Fishead

12. 11. 2012 / autor: Tomáš Rektor

Fascinující dokument o psychopatech v čelech korporací. Ryba prý smrdí od hlavy. Já ale začnu od ocasu. Mravním závěrem filmu je, že se zlem lze bojovat osobním přístupem. Naše chování zasahuje mnohem dále, než si myslíme. Každým úsměvem, každým zamračením, každým dobrým i zlým skutkem předáváme zprávu, která zasahuje do našeho okolí mnohem dál, než si myslíme. A jakou zprávu tedy předává film?

 

Vysoké pozice jsou velmi často ovládány psychopaty. Fakt významný, ne však překvapivý. Zásadní vliv na mé politické smýšlení měla Cesta do otroctví od F. Hayeka varující před silným státem, byť postaveném na sebelepších ideálech. Čím silnější stát, tím více moci. Na vrchol mocenské pyramidy budou pronikat jedinci s různými specifickými vlastnostmi. Čím více je moc motivuje, a čím méně je zatěžují nesmysly, jako je morálka, tím lépe. Hádejte, jak bude co nevidět špička pyramidy vypadat. Pokud mě paměť neklame, Hayek přirovnává pravděpodobnou koncentraci morálních idealistů mezi politickými špičkami ke koncentraci idealistů mezi poháněči na bavlníkových plantážích.

 

V korporacích je možná méně moci, o to však více peněz. Ale spektrum bych považoval za podobné. Národ se rozčiluje, že nám vládnou monstra. Sklon ke korupci považujeme za jakousi anomálii. Jenže ne. Fakt, že bude vrchol mocenské i ekonomické pyramidy tíhnout k bahnu bych stavěl na roveň přírodním zákonům.

 

Film mluví o psychopatech. Jenže já psychopaty neznám. Za mých studiích se už tento pojem nepoužíval. Měl jsem tu čest profesně se setkat s pár jedinci, kteří byli hodně vysoko. Častěji s jejich blízkými. Z několika mála případů nechci vyvozovat žádné závěry, ale skutečně jsem se setkal s vysoce nadprůměrným zastoupením výrazných osobnostních problémů. Snad bez výjimky narcistního okruhu. Narcis používá svou moc i své peníze především jako štít, jako ochranu extrémně zranitelného jádra. (Jak jsem i zmiňoval v samostatném blogu). Jenže psychopati ve filmu vyznívají trochu jako bezkrevná manipulativní monstra, bez emocí, bez svědomí, zanechávající za sebou haldy zničených mužů a těhotných žen.

 

Proč vlastně pojem psychopat nepoužíváme? Je to další známka pomatené politické korektnosti, kdy nejsme schopni pojmenovat věci pravými jmény? Jako když cikánům najednou říkáme Romové?

 

Vlastně ano. Třeba se pletu, ale mám dojem, že od slova cikán se upustilo pro jasné negativní asociace. Pokud se snažíme integrovat menšinu na žijící na periferii, přestat ji nazývat jasně negativním jménem se nezdá nerozumné.

 

Jaký to mělo dopad na integraci Romů netuším. Dopad na psychiatrii je pro mě zjevný. Slovo psychopat mi nepřinese žádnou informaci navíc která by mi pomohla při práci s pacientem. Ale vyděsí pacienta, a jeho okolí. Všichni z pomáhajících profesí vedeme těžký a pomalý boj. Snažíme se přesvědčit svět, že mít problém, mít duševní poruchu, není zas tak strašná věc. Že se nás lidé nemusí bát, nezavřeme je do blázince, nezdrogujeme je, ani jim nenecháme na čelo vypálit nápis magor. A že ne všichni jedinci s duševní poruchou tráví čas slintáním a zíráním do blba, ne všichni lezou nazí po stromech, a ne všem neustále skapává krev z vyceněných tesáků.

 

 

Druhá kapitola je o antidepresivech. Tlumí emoce, tím i empatii a tím pádem se chováme jako psychopati. V tomto bodu jsem se rozzuřil tak strašlivě, že mi žena musela přinést hned dvojitou dávku Diazepamu a trojitou Prozacu. Poté, co mi léky zabraly a přestal jsme proklínat přátele z psychologie.cz, kteří mě požádali o recenzi, byl jsem schopen sledovat dál.

 

No, s těmi léky to byla nadsázka. Ve skutečnosti užívám i Acylpyrin jen pod hrozbou fyzického násilí. S tou zuřivostí to nadsázka nebyla.

 

Denodenně opakuji stejné věty. Antidepresiva vás neutlumí. Nezblbnete z nich. Neudělají z vás zombie. Nepřestanete prožívat. Ba naopak. Tolikrát jsem zažil pacienty neempatické, ba kruté, bez milosti deptající sebe i své bližní. Protože neustálá úzkost či deprese zničila jakoukoli radost, jakoukoli emoční hloubku. Celý svět se zúžil na nepřetržitý, vše zžírající strach.

