Ke kořenům

23. 6. 2014 / autor: Tomáš Rektor

Život je věčným hledáním rovnováhy mezi vnitřními konflikty a obrannými mechanismy. Lidé k nám přichází, když tato rovnováha selhává. My pak máme dvě možnosti. Opravovat obranné mechanismy, nebo se pustit do jádra konfliktu. Do nevědomí. Ke kořenům.

Ke kořenům se pouští většina hlubinných terapií. Nebo všechny? Otázkou je, kde ty kořeny jsou…

Prokletím naší profese je, že o své skutečné práci nemůžeme hovořit. A když, tak jen v přísně uzavřeném prostředí a s pozměněnými osobními údaji našich klientů. Bylo by zle, kdyby je někdo v našich vyprávěních poznal. A nebo, ještě hůř, kdyby se poznali sami.

Je mi potěšením přiblížit Vám rozhovor, který jsem nedávno měl. Dost daleko od naší vlasti. S člověkem, který není můj klient a jehož známí si tento text nikdy nepřečtou. A samozřejmě, bez jakýchkoliv konkrétních údajů.

Rozhovor začal tradiční otázkou, co to ta terapie, případně analýza, jsou. S nadhozením problému. Problém byl tak půvabný, že jsem neodolal a reagoval na něj. S laskavým upozornění posluchače, a nyní čtenářů, že se nejedná o výlet do nevědomí, ale jen a jen ilustrace, jak jsme zvyklí uvažovat. A už vůbec to není ilustrace techniky.

Pan X. žil pokojným životem s jediným trápením – ve stresu míval noční můry. Sen, jedna z Freudových zlatých cest do nevědomí. Noční můra, selhání funkce snu jakožto strážce spánku, konflikt je natolik silný, že obrany selhávají.

Jaké že noční můry? Třeba před lety, když se rozváděl. Sundal si snubní prsten a schoval ho v nočním stolku. A pravidelně se budil hrůzou, že do bytu vnikli zloději a prsten mu kradou.

Analýza z první obecné, pan X. již svou ženu odložil do šuplíku, ale že by na ni sahaly cizí ruce, to ne. Vida, konflikt. Nejlepší, co můžeme udělat je říci něco na způsob –  vypadá to, že ještě nejste na rozvod připraven. Klientovi se uleví, bude nám blahořečit, a pokud má kus soudnosti, za půl roku nás bude nenávidět. Platí nás za to, že mu pomáháme hledat vlastní cesty. Ne, že mu radíme. Navíc pitomě. Přestože po našich radách tolik touží..

Samozřejmě, že není na rozvod plně připraven. A kdo kdy je? Zmínce o tomto konfliktu se v terapii nevyhneme, klienti mluví o tom, co je pálí. Jenže brzy nám začne vrtat hlavou, proč to nedává klientovi spát. Podobný problém přeci řeší prakticky všichni. Jako kdyby noční můře něco prošlapalo cestičku. A po čase si, (za naší asistence), začne podobné otázky klást i klient.

I pan X. pokračoval. On měl noční můry už odedávna. Určitě tak od pěti, šesti let. Viděl tehdy horor, temné postavy pronikaly zdí do pokoje. A od té doby ho ty ty temné postavy budily ze spaní. No jo, ty horory. Já bych všechny ty horory zakázal… A nebo ne? Co když i ten ten horor jen použil cestičku, kterou prošlapal někdo před ním…

Temná bytost, pronikající stěnou… Pronikající do pokoje, kde je sám s matkou, pronikající do nejtemnějších zákoutí jeho mysli, do přání, na které se i on sám bojí jen pomyslet.. že by otec?

Následující část bych si netroufl napsat, kdyby nebyla pravdivá. Jinak bych mohl být po právu nařčen z laciného kýče.

Pan X. totiž otce nemá. Jak to? Nikdy ho neznal. A matka? Té se nikdy nezeptal. Proč? Bojí se poznat pravdu. Alkoholik? Povaleč? Násilník? Hajzl co co mámě popletl hlavu a pak se vypařil? Proč jinak by máma o něm nemluvila? Proč by se jinak neozval?

Opravdu neví nic? Nějaké indicie? Matka pracovala ve filmovém průmyslu. V době, kdy se narodil, se točil Superman. Jeho matka pro Supermana  pár věcí dělala. Znala ho… V albu z jeho narození je pár fotek z natáčení.. Co když je to někdo ze štábu? Jeho matka tehdy vypadala dobře..  Třeba vůbec ani netušil, že je s ním matka těhotná.. Co když je to přímo on?Christopher Reeve? Superman?

