MUDr. Tomáš Rektor / Blog > Chvála sci-fi

Chvála sci-fi

19. 10. 2015 / autor: Tomáš Rektor

Na sci-fi jsem vyrostl a užasle sledoval, jak přátelé jen o pár let mladší sní o světech brázděných elfy a trpaslíky, místo aby se oddávali závrati z bezmezných končin vesmíru. Chápejte, i já jsem se krčil před zlobou nazgulů a trávil jsem hodiny debatami, které straně vlastně slouží Snape. Jenže nic z toho se nemohlo vyrovnat příběhům z blízké či vzdálené budoucnosti, dobrodružstvím za hranicí naší sluneční soustavy, ne-li Galaxie.

Nelze se tedy divit, že po desetiletí, kdy jsme se v kinech vydávali do Narnie, Středozemě či báječné školy v Bradavicích, jsem trend posledních let přivítal s nadšením.

Gravitace. Enderova hra. Interstelar. Marťan. Sci-fi, navíc odehrávající se v blízkosti planety Země, většinou v nepříliš vzdálené budoucnosti, s technologiemi, které si dovedeme představit.

Kniha či film je denní snění a pokud má příběh přežít, musí odrážet, stejně jako sen, naše nevědomé bolesti a touhy. S Oidipem či Lukem Skywalkerem se děsíme incestu a otcovraždy, s Anakinem a Othelem síly vlastní vášně.

 

Scif-i je snem dospívajícího chlapce. Či děvčete, samozřejmě. Človíčka před pubertou. Říkáme tomu období latence. V oidipském období se táty bojíme, bojujeme s ním na život a na smrt. Jenže pak se boj zastaví a síla vášní se nasměřuje na růst, vzdělání. Pětiletý chlapec chce zničit tátu a vzít si mámu. Osmiletý chce být jako táta. A pak si najít dívku, jako je máma. Sní o budoucnosti. Až budu velký. Sci fi je svět o budoucnosti světa. Až bude svět velký, budeme lítat do vesmíru. A o naší vlastní. Až budu velký, poletím do vesmíru. A dokážu tam úžasné věci.

Fantasy je sen z mnohem vzdálenější minulosti. Co je magie? Síla myšlenky, spíše však slova. Tak jsme začínali. Bezmocní ve velkém světě a přesto všemocní. Stačilo vyslovit to správné slovo a byli jsme přebaleni, pochování, nakrmeni. Naše ruce nezmohly nic, náš pláč vše. Jenže je to tak dávno.. Vzpomenout si na ta slova, která spouštěla neomezený proud mléka.

Kolem byly bytosti dospělé, krásné i strašné. Jejich láska nám dávala život, jejich hněv hrozil smrtí. Fysiognomie hodných, lehce zženštilých éterických elfů a zlých, svalnatých, tupých skřetů kde co naznačuje.

Ve sci-fi sníme o tom, jací budeme, až budeme velcí. Tak velcí jako naši tátové a možná ještě větší, protože ti nikdy do vesmíru neletěli. Ve fantasy nevěříme, že se nám to podaří, vytváříme si svět jiný, jinde. Svět, kde vládne magie slov, svět, ve srovnáním s kterým je svět dospělých prostě směšný.

 

Není špatných snů a vše, co nám přináší pacienti je poklad a dar. Sny z blízké i vzdálené minulosti přijímáme se stejnou radostí.

Přesto, docela mě těší představa, že sny, které sní naše společnost, jsou dospělejší, než ty před deseti lety.

Ačkoliv, kdo ví, co to vlastně všechno znamená..

 

 

P.S.: Bylo by velmi odvážné na základě pár filmů uvažovat o změně v nastavení společnosti. Kdo ví, jak to je. Nicméně indícií je tu více. Pokud chcete namítat, že jde jen o tlak filmového průmyslu, tak vězte, že dospělejší sny se ojevují i v odvětví výrazně dynamičtějším, v pornoprůmyslu. A zatímco ve zlatých devadesátkách byla pornoherečka nezbytným doplňkem k obřím ňadrům provozující karikaturu pohlavního aktu, současný svět si hraje na obyčejné děvče a obyčejného chlapce. Ale o tom třeba zase jindy.

 

PPS.: Hranice obou světů samozřejmě nejsou ostré. Vždyť už za chvíli se vydáme do galaxie „far far away…“


Komentáře

  1. 24. 10. 2015 10:03 / Richard

    „Pětiletý chlapec chce zničit tátu a vzít si mámu.“

    Podle mě je tam spíš ambivalence – touha zničit vs láska. Otec není jen nežádoucí konkurent, ale také objekt synovské lásky. Dle mého je to podobně i s matkou. V oidipovském dramatu není jen touha ji získat, ale také odmítnout, opustit. Ale tak to je asi jasné, jen jste vyzdvihl jeden aspekt.
    —————

    „A zatímco ve zlatých devadesátkách byla pornoherečka nezbytným doplňkem k obřím ňadrům provozující karikaturu pohlavního aktu, současný svět si hraje na obyčejné děvče a obyčejného chlapce. Ale o tom třeba zase jindy.“
    T.R.