 

Antidepresiva udělají divy. Vydechne si pacient, vydechnou si jeho bližní. Zase začnou žít. Samozřejmě, že antidepresiva mají nežádoucí účinky (ty má i hroznový cukr, ale to je jiná kapitola), ale při dobré spolupráci s pacientem a jeho bližními lze rizika výrazně omezit.

 

Zapomněl jsem na důležitý detail. Film není česky, je anglicky. A zatímco u nás se léčí nedostatečně, v Americe se léčí téměř vše. Nadužívání léků v USA je poměrně známý fakt. A zatímco u nás je podstatná edukace, že antidepresiv není třeba se tak bát, v USA je naopak užitečný každý krok osvětlující, že na všechno se nemusí brát pilulky.

 

Zdravým jedincům antidepresiva skutečně emoce často utlumí. Vyvodit z toho, že anidepresivy ovlivněný makléř přijde o strach a bude o to více riskovat je zajímavý nápad. O to zajímavější, že znám názor opačný. Za mnohá zla může testosteron, vyhrávající makléř se dostane do rauše podobného rauši gamblera či rozvášněného fanouška sportovního zápasu. Proto jsou lepšími makléři ženy, které se tak snadno nerozvášní. Antidepresiva tento rauš tlumí a měla by přinášet naopak výsledky positivní. Pokud vím, oba názory jsou jen teoretickými konstrukcemi, které nebyly řádně vědecky prověřeny. Oba jsou zajímavé a nepochybně by si hlubší výzkum zasloužily.

 

Stejně nechápu, proč ten odpor zrovna vůči antidepresivům. Zrovna v Americe, kde psychiatři bez větších zábran předepisují amfetaminy. Jak se asi bude rozhodovat makléř trpící nedostatkem spánku, dopující se litry kávy s amfetaminy?

 

A jdeme do finále. Zimbardo, skvělý jako vždy, hovoří o zlu. Lidé jsou vychováváni žít jako ovce. Čím víc jsou ovcemi, tím lépe. Ovce slepě následují své pastýře. A jaký asi bude pastýř víme. Zdvihnout rudý (černý, hnědý) prapor vlastně nemá smysl, možná bude první generace porevolučních pastýřů lepší, pak ale stejně na špici prolezou „psychopati“. Bezradní ale nejsme. Pořád jsme schopni ovlivnit sebe a své bližní. Mnohem dál, a mnohem více, než si myslíme. A to je skvělé.

 

Snad každý terapeut naráží na utrpení svých klientů a ptá se, jak mu předejít. Naráží na řetězce a cykly. Patologie, které se předávají z generace na generaci, v partnera na partnera. Z šéfa na podřízeného. Doufáme, že se nám daří tyto sítě rozpojit. Že zlo, které rodiny ničí po generace, se díky terapii podaří do další generace nepředat. Nebo aspoň výrazně oslabit.

 

Těší mě každá snaha do těchto řetězců zasáhnout. Proto tolik terapeutů píše či přednáší. Terapie je zásah směřující do hloubky, ale omezeného počtu jedinců. Přednášky a články umožní zásah výrazně povrchnější, o to však masovější. Tím spíš vítám jakýkoli dokument, který povede k zamyšlení desítky či stovky tisíc lidí. Který bude razit názor, že naše štěstí je především otázkou naší osobní zodpovědnosti. Který nás učí nebýt ovcemi. A mezi ně Fishead rozhodně patří.

www.fishead.cz

 

 

 


Komentáře

  1. 12. 11. 2012 15:32 / Michaela

    Fishead,pane doktore,určitě neuvidím,zvláště je-li v angličtině.Ale Váš článek je velmi zajímavý. Že ryba smrdí od hlavy je všeobecně známo. Že je jen málo schopných vůdčích jedinců,te je známo z historie,pokud se o ni člověk zajímá.Že se výchovná generační chyba přenáší v rodině z generace na generaci, to je známo zase těm,kteří se trošku zajímají o psychologii, nebo těm, kteří to s pomocí „pomocníků“ řeší, protože něco chtějí změnit. Že se působí většině na city,že se zastrašuje a děsí,aby mohla být lépe ovládána, to je známo těm, které zajímá život ve své celistvosti. Myslím si, že jiné označení problémového jedince věc neřeší.Řešení je spíš v tom, že se s tímto jedincem pracuje jednostlivě i v celku. Ale to chce spolupráci té „hlavy“. Pokud ta k tomu neumožní podmínky, pak Vaše snaha vyjde naprázdno a názory ostatní společnosti se těžko změní. Ať chcete,nebo nechcete, hlava musí pracovat s ocasem, i stím, co je mezi tím. Moudrá hlava. Není-li, smrdí celá ryba. Říkám už léta, že vše začíná v rodině. Zdraví a zdravě sebevědomí rodiče vychovají zdravé a zdravě sebevědomé děti. Myslím tím opravdu zdravě sebevědomé, které si hájí svůj prostor a své názory,ale NE na úkor těch druhých. Moc korumpuje. Velká moc korumpuje MOC. Nemám-li v sobě dostatek pokory k životu jako takovému, nemám-li v sobě inspirující zdravou sílu, sloužím zlu, jako se to v mnoha případech děje. Vy,jako psychiatři, určitě poznáte, zda toto nebezpečí u hlav působí a je. Co s tím děláte? …….Proto korporace straší,aby k vám lidé neměli důvěru a aby se sebou nic nedělali a nepracovali na svém „zkulturnění“.