Každý otec je tak trochu hajz. narušuje naši harmonii s maminkou. A dělá s ní věci, které se s maminkou nedělají. A každý otec je superman. Člověk, co nás stvořil, co vládne úžasnou silou. Snažíme se mu připodobnit a Superman a hajzl jsou našimi věrnými průvodci. Doufáme, že se staneme Supermany. A bojíme se, že se staneme hajzly.

Bojíme se se na něj pohlédnout, abychom nespatřili jeho pravou tvář. Protože si přejeme, aby byl Supermanem a my měli naději. Nebo hajzlem, na kterého lze všechno shodit.

A základem naší práce je, aby klienti pochopili, že jejich otec není ani padouch, ani hrdina.Je něco mezi. Nebo spíš, trochu oboje.

Kdo svého otce zná, má to snazší. Svým chováním mu aspoň občas dokáže, že má i své světlé stránky. Nebo naopak ty temné. A jedno z kouzel psychoanalýzy je –  nás moc nezajímá, jaký byl otec (a nejen on) doopravdy. Podstatný je jeho obraz v pacientově hlavě.


Komentáře

  1. 23. 6. 2014 10:44 / Janna

    No. To to trvalo. Díky za článek :-)

    A k té anonymizaci klientů… narazila jsem před časem na tohle: http://www.cspap.cz/sources/Articles/Lucka2003Pristani.asp Vyrazilo mi to dech, působí to na mne dost… neanonymně… Neulítl text na web, aniž by měl? Jak to dělají psychoterapeuti mezi sebou? Anonymizují i v profesních debatách?

    • 11. 7. 2014 14:55 / Tomáš Rektor

      Z toho, co jsem četl si myslím, že klient by se poznal, ale nikdo jiný ne… Podle mě by se neměl klient poznat, dokud je v analýze, pak už na tom tak moc nesejde.. Anna O. taky asi tušila, že S.F. píše o ní.. A ano, anonymisujeme, i kdy se bavíme mezi sebou..

      • 20. 7. 2014 21:41 / Janna

        Děkuju i tu :-) (Přijde mi teda, že já mít takový pár v okolí, poznat bych ho musela, ale dobře, už nepolemizuju.)

  2. 23. 6. 2014 16:19 / Vlaďka

    Díky za vynikající text. Má to tak někdo dar slova :o)

  3. 28. 6. 2014 11:45 / Ivana

    Noční můry mám několik let vkuse. Dnů, jsem je neměla, by se dalo spočítat na prstech jedné ruky. V podstatě to symbolizuje můj život. Stálo to za nic a líp nebude. Na PT by mě už nedostal nikdo ani omylem, stejně mi bylo řečeno, že v mém případě se už nedá očekávat pozitivní vývoj. Kéž by šlo stlačit DELETE a sbohem…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

O mně

 

Jsem psychiatr a psychoterapeut, zakladatel a vedoucí firmy Terapie.Info, s.r.o, zabývající se komplexní péčí o duševní zdraví. Pracuji i v angličtině (SAE) a francouzštině (Všeobecná státní zkouška). Jsem absolvent lékařské fakulty, absolvoval jsem výcvik v hlubinné psychoterapii SUR, 4 roky individuální sebezkušenosti v gestalt terapii, kurs neverbálních technik. Nyní jsem ve výcviku v psychoanalýze, jsem kandidátem české psychoanalytické společnosti. Od roku 2005 vedu zdravotnické zařízení Terapie.Info, s.r. o zabývající se komplexní péčí o duševní zdraví, dlouhodobě jsem spolupracoval s organisacemi pečující o drogově závislé a o uprchlíky více >

Nejnovější komentáře 

  • Janna: O takovém hezkém článku jsem už dlouho snila. Mám radost. :-)
    / Práce se sny a jinými kompromisními útvary
  • ivan: Dobry den,znate kombinaci antidepresiv ktera by nahradila leky zvane psychostimulancia ? Klasicka antidepresiva rozumi se thymoleptika jsou na urcite poruchy spojene s hypersomnii jako polechatani.A tady sem zrejme narazil na hlavni problem klasickych antidepresiv-oni totiz...
    / Ach ta chemie….
  • Jiří: Jako laik uvažujete dobře, bohužel homosexualita není vyřazena z nemocí bezdůvodně. Nemůžou za to hormony, které produkuje mozek, nýbrž hormony v děloze (Není to potvrzené) Z tohoto pohledu se staví homosexualita na stejnou úroveň jako...
    / Proč se bojíme homosexuálů (a židů)

Facebook