Darování je dar

V talmudu je prý skryt početní úkol. Máte 300 šekelů. 100 rozdáte chudým. Kolik Vám jich zbude? Zkusme se nad odpovědí zamyslet.

Na obdarování, stejně jako vše jiné, lze pohlížet jako na čin čistě sobecký. Vykupujeme se z hříchů, posilujeme si ego, hrajeme si na spasitele. A to pomíjím záměry marketingové.

A nebo naopak. Obdarování je akt, který zlepšuje život.

Ne všichni umíme tvořit. Ne všichni máme nadání a talent. Ne všichni máme profese, u kterých je zřejmé, že po nás ve světě něco zůstane. A asi ne náhodou mi mnoho klientů s vysoce nadprůměrnými platy říká – „Toužím dělat něco, co má smysl. Vykašlat se na tabulky a grafy a jít koupit si zahradu a pěstovat mrkev“.

Na dobročinnost můžeme pohlížet jako na příležitost, jak realizovat tento sen. Možná, že kdyby všichni ředitelé velkých firem opustili své posty a šli pomáhat jiným lidem, bylo by na světě lépe. A možná ne. Nejspíš by nebyly ani počítače, ani internet, a vy byste nečetli tento článek.

Je dobře, že lidé dělají, co umí. Že existují nejen pomáhající profese, ale i špičkoví manažeři, právníci, makléři. A je dobře, že někteří lidé cítí potřebu pomáhat světu svou prací a jiní třeba tím, že jsou ochotni podpořit zajímavý projekt.

Darování je cestou k nesmrtelnosti. Rodiče obdarovávají své děti. Je to, jako když sázíte strom, pečujete o něj, a víte, že bude plodit, ikdyž Vy už tu nebudete. Moudrý rodič se těší, když ho děti přerostou.

A když darujete někomu neznámému, je to vlastně další strom. Zasíváte semínka, dáváte šance. Třeba dovolíte rozvinout talent, který by jinak zhasl. A nebo nabídnete jen prchavé štěstí tam, kde je beznaděj.

Život je o napětí a uvolnění. Zadržování a pouštění. Obdarování nabízí obojí. Člověk zpravidla musí něco získat. Vydělat. V potu tváře vydobýt svůj chléb. A k moudrosti lidské patří dobrovolně se části toho vzdát.

Obdarování je o zodpovědnosti a pokoře.  O uvědomění si, že ne každý se narodil s rovnou příležitostí, že je nesmyslné, aby se o vše staral stát.

Je o sebevědomí. O uvědomění si, že si můžeme dovolit rozdávat.

Je lékem na „blbou náladu“, zahořklost a beznaděj a resignaci. Je způsobem, jak jen pasivně nenadávat na hloupou vládu, ale jak aktivně zlepšit svět.

Tak už znáte odpověď? Kolik šekelů vám zbyde? Samozřejmě, že těch 100, které jste darovali. Zbytek se kamsi zakutálí..

Text byl psán pro Nadaci Via. Ta nakonec použila text jiný, který se zde též brzy objeví.