Jako Masaryk

29. 10. 2013 / autor: Tomáš Rektor

Státní svátek za námi a prezident, který slíbil zem spojovat ji rozděluje snad ještě víc, než dřív. Popudil lid, popudil akademickou obec, rozděluje stranu, kterou znovuzrodil a která znovuzrodila jeho. Ne, že by to člověka po těch pár měsících ještě překvapilo. Nechápu jediné. Jak může vydržet tolik nenávisti a pohrdání?

Nejjednodušší odpověď je, že je mu to jedno. Jenže to nesedí. Nevidíme do zákulisí, ale Miloš Zeman nikdy nepůsobil dojmem člověka, který je v politice kvůli penězům. Možná moci? Nejvíc ze všeho ale působil jako někdo, kdo potřebuje své publikum. Klaun, který čeká na smích.

Zvláštní byl prezidentův projev. Třeba v něm slyším, co v něm není, třeba mé uši už zdegenerovaly roky a roky poslouchání mezi řádky. Všímání si, proč si klient vybral zrovna tento příběh…

Bylo by zvláštní, kdyby Miloš Zeman nezmínil T. G Masaryka. Co si z něj vybral?

Byli jsme zvyklí nevybočovat, on vybočoval. Nenechal se semlít hlavní proudem, vydržel, když ho zesměšňovali, když mu vytloukli okna. V pokročilém věku uprchl do exilu. Nezbylo mu nic, jen jeho sen. A pak se vrátil, jako vítěz.

Nezní vám v tom příběh prezidenta současného, který byl též poražen. Ukryl se na Vysočině, kde byl sám, jen se svým snem. A pak se vrátil. Jako vítěz.

Kdo ví, třeba je to další ze Zemanových her, jenže on se nikdy moc nepáral s narážkami. Urážel naplno a každý jeho vtip musel pochopit každý z jeho dolních deseti milionů. Řekl bych, že tento projev byl od srdce.

Odvěké jsou debaty, zda je horší zlo vědomé či nevědomé. Podle mě nevědomé. Jak by taky ne, když mou profesí je učinit nevědomé vědomým. Nevědomé zlo je jako nášlapná mina. Nikdo netuší, kdy vybuchne. Koho zabije či zmrzačí.

K politice patří jistá dávka narcismu. (K psychoterapii ostatně také). Co může udělat neúspěšný narcis? Pokusit se změnit sebe. Stát se úspěšnějším. A nebo popřít realitu.

Poku se Zeman považuje za nástupce Masaryka, realitu nepochybně popírá. Navíc, jak to v těchto případech bývá, popření je bez chyby. Když ho budou mít lidé rádi, tím lépe. Když ho budou nenávidět, ujišťují ho, že nejde s hlavní proudem. Jako Masaryk.

Miloš Zeman rozhodně není neúspěšný muž. Možná v těch slovech rezonují roky příkoří na Vysočině. Možná ho trápí cena, kterou musel zaplatit za své vítězství. A nebo v něm někde hlodá myšlenka, že se svou inteligencí, vzděláním a pohotovostí měl na víc. Kdo ví.


Komentáře

  1. 29. 10. 2013 22:22 / Richard

    „Nejvíc ze všeho ale působil jako někdo, kdo potřebuje své publikum. Klaun, který čeká na smích.“
    autor

