MUDr. Tomáš Rektor / Blog > Kim Strýcovrah

Kim Strýcovrah

28. 12. 2013 / autor: Tomáš Rektor

V Korei je zas jednou veselo. Nic nového pod sluncem, diktátoři vždy konkurenty vraždili, skutečné i domnělé.

Kdo ví, co se mladému Kimovi honí v hravě. Třeba po něm strýc skutečně šel. Třeba vůbec nezemřel. Pro náš příběh je to jedno.

Berme jej jako čistě ilustrační. Jako pohádku či sen. Není o skutečném Kimovi.

Tento příběh začne podobně jako všechny ostatní, Oidipem. Základní osa je notoricky známá. Syn touží po matce. V cestě mu stojí otec. V antickém příběhu se setkávají na cestě. Ani jeden nechce ustoupit. Úzká cesta, jen jeden může projít. Druhý zemře.

Oidipus zavraždí otce, bere si svou matku. Touha, která vede ke dvěma nejhorším pohromám. Vraždě a incestu.

Jeden z nejsilnějších bodů psychoanalýzy, přitom jeden z nejvíc odmítaných. Jak by ne? něco tak hrůzného se v nás nemůže dít…

Může. Musí, pokud máme dospět. Chlapec vyrůstá ve velké lásce s matkou. Chce být jen s ní, ale jak dospívá, uvědomuje si, že mezi nimi stojí otec.

Projít tou úzkou cestičkou je jeden z nejtěžších životních úkolů. Jak dospíváme, začínáme si uvědomovat, že svět není černobílý. Není to jen boj. Zabij nebo budeš zabit. Tou cestou můžou projít oba. Ale trvá to. Roky. Někdy desetiletí. někdy se to nepodaří nikdy…

Pod povrchem zůstávají divoké pudy, touha po vášni a krvi. Nad tím vrstvy zákazů. Tak silná, že pouhá zmínka o Oidipově komplexu připadá mnohým zvrácená.

Když se daří, obrany drží temné vášně ukryté v hlubinách nevědomí. Když se daří méně, musí nastoupit obrany další, ne tak účinné. Pro okolí často nápadnější. Pro nás ne.

Mezi základní obrany patří projekce. Své vlastní puzení promítneme na někoho jiného. Zlobíme se a připadají nám všichni naštvaní.

Když tato jednoduchá strategie selže, je třeba sáhnout k silnějšímu kalibru. Své touhy promítneme na ostatní, označíme je za nečisté a začneme proti nim bojovat. Strategie vskutku geniální. Proti vášni se vymezíme. Jasně označíme, že je špatná. A přitom ji naplníme. Vzpomínáte  na Eulalii Čubíkovou ze Zvonokos? Zahořklou starou pannu, bojující proti veškeré smyslnosti. Přitom sama se smyslností zabývala víc, než kdo jiný. S počestným úmyslem, samozřejmě.

Ke štěstí to nevede. Jen k další a k další frustraci. Vášeň není naplněna, je jaksi zvráceně žita, nenáviděna. Ale umožní to zachovat si jistou psychiskou integritu. A iluzi o sobě samém.

Když i tato strategie začne selhávat, začne se vymykat kontrole. Promítáme na ostatní svou zášť a máme dojem, že nás všichni chtějí zničit. Promítáme na ně svou sexualitu a máme dojem, že nás všichni chtějí svést. Pošpinit. Paranoia se tomu říká.

Připomeňme si začátek. Jaké vášně je třeba poslat do vyhnanství? Touhu svrhnout otce. Zabít ho. Posadit se na jeho trůn. A touhu po sexu, po matce.

Za co že byl Kimův strýc, Čang Song-tchek, popraven?

„Spáchal tak odporný zločin, jakým je pokus o státní převrat.“

Státní převrat? Nezní vám to jako svržení otce? Pokračujme.

„Zradil tak hlubokou důvěru a nejvřelejší otcovskou lásku, kterou mu projevovala strana a vůdce…“

Tady už to máme přímo..

„Jen neochotně vstal ze svého křesla a vlažně tleskal..“

Vrchol absurdity. Skutečně? Cti otce svého a matku svou je základem naší kultury. Úcta k otci je mocný nástroj, který brání jeho vraždě. Ve světě, kde je jen černá a bílá je nedostatek úcty prvním stupínkem schodiště, které nevyhnutelně končí smrtí…

„Čang usiloval o to, aby všechny záležitosti v zemi dostal pod svou kontrolu“ – aby se sám stal otcem..

„Snil fantastický sen, že se stane premiérem a ukořistí nejvyšší moc ve straně a státě.“ Čili otcem, opět, už nezahaleno.

„Distribuoval všechny druhy pornografických snímků..“ Zvrácená sexualita. A máme to celé.

Jen tak mimochodem, proč zrovna strýc?

