MUDr. Tomáš Rektor / Blog > Hledání otce

Hledání otce

27. 10. 2013 / autor: Tomáš Rektor

Chtělo by to nějak aktuálně okomentovat volby. Ale ten příběh je starý jako lidstvo samo. Jako naše kultura.

Národ hledá mesiáše, tvrdí teď skoro všichni. Mesiáše, otce.

Totalita je takový přísný rodič. Stará se, že máte co jíst a pít. Dá vám práci. Ale vezme dospělost. Jak dospět, když se nemusíte starat, když se nesmíte rozhodovat? Když nemáte ani zodpovědnost, svobodu volby.

Když chlapec dospívá, utkává se s otcem ve vražedném oidipském boji. Pak dochází ke smíru. Vzniká superego, nadjá. Pracně a s obtížemi budovaný nástroj, kterému vděčíme za rozlišení dobrého a zlého, oddodálení uspokojení, zodpovědnost.

Totalita je otec z počátků tohoto souboje. Otec, který hrozí zničením. V tomto případě doslova. A zničení se bojí. Jen vzpomeňte na tatíčka Stalina…

A superego? K čemu? O rozlišení dobrého a zlého, oddálení uspokojení, o to vše se stará stát. Stát označí přítele i nepřítele. Zajistí vás v důchodu. Najde vám práci. (A ikdyž státu tak moc nevěříte, stejně je najít nepřítele snadné. Jen v rovnici zaměníte kapitalisty a komunisty).

Totalita padla. Padl tyran, zlému otci jsme utekli.

Co dělá dítě, které prchlo tyranskému otci? Raduje se z dospělosti a svobody? A kde by se asi tak svobodě naučilo? Hledá, jak jinak, nového otce.

Naše země měla na prvního otce štěstí. Václav Havel. Možná to mělo jeden kaz. Příliš jsme mu věřili jako morální autoritě. I jemu jsme odevzdali část superega. Rádi.

Pak přišel Václav Klaus a my jsme tak potřebovali na této pozici ideál, že jsme si modlu udělali i z něho. A musel se opravdu hodně ztrapnit, abychom ho z piedestalu sundali. Kromě těch, co ho nenáviděli od začátku. Nenáviděli nekriticky, jako když v pubertě nesnášíme svoje rodiče. Odmítáme v nich vidět komplexní bytost. Jen dobro, či zlo.

Pak přišel Miloš Zeman. Jako otec, mírně řečeno, selhal. V tom jsem viděl jeho užitečnost. Proč je role prezidenta tak vágně definovaná, že si může dělat, co chce? Protože doufáme, že prezident bude moudrý. Dobrý otec, král, který se nemýlí a myslí to s národem dobře. Tehdy jsem si myslel, že nás ztráta iluzí přivede k dospělosti.

Jak naivní, jak nedospělé. K dospělosti nás nepřivádí rodiče. Dospělost si vybojováváme sami. (Ikdyž, rodiče nám to můžou pěkně zkomplikovat.)

A tak náš národ hledá otce dalšího, střízlivějšího, úspěšnějšího.

Vlastně to měl Bohuslav Sobotka s tím heslem vymyšlené pěkně. Zraněné děti hledají silného otce. Ale silnou osobnost. Vůdce. Ne silný stát.

Bylo by asi naivní čekat, že zem dopěje za necelé čtvrt století. Předtím půl století totality. A předtím? začali jsme tatíčkem Masarykem. Pak jen na chvíli Beneš. Pochybuju, že tehdy jsme stihli dospět…

Vývoj jedince je pomalý. A nejde stále přímo vpřed. Vracíme se do svých slabostí, do svých slabostí. Ale jednou dospějeme…


Komentáře

  1. 28. 10. 2013 07:17 / Tomáš Smutný

    Hezky napsané. Rád bych ale rozluštil ještě jednu záhadu. Otce hledá 60% národa. 20% lidí nehledá nic, nemůže, kvůli zdraví anebo je to prostě vůbec nezajímá. A co zbylých 20%? Těch co nehledali otce, nepotřebovali jej, a věnovali se jen přerozdělováním majetku a moci. Ti zvítězili. A dnes tajně vládnou a dělají nám pěstouny. Teorie s otcem je tedy hezká, ale kulhá. Platí jen na vzorek stáda.