    tohle sedělo spíše na Klause, ten potřeboval pozornost publika a potlesk jak hérečka, prostě takové jednoduché, povrchní ocenění, takou rychlou pochvalu, „Vašíku si skvělý, dokonalý, grandiózní, nezávislý, suverénní atd.“…resp. ukojit svůj povrchní narcismus skrze facebookovské „to se mi líbí Vašku“. Klaus chtěl být nejspíš obletovaným miláčkem publika, než se mu to vymklo z rukou, resp. poté, co se mu přestalo dostávat oslnivého potlesku a obdivu, zajištoval si pozornost jakkoliv a za každou cenu, třeba vzdorovitostí, negativismem, kontroverzí atd..myslím si však, že v podstatě chtěl být hlavně milován… a také obdivován jako velký pravičák, snad i proto, že někde uvnitř cítí, že za komára byl vůči komoušům konformní, za což snad na sebe někde uvnitř není vůbec pyšný, resp. vnímá to jako vlastní selhání, tak to chce ukázat dodatečně, že je jako velký pravičák/velký nelevičák a vlastně být generálem po bitvě, na rozdíl od Havla však přichází s křížkem po funuse, s čím se doteď dle mého nemůže srovnat a na Havlovo hrdinství a význam s tím spojený, vlastně skrytě žárlí a jaksi závidí ……
    tady odkaz na článek jeho bývalého poradce Hájka, v jeho relativně krátkém článku se objevilo slovo „havlista“ 17x!!!. To už je komplex jak prase.
    http://www.protiproud.cz/svet/politika/komentare/630-milos-zeman-vstoupil-razantne-do-hry-bitva-o-moc-mezi-havlisty-a-standardni-levici-v-cssd-vsak-skryva-mnohem-hlubsi-stret-vymluvny-darek-k-petadevadesatinam-nasi-zeme.htm
    Zeman je trošku jiná nátura, byť ten základ je asi stejný, získat ocenění, velikost, význam. Zeman dle mého netouží být tolik milován jako Klaus, spíše touží po jakési významné úctě a respektu, který je prokazován moudrým starcům, tuším o tom svědčí i jeho přemoudřelé řečnění, kterým dojímá sám sebe.
    Zeman je hlubší a introvertnější než povrchně narcistní Klaus, což dokládá i jeho schopnost ustát samotu na Vysočině. Zeman je také více pronikavý, ale dle mého trpí v podstatě stejným problémem jako Klaus, a to skrytým pocitem vlastní bezvýznamnosti, který kompenzuje skrze romantické fantazie lidového hrdiny, zachránce národa a spasitele, který se velkolepě navrátil z exilu na Vysočině, aby zachránil národ před negativními ostrůvky deviace/mafiány.Jeho sebeobraz je tedy spojen s jakýmsi spasitelem a obroditelem národa (Vaše přirovnání s Masarykem bylo trefné, kdyby selhal Masaryk, v repertoáru obran má ještě Churchilla, to kdyby mu chtěl náhodou někdo vytýkat oblíbenou slivovičku, bo anglický velikán přece také holdoval whisky, prostě za jeho příběh může skrze racionalizaci schovat svou vlastní alkoholovou slabost, stejně jako za Masaryka vlastní prohru v prezidentských volbách s Klausem a následný uražený, ukřivděný výlet na Vysočinu vidět jako dílčí part z příběhu Masarykova exilu). No, kde jsem to skončil, jo, už vím,.. pokud jste četl nebo poslouchal Zemanův včerejší projev, možná jste si všiml, že jeho oslavná řeč, byla vlastně taká zakuklená, byť zcela viditelná sebeoslava, sebepoplácávání po zádech a takové dodávání si kuráže, jak jste napsal, „ať už na mě útočí nebo mě chválí, potvrzuje to, že jsem na správné cestě národního hrdiny“.Skrze řeč k ocenění jiných, mluvil Zeman v podstatě jen a jen k sobě a o sobě a svém vlastním příběhu velkého „nonkonformního“ díla, o fantaziích, které se váží k jeho „hrdinské“ cestě na Vysočinu a z Vysočiny zpět na Hrad, resp. o svém vlastním sebeobrazu. Miloš Zeman se opíjí nejen alkoholem, nikotinem a iluzí vlastního velkého „já“, ale také mocí, skrze níž chce dosáhnout v kompenzaci hlubšího pocitu bezvýznamnosti (který v něm silně rozbolavěla prohra v prezidentských volbách před x lety a s níž se doposud nevyrovnal, tedy, ono známé, traumatické ODMÍTNUTÍ, kterou prožívá jako zradu, za kterou se pravděpodobně nyní vědomě či nevědomě mstí), v pocit vlastní velikosti, důležitosti a jakéhosi moudrého, národního hrdiny. K tomu mu dopomáhá moc, slivovička a romantický patos, resp. takové introvertní, kompenzační fantazie, které se točí asi kolem Masaryka, Churchilla a snad i jiných velikánů. Z touhy po penězích ho nepodezírám, on se chce stát skrze moc významný, důležitý, veliký, i když trochu jinak než Klaus. Bohužel o jeho skutečné malosti svědčí praktiky, kterými si k takovým pocitům dopomáhá. Jeho bonmoty, jsou dle mého taký projev autentičnosti a jistého cynismu, který je mu zřejmě někde uvnitř vlastní, byť se rád vidí jako velký ochránce národa.