Vražda strýce je silné téma. Kralevic dánský by mohl povídat.

Luk vášní je napřažen k prasknutí, jenže vypustit šíp znamená incest či smrt. Zamířit jej o kousek vedle by mohlo být řešení. Zvláštní, že v ženském světě je to méně zakryto. A tak dospívající dívky se spouští se strýčky, (Ikdyž, kategorie MILF mezi mladíky taky získává na popularitě.) Popelka a Růženka svádí s macechami boj, kde jen jedna může přežít a tchyně nenávidí své snachy s vášní, se kterou nesmí nenávidět  své dcery. Či spíše milovat své syny.

Mladí muži míří svůj sen do nebeských výšin. Na místo otce zabíjí krále. Či boha. Bojují proti okupaci Palestiny, pojídání zvířat a globálnímu oteplení.

Jenže co když je otec králem? Ještě že je po ruce strýc, na nějž lze šíp namířit. Jenže když starý vládce padne, mladý muž se stane vládcem a touha po krvi otce, promítnutá na strýce, se najednou obrací proti němu.

Jak podobné si příběhy jsou. Claudius, Hamletův strýc zabíjí jeho otce. Usedá na jeho trůn. A bere si jeho matku.

Učinil to, z čeho Kim Čong-un obvinil strýce.

Pokrevní či nepokrevní, to je to, oč tu běží.

Hamlet zabil strýce pokrevního, Kim nepokrevního. Zdá se, že i tady si vybrali oba dobře. Pokrevní strýc je blíž. Není třeba odklánět šíp tak daleko.

Jenže když je otec Bohem, a to Kim ve své zemi byl, prolití krve pokrevního strýce by bylo prolitím božské krve. A to se přeci nedělá. Třeba už jen proto, že by pak byla méně nedotknutelná božská krev dalšího Kima na trůnu. Jeho samého.

Tento příběh není o Kimovi, ale je o Korei. Totalita se děsí dospělosti. Nabízí dětem zdánlivě bezpečný svět, kolem číhá smrt. Jeden může přežít. Strach ze sexu. Agrese promítnutá na druhého, proto můžeme bojovat, ač tvrdíme, že jsme nenásilní. Lepší heslo než Boj za mír si nelze představit.

Ale o tom někdy jindy…

 


Komentáře

  1. 28. 12. 2013 15:42 / K.Baziková

    Malý, leč tradovaný omyl. Oidipus si nevzal svou matku vědomě. Vzal si královnu, jíž zabil manžela.

    Myslím si, že smysl této báje byl, že člověk ať udělá, co udělá, svému osudu neujde.

    Mám ráda přesné formulace.

    • 28. 12. 2013 15:54 / Tomáš Rektor

      Já někde píšu, že si ji vzal vědomě?.) Ve skutečnosti ani nevěděl, že jí zabil manžela.. Bavíme se o symbolické rovině…

      • 28. 12. 2013 17:03 / K.Baziková

        I v symbolické rovině si nevzal svou matku vědomě.

        Jo a od Freuda jsem toho četla hodně.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

O mně

 

Jsem psychiatr a psychoterapeut, zakladatel a vedoucí firmy Terapie.Info, s.r.o, zabývající se komplexní péčí o duševní zdraví. Pracuji i v angličtině (SAE) a francouzštině (Všeobecná státní zkouška). Jsem absolvent lékařské fakulty, absolvoval jsem výcvik v hlubinné psychoterapii SUR, 4 roky individuální sebezkušenosti v gestalt terapii, kurs neverbálních technik. Nyní jsem ve výcviku v psychoanalýze, jsem kandidátem české psychoanalytické společnosti. Od roku 2005 vedu zdravotnické zařízení Terapie.Info, s.r. o zabývající se komplexní péčí o duševní zdraví, dlouhodobě jsem spolupracoval s organisacemi pečující o drogově závislé a o uprchlíky více >

Nejnovější komentáře 

  • Janna: O takovém hezkém článku jsem už dlouho snila. Mám radost. :-)
    / Práce se sny a jinými kompromisními útvary
  • ivan: Dobry den,znate kombinaci antidepresiv ktera by nahradila leky zvane psychostimulancia ? Klasicka antidepresiva rozumi se thymoleptika jsou na urcite poruchy spojene s hypersomnii jako polechatani.A tady sem zrejme narazil na hlavni problem klasickych antidepresiv-oni totiz...
    / Ach ta chemie….
  • Jiří: Jako laik uvažujete dobře, bohužel homosexualita není vyřazena z nemocí bezdůvodně. Nemůžou za to hormony, které produkuje mozek, nýbrž hormony v děloze (Není to potvrzené) Z tohoto pohledu se staví homosexualita na stejnou úroveň jako...
    / Proč se bojíme homosexuálů (a židů)

Facebook