    Vždy mi přišly zvláštní řeči psychologů o tom, jak je porno hrozně nerealistické a vzdálené skutečné sexualitě. Nevím, kde na to přišli. Nebo to možná zjistili nějací devadesátiletí psychologičtí vysloužilci, stará garda svázaná v kazajce neurotických obran, která se v sexualitě v životě nedokázala odvázat, užít si ji naplno. Neříkám, že to tak je vždy, ale rozhodně nelze říct, že porno je něco úplně mimo realitu.
    ———-
    „Pokud chcete namítat, že jde jen o tlak filmového průmyslu, tak vězte, že dospělejší sny se ojevují i v odvětví výrazně dynamičtějším, v pornoprůmyslu. “
    T.R.

    to je jak ten vtip s blondýnou, která čumí na porno a brečí u toho. Když se jí někdo zeptá, proč pláče, odpoví: „když já jsem si myslela, že se na konci vezmou“

    —————
    Sci-fi mě začalo bavit až v dospělosti, mimo Star Wars a tyhle ptákoviny. V době dospívání šlo zcela mimo můj zájem. Právě včera jsem uvažoval, jak se skrze globalizaci mění situace člověka na Zemi, že geograficky začíná být vše objevené, poznané. Člověk nebude mít na Zemi za chvíli kam utéct, kam se schovat, co objevovat, bude tady jako ve vězení, „Nuda v Brně, Nuda na Zemi“. Možná se právě tohle stane motorem zesílené touhy poznávat vesmír, mimo to, že budeme toužit uniknout z planety, kterou si sami huntujem.

  2. 24. 10. 2015 10:25 / Richard

    jo a jinak si nemyslím, že jsou sny společnosti nějak dospělejší, spíš naopak. V souvislosti s tématem uprchlíků to vypadá na řádný regres, aktivaci archaické projekce a návrat k mentalitě starých zlatých, resp. hnědorudých časů…..resp. společnosti padá maska dospělosti, velké slušnosti atd. a v plné síle se ke slovu dostává její infantilita, resp. jakási deformace, komplexy méněcennosti, egoismus, související zřejmě s dlouhodobým pobytem v socialistickém zřízení, protože je příznačný zvláště pro Visegrád. Ostatně slavní láskyplní katolíci v čele s Dukou předvádí taky poměrně tristní divadlo. Sametová revoluce se v tomto duchu zdá jen převlečením kabátku, nikoliv nějakou zásadnější vnitřní hodnotovou transformací, která trvá samozřejmě velmi dlouho.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

O mně

 

Jsem psychiatr a psychoterapeut, zakladatel a vedoucí firmy Terapie.Info, s.r.o, zabývající se komplexní péčí o duševní zdraví. Pracuji i v angličtině (SAE) a francouzštině (Všeobecná státní zkouška). Jsem absolvent lékařské fakulty, absolvoval jsem výcvik v hlubinné psychoterapii SUR, 4 roky individuální sebezkušenosti v gestalt terapii, kurs neverbálních technik. Nyní jsem ve výcviku v psychoanalýze, jsem kandidátem české psychoanalytické společnosti. Od roku 2005 vedu zdravotnické zařízení Terapie.Info, s.r. o zabývající se komplexní péčí o duševní zdraví, dlouhodobě jsem spolupracoval s organisacemi pečující o drogově závislé a o uprchlíky více >

Nejnovější komentáře 

  • ivan: Dobry den,znate kombinaci antidepresiv ktera by nahradila leky zvane psychostimulancia ? Klasicka antidepresiva rozumi se thymoleptika jsou na urcite poruchy spojene s hypersomnii jako polechatani.A tady sem zrejme narazil na hlavni problem klasickych antidepresiv-oni totiz...
    / Ach ta chemie….
  • Jiří: Jako laik uvažujete dobře, bohužel homosexualita není vyřazena z nemocí bezdůvodně. Nemůžou za to hormony, které produkuje mozek, nýbrž hormony v děloze (Není to potvrzené) Z tohoto pohledu se staví homosexualita na stejnou úroveň jako...
    / Proč se bojíme homosexuálů (a židů)
  • Richard: tak je zde také opačný fenomén Vymítání politické korektnosti "Slačálek: Zhoubou Česka je vymítání politické korektnosti, vrší se urážky, lidi nemají odpovědnost" http://video.aktualne.cz/dvtv/slacalek-zhoubou-ceska-je-vymitani-politicke-korektnosti-vrs/r~90327e5c0bc911e68ba0002590604f2e/
    / Čtyřlístek a další sprosťárny

Facebook