  2. 29. 10. 2013 21:15 / Richard

    jen snad,… že vidět černobílého, resp. „černého“, moc zneužívajícího „otce“ barevně, je dosti těžké…
    u Klause a Zemana se mi to prostě nedaří, nejsem schopen vidět v nich něco „otcovsky zajímavého, hodnotného“…
    Je to skutečně jen můj pubescentní vzdor nebo reálný pohled na situaci v níž se „nesouhlasem a určitým symbolickým vzdorem“ zcela oprávněně bráním před zneužitím z jejich strany?
    Některé zneužívané děti si z „černých“ rodičů v psycho – obraně učiní rodiče „světlé“, neb jen tak mohou dosáhnout na jejich lásku, pozitivní ocenění, zájem, resp. na uspokojení citových potřeb, které jsou pro ně v daném věku životně důležité. Vlastně místo, aby viděly rodiče v jeho pravé, zneužívající temnotě, učiní dítě, temné, vinné a špatné ze sebe sama a vůči sobeckým, manipulujícím, moc zneužívajícím rodičům se stanou vyhovující…tzn. poslušní, čímž si zajišťují uspokojení mnohých citových potřeb, minimálně se tak nevystaví bolestivému odmítnutí.. Některé podobné reakce, snad přenosové, je možné vidět také v politice, kdy přirozený vzdor proti Zemanovské příp. Klausovské mocenské svévoli je mnohými interpretován jako neúcta k „tatíčkovi“, či jeho urážka apod…V takové situaci se mi zdá, že projevem zastydlé pubescence je spíše nekritické popírání pravého významu chování zbožštělého „otce“, resp. neschopnost se vůči němu negativně vymezit, říct „NE“, tedy zamrznutí ve fázi nikoliv pubescentní, ale přímo dětské, kdy je rodič nekriticky postaven na místo Boha.
    Často také vidět útočné snahy probudit pocity viny a špatnosti v tom, kdo se brání, či vymezuje, kdo říká dost (aktuálně např. situace okolo V. Mišíka, kterého někteří obviňují z nedůstojné urážky hlavy státu)..“bo tatínkovi se přece neodporuje, ten je z podstaty dobrý, že…aj když pustí kretény z basy ven, s úmyslem zcela sobeckým nebo, když dojednává zákeřné, intrikářské dohody s úmyslem upevnit svou moc“…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

O mně

 

Jsem psychiatr a psychoterapeut, zakladatel a vedoucí firmy Terapie.Info, s.r.o, zabývající se komplexní péčí o duševní zdraví. Pracuji i v angličtině (SAE) a francouzštině (Všeobecná státní zkouška). Jsem absolvent lékařské fakulty, absolvoval jsem výcvik v hlubinné psychoterapii SUR, 4 roky individuální sebezkušenosti v gestalt terapii, kurs neverbálních technik. Nyní jsem ve výcviku v psychoanalýze, jsem kandidátem české psychoanalytické společnosti. Od roku 2005 vedu zdravotnické zařízení Terapie.Info, s.r. o zabývající se komplexní péčí o duševní zdraví, dlouhodobě jsem spolupracoval s organisacemi pečující o drogově závislé a o uprchlíky více >

Nejnovější komentáře 

  • Janna: O takovém hezkém článku jsem už dlouho snila. Mám radost. :-)
    / Práce se sny a jinými kompromisními útvary
  • ivan: Dobry den,znate kombinaci antidepresiv ktera by nahradila leky zvane psychostimulancia ? Klasicka antidepresiva rozumi se thymoleptika jsou na urcite poruchy spojene s hypersomnii jako polechatani.A tady sem zrejme narazil na hlavni problem klasickych antidepresiv-oni totiz...
    / Ach ta chemie….
  • Jiří: Jako laik uvažujete dobře, bohužel homosexualita není vyřazena z nemocí bezdůvodně. Nemůžou za to hormony, které produkuje mozek, nýbrž hormony v děloze (Není to potvrzené) Z tohoto pohledu se staví homosexualita na stejnou úroveň jako...
    / Proč se bojíme homosexuálů (a židů)

Facebook