  2. 30. 10. 2013 10:00 / Richard

    ještě pár slov k Zemanovi
    tuším bude motivován také touhou po satisfakci, zadostučinění.
    Svůj pobyt na Hradě na jakési úrovni vědomí prožívá jako souboj se svými pomyslnými nepřáteli, jako souboj v němž chce držet otěže, hrát prim, rozhodovat a demonstrovat převahu, tedy sílu, moc a vliv, Chce předvádět jak je proti těm, kteří ho zradili silný a politicky chytrý.Jakoby chtěl stále nad někým VYHRÁT a pokořit, ponížit, vytrestat pomyslného zrádce, nejen toho politického, ale také z řad novinářů. Zeman chce stát výše než ti, co ho odmítají, tímto vystupuje na ten slavný narcistní piedestál, v poslední době, snad také díky užívání alkoholu, dosti nešikovně až trapně. Podle mě v sobě zápasí s nějakými starými křivdami. Je takový trochu diktátorský, autoritářský typ, hnaný pocitem křivdy a méněcennosti, kterého naštěstí krotí prostředí demokracie.
    Tipl bych si, že Zeman touží zničit všechny nepřátele a pak úctyhodně a moudře na věky vládnout, jako silný a moudrý král. V jeho jednání hrají dle mého roli kompenzační demonstrace, resp. předváděná síla a vliv jako reakce na hlubší pocit vlastní slabosti a bezmoci.

  3. 7. 11. 2013 19:36 / Andrea Aspanihelová

    Jen bych řekla, že nemyslím, že peníze jsou nulovým motivem. Zeman nepotřebuje mnoho, možná, ale jeho dcera ano. Zabezpečení rodiny pro budoucí generace, být tím velkým předkem, může být příjemný motiv vedle prvního a největšího motivu – jeho ega.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

O mně

 

Jsem psychiatr a psychoterapeut, zakladatel a vedoucí firmy Terapie.Info, s.r.o, zabývající se komplexní péčí o duševní zdraví. Pracuji i v angličtině (SAE) a francouzštině (Všeobecná státní zkouška). Jsem absolvent lékařské fakulty, absolvoval jsem výcvik v hlubinné psychoterapii SUR, 4 roky individuální sebezkušenosti v gestalt terapii, kurs neverbálních technik. Nyní jsem ve výcviku v psychoanalýze, jsem kandidátem české psychoanalytické společnosti. Od roku 2005 vedu zdravotnické zařízení Terapie.Info, s.r. o zabývající se komplexní péčí o duševní zdraví, dlouhodobě jsem spolupracoval s organisacemi pečující o drogově závislé a o uprchlíky více >

Nejnovější komentáře 

  • Janna: O takovém hezkém článku jsem už dlouho snila. Mám radost. :-)
    / Práce se sny a jinými kompromisními útvary
  • ivan: Dobry den,znate kombinaci antidepresiv ktera by nahradila leky zvane psychostimulancia ? Klasicka antidepresiva rozumi se thymoleptika jsou na urcite poruchy spojene s hypersomnii jako polechatani.A tady sem zrejme narazil na hlavni problem klasickych antidepresiv-oni totiz...
    / Ach ta chemie….
  • Jiří: Jako laik uvažujete dobře, bohužel homosexualita není vyřazena z nemocí bezdůvodně. Nemůžou za to hormony, které produkuje mozek, nýbrž hormony v děloze (Není to potvrzené) Z tohoto pohledu se staví homosexualita na stejnou úroveň jako...
    / Proč se bojíme homosexuálů (a židů)

Facebook