  2. 12. 11. 2012 22:35 / Tomáš Rektor

    Na dokument se podívejte, je volně ke shlédnutí na internetu, s českými titulky. A problém je podle mě právě v tom, že hlava často nespolupracuje. Ani pak ale nejsme bezmocní…

  3. 14. 11. 2012 05:50 / bety

    Dobrý den, jen dva postřehy k včerejšímu promítání, říkal jste, že za narcismem je Oidipův komplex, zřejmě jste do toho nechtěl více zabředávat, podle mě úplně stačí nenaplněná realizace rodičů, která je podvědomě kladena na bedra dítěte a jediná ta oceňovaná.
    Druhý postřeh, říkal jste, že si neumíte představit narcise, který se obrátí z pouhé pozice uchvacování moci k pozici touhy po moci s kladnou hodnotou :-), ten moment nastává, když se narcis podívá a ptá se PROČ, proč tu moc chci, to je ten moment, kdy se osobně rozhoduje mezi dobrem a zlem a co v něm nakonec převáží, je to legrační, ta touha a motivace zůstává stejná, jen s otázkou proč, se obrací z touhy strhnout pozornost jen na sebe a dosáhnout zadostiučinění vůči příkoří, za každou cenu, k touze pomáhat druhým :-)
    – jen co mě včera napadlo, hezký den

  4. 6. 12. 2012 20:02 / Martin

    No a co Vám brání si ty psychopaty dostudovat? Třeba takovej Koukolík si vyrobil ještě deprivanty. A zde nějaké rozsekávání řetězce nemá smyslu, protože tu žádný řetězec nemusí být.

  5. 6. 12. 2012 21:36 / Martin

    Tak jsem si ten film pustil. Řekl bych, že výrazně zkousnutelné než knižní Vzpoura deprivantů. Celkem hezky udělané, ale rozhodně manipulativní. Ve Vzpouře deprivantů jsou psychopatové bráni jako „jev“, dokonce evoluční jev, kterému společnost a společenská dynamika umožňuje přežívat.

    V tomto filmu se zdá to býti bráno jako zlo, které nám může škodit a hned je tu návod, jak se toho zbavit.

    Jinak Váš blog vypadá zajímavě. Pokud budete řešit témata, která mě zajímají, tak se občas zastavím. Díky filmu jsem se naučil zase 2,3 nová anglická slovíčka a objevil zajímavé knihy, které bych mohl načíst.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

O mně

 

Jsem psychiatr a psychoterapeut, zakladatel a vedoucí firmy Terapie.Info, s.r.o, zabývající se komplexní péčí o duševní zdraví. Pracuji i v angličtině (SAE) a francouzštině (Všeobecná státní zkouška). Jsem absolvent lékařské fakulty, absolvoval jsem výcvik v hlubinné psychoterapii SUR, 4 roky individuální sebezkušenosti v gestalt terapii, kurs neverbálních technik. Nyní jsem ve výcviku v psychoanalýze, jsem kandidátem české psychoanalytické společnosti. Od roku 2005 vedu zdravotnické zařízení Terapie.Info, s.r. o zabývající se komplexní péčí o duševní zdraví, dlouhodobě jsem spolupracoval s organisacemi pečující o drogově závislé a o uprchlíky více >

Nejnovější komentáře 

  • Janna: O takovém hezkém článku jsem už dlouho snila. Mám radost. :-)
    / Práce se sny a jinými kompromisními útvary
  • ivan: Dobry den,znate kombinaci antidepresiv ktera by nahradila leky zvane psychostimulancia ? Klasicka antidepresiva rozumi se thymoleptika jsou na urcite poruchy spojene s hypersomnii jako polechatani.A tady sem zrejme narazil na hlavni problem klasickych antidepresiv-oni totiz...
    / Ach ta chemie….
  • Jiří: Jako laik uvažujete dobře, bohužel homosexualita není vyřazena z nemocí bezdůvodně. Nemůžou za to hormony, které produkuje mozek, nýbrž hormony v děloze (Není to potvrzené) Z tohoto pohledu se staví homosexualita na stejnou úroveň jako...
    / Proč se bojíme homosexuálů (a židů)

Facebook