MUDr. Tomáš Rektor / Blog > Knihy, které mění svět

Knihy, které mění svět

29. 6. 2013 / autor: Tomáš Rektor

Onedhy jsem dostal otázku psychologie.cz, která kniha změnila můj svět. No těch by bylo… Tak třeba naposled to byla povídka Maelström II od Arthura Clarka. Ano, scifi. Nikoliv psychologie.

Kosmonaut je v nákladním modulu vystřelen elektromagnetickým katapultem z Měsíce, aby se vydal k Zemi. Jenže závada způsobí, že nezíská dostatečnou rychlost. Co sním bude? Letí aspoň dost rychle na to, aby se udržel na oběžné dráze a dočkal se tam pomoci, nebo se po několika hodinách letu zřítí zpět? Vypadá to bledě, ale šance tu je. Je jasné, že modul se na Měsíc zřítí. Ale pokud v nejvzdálenějším bodu dráhy, kde se pohybuje nejpomaleji, kosmonaut z modulu vyskočí, je šance, že přežije. Přestože při startu letí závratnou rychlostí, v nejvzdálenějším bodě může rozhodnou rychlost tak nepatrná, jakou zvládnou udělat jeho svaly.

Proč to sem vůbec tahám? Jak to souvisí s psychologií?

Podobně vypadá lidský život. Na začátku probíhá vývoj závratnou rychlostí. Vlastně se občas zdá, že se dítě vyvíjí samo a rodiče mu to nemají příliš kazit. Jenže na dráze toho katapultu je vždy mnoho chyb a překážek. Zdá se, že překotný vývoj osobnosti končí zhruba se začátkem školní docházky, pak pro změnu začíná podobně zběsilý proces vzdělávání. A až skončí ten, teprv se začnou projevovat problémy z prvních let.

Člověk jen s hrůzou sleduje všechny chyby, které se staly. Jenže nic se neděje. Dítě, stejně jako ten kosmonaut, se řítí závratnou rychlostí dál. Ale co bude po letech. Zvládne dítě dosáhnout samostatnosti? Dosáhnout relativně svobodné oběžné dráhy? Nebo má tolik sil, že se vydá ke hvězdám, nespoutáno vnitřními obavami a úzkostmi? A nebo nezískalo dostatečnou rychlost a neúprosně se zřítí zpět?

Psychoterapie člověku pomáhá posunout se na vyšší dráhu. Těm, kdo mají vážné problémy, se snažíme pomoci aspoň normálně žít. Vážnější poruchy, poruchy příjmu potravy, těžké úzkosti, deprese, fobie, obsese či psychosy mění život tak, jako kdyby se pohyboval na příliš nízké dráze. Člověk se snaží odlepit, žít, po chvíli ho nemoc dožene a on se zřítí zpět. A my vidíme, že  ho prostě po patnácti, dvaceti letech dohnaly problém z raného dětství.

Pak jsou Ti, kteří žijí relativně dobře, naučili se, v jaké prostoru s mohou bezpečně pohybovat. Chybí tomu svoboda. Ale aspoň se v tom dá bezpečně žít. Jako oběžná dráha kolem planety. U těch to bývá s motivací k terapii těžší. Přeci žijí relativně dobře. Tak co by ještě chtěli.

I člověk se občas musí rozhodnou vyskočit z bezpečí mateřské lodi. Třeba když dospívá, opouští rodiče. A nebo při svádění. Nejdřív se snaží, vábí, pak udělá rozhodný krok. První polibek. Když to zkusí příliš brzy, špatně dopadne. Když příliš pozdě, když už se snaží zachránit situaci, protože vidí, že se neodvratně řítí do zkázy, též.

Je zvláštní, že i člověk má body, kdy nepatrná intervence dokáže divy. Známe to dobře z terapie. Správné slovo ve správný okamžik působí jako dlouho hledaný dílek skládačky. Přijde úleva, pochopení. Z ničeho nic. Trefit tu správnou chvíli je o zkušenosti, vnímavosti. A o náhodě.

Dost často to slovo nepřijde od nás. A tím se dostáváme ke knihám, které mění svět. Kolikrát se stane, že klient s nadšením popisuje knihu, ve které našel sám sebe. A po chvíli se opatrně zeptá –  doktore, vy jste to věděl, že?

Nejen že věděl. Ale stokrát naznačil, řekl, pokusil se tam přivést řeč. Jenže to nefungovalo. Prostě ta stejná informace řečená jinou chvíli, v jiném kontextu prostě nefunguje. Informace možná musela přijít z jiné strany. Znáte to určitě ze vztahů. Když se marně snažíte partnerovi sdělit nějakou myšlenku. A najednou , po měsících, přijde s úžasným nápadem. Přesně tou myšlenkou, ke které ho vedete.

