MUDr. Tomáš Rektor / Blog > Asymetrická válka

Asymetrická válka

21. 4. 2013 / autor: Tomáš Rektor

Malý Kim s velkou bombou v Evropě málo koho vyděsí. Spíš než zdrojem strachu je terčem vtipů. A nebo vzteku. Představme si, že by se mu skutečně podařilo nacpat jadernou bombu do rakety. Že by ta raketa odstartovala. Všechno by jim to nevybuchlo pod rukama. Někam by ta raketa doletěla, aniž by byla sestřelena či spadla sama od sebe. Co by asi následovalo? Když na druhé straně je podobných náloží minimálně pár set, funkčních, na funkčních, ozkoušených raketách. Na pár vteřin by se Severní Korea změnila v nukleární peklo. A byl by klid.

Jenže ono to nejde. A nejen proto, že by radioaktivita zasáhla i Jižní Koreu a že neradno rozpoutávati peklo na hranicích Číny. Nelze se vrhnout ani do konvenční války, přestože výsledek by byl podobný, jen by to déle trvalo. Protože asymetrie ve výzbroji není jediná asymetrie tohoto konfliktu.

Válka nikdy nebyla dvakrát příjemná. Ale za starých časů se civilistů zas tak moc netýkala. Koně jim zdupali úrodu, drancovalo se, znásilňovalo, občas bylo nějaké to město do základů vypáleno a solí zasypáno, ale jinak, aspoň pokud vím, nebyl důvod civilisty nějak radikálně vyvražďovat. Však by si tím člověk jen vraždil své nové poddané.

To, že by byla škoda civilisty připravit o zábavu vraždění, byl jeden z geniálních nápadů dvacátého století. Všichni, kdo pamatujeme studenou válku dobře víme, že tehdejší rovnováha byla dána především faktem, že válka by znamenala totální likvidaci civilní populace. Všichni jsme byli rukojmími.

A podobně je to na Korejském poloostrovu. Když Jižní Korea zaútočí na severokorejské vojáky, Ti zaútočí na jihokorejské civilisty.

A jsme u další asymetrie. Jižní Korea by mohla na oplátku vyvraždit civilisty severokorejské, ale to by prostě nefungovalo. Neboť občan v demokratické zemi má pro svou vládu větší hodnotu než v diktatuře. A ono to jde ještě dál. Nejen, že se nesluší obětovat vlastní civilisty. Ono se ani nesluší vraždit civilisty nepřátelské. A tak, abychom se posunuli do jiného asymetrického konfliktu, se rakety v Gaze odpalují co nejblíže dětským hřištím, školám a nemocnicím. A USA a Jižní Korea humanitárně zásobují potravinami Severní Koreu, která dostatek vlastních potravin nevyprodukuje, neb veškerou energii spotřebuje na výrobu zbraní proti USA a Jižní Koreji. Rukojmími už nejsou civilisté země nepřátelské, ale vlastní.

Proč o tom vůbec píšu? No představme si podobnou asymetrickou válku doma. Během dospívání přichází chvíle, kdy se děti musí utkat s rodiči. Svést s nimi válku. Jenže to často nejde. Třeba proto, že rodiče jsou příliš silní. Děti ještě nemají nic a za rodiči stojí peníze, úspěch, sláva. Děti čekají, až dospějí, získají na síle, a boj bude vyrovnanější. Ale to nepřichází. Nejen že síly se nedaří vyrovnat, naopak. Jak se ústřední boj nedaří vyřešit, dítě začíná slábnout. Přichází neúspěchy, deprese. A pak se to zlomí. Ze ze slabosti stane síla. Dítě se přestane snažit. Zůstane doma, pohlceno neúspěchem. Závislé na rodičích. Nejdřív s nimi žije, pak je odklizeno a živeno na dálku. Štve to všechny. Ale samo by se o sebe nepostaralo. Vědomě či nevědomě využívá zkušenosti, že jeho rány budou rodiče bolet víc než jeho samého. Samo se stane rukojmím v této válce. A když to přestane fungovat, je na čase pořídit si děti. A udělat rukojmí z nich.

Co s tím? První pravidlo je jednoduché. Stejné jako v asymetrické válce. S teroristy se nevyjednává. Nabídnout férový, dospělý vztah, ale nenechat se vydírat bezmocí. Jenže to se snadno řekne. Když děti vyhrožují sebezničením, sebevraždou, těžko vydržet. Zvlášť když jsou ve hře vnoučata. V terapii je šance, ale je to jako vstupovat do korejského konfliktu. Agrese, strach, vše je propojeno, promícháno, oběma stranám jde často o podrobení, zničení té druhé.  A smír hledat je tak těžké. Do kompromisu s nikomu nechce.

Nejlepší je prevence. Nenechat dospět boj, který k dospívání patří, do této hrůzné podoby. Mít na paměti, že síla, proti které dítě jde, nesmí být tak malá, aby mělo dojem, že vyhrálo bez boje, ale ani tak velká, aby nemělo šanci vyhrát. To se taky snáze řekne než udělá. Dobrým začátkem je rovný boj. Nebrat si za spojence peníze, moc či postavení. Ani plané moralisování či trest boží. A nevydírat, nevyhrožovat. Prostě férový boj beze zbraně. Pak je šance.

 

P.S.: podobným tématem se zabývám v diagnose Blízký východ.


Komentáře

  1. 21. 4. 2013 01:16 / Alfréd

    Konečně nový článek!
    Už jsem se lekl, že po presidentu hoven nic nebude.
    Takže díky :)

    • 21. 4. 2013 09:43 / Tomáš Rektor

      Já díky… Chystal jsem tři velké přednášky, nebyl čas na nic jiného. Teď zas doufám budu psát častěji…

  2. 7. 5. 2013 09:27 / Ondřej Straka

    Zajímavé srovnáni, líbilo se mi to, něco na tom bude…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

O mně

 

Jsem psychiatr a psychoterapeut, zakladatel a vedoucí firmy Terapie.Info, s.r.o, zabývající se komplexní péčí o duševní zdraví. Pracuji i v angličtině (SAE) a francouzštině (Všeobecná státní zkouška). Jsem absolvent lékařské fakulty, absolvoval jsem výcvik v hlubinné psychoterapii SUR, 4 roky individuální sebezkušenosti v gestalt terapii, kurs neverbálních technik. Nyní jsem ve výcviku v psychoanalýze, jsem kandidátem české psychoanalytické společnosti. Od roku 2005 vedu zdravotnické zařízení Terapie.Info, s.r. o zabývající se komplexní péčí o duševní zdraví, dlouhodobě jsem spolupracoval s organisacemi pečující o drogově závislé a o uprchlíky více >

Nejnovější komentáře 

  • Janna: O takovém hezkém článku jsem už dlouho snila. Mám radost. :-)
    / Práce se sny a jinými kompromisními útvary
  • ivan: Dobry den,znate kombinaci antidepresiv ktera by nahradila leky zvane psychostimulancia ? Klasicka antidepresiva rozumi se thymoleptika jsou na urcite poruchy spojene s hypersomnii jako polechatani.A tady sem zrejme narazil na hlavni problem klasickych antidepresiv-oni totiz...
    / Ach ta chemie….
  • Jiří: Jako laik uvažujete dobře, bohužel homosexualita není vyřazena z nemocí bezdůvodně. Nemůžou za to hormony, které produkuje mozek, nýbrž hormony v děloze (Není to potvrzené) Z tohoto pohledu se staví homosexualita na stejnou úroveň jako...
    / Proč se bojíme homosexuálů (a židů)

Facebook