A jede na hardwaru, který se vyvíjel pár miliard let. A který, logicky, nenechává svému o miliardy generací mladšímu bratříčku ve všem volnou ruku. A pak-li že věříme Darwinovi, že jsme potomky nejzdatnějších jedinců, je jasné, že zvlášť silný důraz bude kladen na dva aspekty. Přežít. A rozmnožit se. To je to jediné, co měli naši předci společného. Všichni. Do jednoho.

Jak dospíváme, zvíře zvané sex se začíná probouzet. Najednou máme nové tělo a touhy, se kterými si nevíme rady. Snažíme se to utajit, ale nejde to, snažíme se to ovládnout, ale to jde ještě hůř. Tak to aspoň kultivujeme, hrajeme (ti, co to umí) dívkám při měsíčku na kytaru a přesvědčujeme je i sebe, že nám rozhodně nejde o sex.

A pak to přijde. První polibek. První polibek za střízliva. První sex. První sex za střízliva. A první vztah. (Ne v vždy v tomto pořadí.)

A pak se celý ten stroj, celé to soukolí touhy, vášně, studu, strachu, morálky, zastaví. To zní jako nesmysl, ne?

Sexualita někdy usne. Jindy spíš dříme. Číhá. Kouká po světě a hledá vodnou oběť.

Můžeme ji zavřít do nejtemnějšího sklepení, spoutat řetězy a vypouštět na světlo každou neděli v 7:30 ráno se zákonitou družkou. Či občas po večerech, s kamarádem internetem.

Nebo si přiznáme, že tam je.

Dobře vím, jak je to těžké téma. Přiznat si neznamená pustit ji ze řetězu. Znamená to vědět o ní. Sexualita se se může projevit třeba touhou po kráse. Tím, že si všímáme krásných žen a mužů. Nebo nevinným flirtem. Jenže, kdy je flirt nevinný? Více než jinde zde platí, že péče o nás by neměla ubližovat ostatním. Ani nám samým. Protože nevěra často bolí víc ty, kdo ji páchají, než ty, kterým se děje.

Zazdít sexualitu ve sklepeních své duše znamená ochudit se. Obětovat něco ze životního elánu a radosti. A paradoxně to může znamenat větší risk. Pokud o ni víme, pokud ji přijímáme, nepřekvapí nás. Ta zazděná si často přeci jen najde cestu ven. Třeba v opilosti. Nebo v jiných chvíli slabosti. A zaútočí s plnou silou.

Co pak? Co dělat, když už se z řetězu utrhne? A jak daleko je bezpečné, aby hrátky s pokušením zašly? O tom někdy příště.


Komentáře

  1. 14. 9. 2012 11:56 / Michaela

    Krása.Řekla bych,jako ze života. Přesně vystiženo.Dovolím si položit ještě jednu „pokušitelskou otázku“. A co sex a celibát? Nařízený celíbát při různých formách služebníků božích? Já si myslím, že je to právě proti Přírodě a proti Bohu, který řekl: Milujte se a množte se…Její potlačování a popírání se projeví,podle mého,někde jinde. Třeba ve zvýšené agresivitě,která to „pnutí“ musí nškde vybít. Není nic nádhernějšího, než krásné milování a než splynutí s druhou bytostí jak duševně, tak tělesně. Když se to podaří,nedá se to zapomenout.

  2. 4. 2. 2013 12:33 / Ondřej Straka

    Celibát může být využit s různým efektem. Pakliže si ho načas člověk uloží sám, třeba proto aby zjistil zda není na sexu závislý, nebo v určité fázi cesty k duchovnosti, kdy energii nevyužitou k sexu věnuje něčemu jinému, neviděl bych na něm nic negativního. Jinak tomu je, když člověka někdo k celibátu nutí, jak to je zvykem v určitých sektách. Energie je pak snadno a účelově přelévána do náboženského „nadšení.“ Povinný celibát např. u kněží katolické církve jako pozitivní nevidím. Protože pokud se nědo snaží udržet tak silný pud na uzdě nedobrovolně, má to často velmi nepříjemné dopady. Přetvářkou počínaje, sexuálním zneužíváním konče.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

O mně

 

Jsem psychiatr a psychoterapeut, zakladatel a vedoucí firmy Terapie.Info, s.r.o, zabývající se komplexní péčí o duševní zdraví. Pracuji i v angličtině (SAE) a francouzštině (Všeobecná státní zkouška). Jsem absolvent lékařské fakulty, absolvoval jsem výcvik v hlubinné psychoterapii SUR, 4 roky individuální sebezkušenosti v gestalt terapii, kurs neverbálních technik. Nyní jsem ve výcviku v psychoanalýze, jsem kandidátem české psychoanalytické společnosti. Od roku 2005 vedu zdravotnické zařízení Terapie.Info, s.r. o zabývající se komplexní péčí o duševní zdraví, dlouhodobě jsem spolupracoval s organisacemi pečující o drogově závislé a o uprchlíky více >

Nejnovější komentáře 

  • Janna: O takovém hezkém článku jsem už dlouho snila. Mám radost. :-)
    / Práce se sny a jinými kompromisními útvary
  • ivan: Dobry den,znate kombinaci antidepresiv ktera by nahradila leky zvane psychostimulancia ? Klasicka antidepresiva rozumi se thymoleptika jsou na urcite poruchy spojene s hypersomnii jako polechatani.A tady sem zrejme narazil na hlavni problem klasickych antidepresiv-oni totiz...
    / Ach ta chemie….
  • Jiří: Jako laik uvažujete dobře, bohužel homosexualita není vyřazena z nemocí bezdůvodně. Nemůžou za to hormony, které produkuje mozek, nýbrž hormony v děloze (Není to potvrzené) Z tohoto pohledu se staví homosexualita na stejnou úroveň jako...
    / Proč se bojíme homosexuálů (a židů)

Facebook