V terapii je to trochu zkouška. Zda nám jde o pocit vlastní neomylnosti či o blaho pacienta. Zda se budeme těšit s ním či zda budeme žárlivě poukazovat na to, že zas tak o moc nejde a že to víme už dávno. A samozřejmě je na místě i se zamyslet, proč to od nás nemohl přijmout. Zřejmě se mu to děje i ve vnějším světě, že od určitých lidí neslyší určité věci.

Klientům knihy téměř nikdy nedoporučuji, považoval bych to za terapeutickou lenost. O tomto nemá smysl dumat, raději si přečtěte, jak to funguje, v tom se najdete. Stejně reálnou hodnotu má jen to, na co si klient přijde sám. Když už někdy nějakou knihu zmíním, tak většinou proto, aby klient pochopil, že se svým strádáním není sám…

Abych se otázce úplně nevyhnul. Pokud hledáte knížku na prázdniny, nesahejte po návodech jak být šťastný či jak porozumět sobě či druhým, ale po knihách, které se zamýšlejí a pochybují.

Mě změnil svět Úvod do psychoanalýzy od Freuda. A když si přečtete cokoliv od Yaloma, neuděláte chybu.


Komentáře

  1. 29. 6. 2013 22:58 / Richard

    „Mě změnil svět Úvod do psychoanalýzy o Freuda. A když si přečtete cokoliv od Yaloma, neuděláte chybu“

    Freud prý dokonce získal jakési ocenění za literární styl, takže se svou tvorbou zaměřenou na osvětlování psychologických zákonitostí zařadil po bok talentovaným spisovatelům. Jung uměl zase malovat, ale uměním se zlákat nenechal. Yalom je taky dobrý, umí vyprávět. Teď mám půjčenou knihu(ještě jsem jí nečetl) „Neslibovala jsem Ti procházku růžovým sadem od Joanne Greenberg, která popisuje svět duševní nemoci z pohledu hlavní hrdinky, mladé dívky, která strávila tři roky v zařízení pro duševně choré a o jejím návratu ze světa šílenství do světa skutečnosti. Tak uvidím, co to bude. Jinak mě v poslední době zaujal film Great Gatsby s Di Capriem. Je v něm hezky vystižený rozpor mezi fantazií – obrazem skutečnosti a skutečnosti samou i to jak se člověk snaží svět do těchto svých obrazů za každou cenu napasovat – dotlačit, i to jak si často není žádného rozdílu mezi svou fantazií a skutečností vůbec vědom. Great Gatsby was great dreamer.

  2. 30. 6. 2013 17:30 / Richard

    Jinak by mě zajímalo jak zpracováváte v roli terapeute vlastní tenzi(příp. agresivní impulsy), pokud jí ve Vás klient při terepii vyvolá(resp. protipřenos), páč předpokládám, že mu např. neřeknete, že je hlupák a podobně.
    Potlačíte a pak vyfouknete doma na manželku? Předpokládám, že tohle přesunutí taky není ono, tak co? Např. když je klient narcistní a na nesouhlas se svým jednáním a sebeobrazem citlivý. Předpokládám, že nejdete proti klientovým obranám, čekáte, až odpadnou samy, ale co s tím napětím?
    Nebo se vůbec neobjevuje?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

O mně

 

Jsem psychiatr a psychoterapeut, zakladatel a vedoucí firmy Terapie.Info, s.r.o, zabývající se komplexní péčí o duševní zdraví. Pracuji i v angličtině (SAE) a francouzštině (Všeobecná státní zkouška). Jsem absolvent lékařské fakulty, absolvoval jsem výcvik v hlubinné psychoterapii SUR, 4 roky individuální sebezkušenosti v gestalt terapii, kurs neverbálních technik. Nyní jsem ve výcviku v psychoanalýze, jsem kandidátem české psychoanalytické společnosti. Od roku 2005 vedu zdravotnické zařízení Terapie.Info, s.r. o zabývající se komplexní péčí o duševní zdraví, dlouhodobě jsem spolupracoval s organisacemi pečující o drogově závislé a o uprchlíky více >

Nejnovější komentáře 

  • Janna: O takovém hezkém článku jsem už dlouho snila. Mám radost. :-)
    / Práce se sny a jinými kompromisními útvary
  • ivan: Dobry den,znate kombinaci antidepresiv ktera by nahradila leky zvane psychostimulancia ? Klasicka antidepresiva rozumi se thymoleptika jsou na urcite poruchy spojene s hypersomnii jako polechatani.A tady sem zrejme narazil na hlavni problem klasickych antidepresiv-oni totiz...
    / Ach ta chemie….
  • Jiří: Jako laik uvažujete dobře, bohužel homosexualita není vyřazena z nemocí bezdůvodně. Nemůžou za to hormony, které produkuje mozek, nýbrž hormony v děloze (Není to potvrzené) Z tohoto pohledu se staví homosexualita na stejnou úroveň jako...
    / Proč se bojíme homosexuálů (a židů)

Facebook