MUDr. Tomáš Rektor / Blog > Maleficient, Avatar a Rambo

Maleficient, Avatar a Rambo

23. 7. 2014 / autor: Tomáš Rektor

Filmy jsou sny, které společně sníme. Podobně jako skutečné sny nám plní vědomá i nevědomá přání. A stejně jako je u snů pravý význam zpravidla skryt, stopu v nás zanechá spíše sen, který osloví to nevědomé v nás.

Chceme –  li se dozvědět něco o duchu doby, zajímavější jsou filmy pro masy. Sny, které sní hodně lidí. Dovolte mi zamyslet se nad třemi z nich. Maleficient neboli Zloba, Avatar, a Rambo. A obligátní upozornění –  text odhalí závěr filmů. A text si vychutnáte víc, když je znáte.

Začneme, jak jinak, u Oidipa. I to je společný sen lidstva, příběh oslovující to skryté v nás. Kdyby žil Sofokles dnes, je slavnější než Justin Bieber.

Chlapec (ženy odpustí, ono se mu to prostě v mužském rodě píše líp, a u děvčat je to složitější), v ráji s maminkou. V zemi oplývající láskou, mlékem a strdím, obrazně i doslova. Pak přijde muž. Otec. Chlapec cítí nebezpečí, otec si na matku dělá nároky, dítě se zlobí, otce chce vyhnat, zabít, zůstat s matkou, být s ní, splynout s ní. Jedna z největších tragédií antiky. Jedna z největších událostí našeho života. Jak jí dítě projde určuje jeho život na další desetiletí.

 

Avatar

Pandora. Planeta láskou, mlékem a strdím oplývající. Zvířátka a kytičky žijí ve vzájemném míru a harmonii. Svět nezkažený agresí a penězi, plný respektu k přírodě, bez nesmyslů jako je znečištění. Paráda, ne?

Tak takto vypadá anální svět. Ve skutečností je nenásilný asi jako Sovětský Svaz (příměr nikoliv náhodný, socialismus a totality obecně jsou taky kolektivním snem nezralé duše), ale jak známo, jedna z nejspolehlivějších obran psychiky je obracet impulsy v jejich opak. O peníze tam jde taky až na prvním místě (o souvislosti peněz a anality se rozepíšu co nejdříve), a když už je to anální svět, tak se tam, jak jinak, neprdí.

Do ráje vniká člověk, muž. S jemu tak vlastní arogancí, agresivitou, brutalitou. V análním světě se dost často věci štěpí a i tady má hlavní hrdina tatínky dva. Jeden na prachy, druhý spíš přes ty svaly.

Co s nimi? Pětiletý chlapec bojující s otcem má stejnou šanci jako střet civilisace na úrovni doby kamenné s technologií, která zvládá mezihvězdný let.

Vyhrát může leda ve snu. Ale toto je přeci sen..

Jednoho zabije, druhého vyžene. A splývá s maminkou. V míru a harmonii.

Krásný sen pro davy. Tržby stály za to. (Ne, že by tu šlo o peníze.) Hrůzný sen pro analytika. Jako kdyby někdo udělal z Oidipa telenovelu. Jako kdyby dílo končilo happy endem přesně v okamžiku, kdy Oidipus zabije otce a bere si matku. Pardon, já zapomněl, tady přeci není násilí. Ani sex. Tatínek odejde. Za jinou. Hajzl. A syn žije u maminky. Maminka mu jen pere, vaří. Do pětatřiceti. Přinejmenším.

 

Maleficient neboli Zloba.

Nebo o pár měsíců starší Frozen, Ledové království. Základní linie obou filmů je prakticky stejná. Vztah dcery s matkou. (Co na tom, že není biologická.) Nebo dvou sester. To je jedno. Jak pravil Freud, nenávidí –  li žena někoho víc, než matku, pak je to sestra.

Světy začínají hezky. Zvířátka se mají ráda, kamínky patří do řeky. Děti čarují, ale jen pro radost. Pak přijde konflikt. Jedna sestra málem zabije druhou. Omylem. Matka prokleje dceru. Z bolesti. Pak dlouho nic. Příměří. Pak dívky začnou dospívat. A najednou to nejde vydržet. Hrozí smrt.

Zranění dětské duše dlouho nejdou vidět. Zpackaný oidipský boj jako by zůstal bez následku. Ale konflikt spí. Vše je zdánlivě v klidu, který rozmetají až dospíváním probuzené pudy.

Vysvobození přinese jen pravá láska. Obě dívky je hledají vysvobození v náručí muže. Ale marně. První je bastard. A ten druhý, ve Zlobě ten první, tak trochu ňouma. Polibek ani v jednom případě nepomůže. Pomůže láska sestry. Nebo mámy. Té, se kterou ji předtím poutala spíš smrt než život. Oba filmy končí happyendem, návratem do rodného hnízda. Tam, kde se zvířátka mají ráda a kytičky nikdo netrhá, kde se čaruje, ale už jen bezpečně, pro radost. Otec je v jednom případě mizera, ale s dcerou se vůbec nepotká, ve druhém sympaťák, ale zmizí, než se stihne cokoliv odehrát. Jako by o ty chlapy ani moc nešlo..

Takže stejná mizérie jako v Avataru? V žádném případě. Oidipské období je jedním z úskalí vývoje, ne však jediným, ne však prvním. Pokud se nezdaří ta předtím, těžko čekat úspěch zde. Věčně se pak hledá polibek z pravé lásky, který však nenachází, protože ten, o který jde, je od mámy. Jenže ta jej nedala, nemohla dát, a nejspíš už ani nedá. Pak nastupujeme my, terapeuti, a snažíme se být našim klientům, slovy Winnicotta, dostatečně dobrou matkou.

Jak Avatar, tak Maleficient končí návratem do dětského ráje. Jenže v Maleficient hlavní soupeř neumírá –  jsme v ženském světě, je jím matka – a i když se hrdinka vrací do dětského světa, je tam muž, možný partner. Připomínka, že dospívající děvče si šlo do ráje odpočinout, zažít dětství, kterého se mu nikdy nedostalo. Pak se ale vydá k dospělosti.

Rambo.

Ikona let osmdesátých. Zaslouží si samostatnou úvahu, tady jej zmíním jen pro srovnání. Fascinující, tady je vlastně všechno v pořádku. Chlapec se chce vrátit k mamince. Ta mu, zcela správně, vysvětlí, že už to nejde. Konfrontace s otcem. Prvního zabije. Omylem, jak jinak. Zbytek filmu však nestráví meditací a hledáním harmonie s přírodou, ale hledáním většího a ještě většího kanonu. Scénu, kde třímá v ruce obří zbraň a je ověšen pásy nábojnic snad ani netřeba komentovat. Takto vyzbrojen se utkává s tatínkem druhým. Kterého nezabije. Na poslední chvíli ho někdo zastavil. Možná tatínek, kterého hledal. Možná jeho právě probuzené superego. Možná je to totéž. Se kterým se smiřuje. A odchází. ně do ráje, ale do vězení.

A co je na tom tak fascinující? Jako by lidé za studené války, kdy byl svět rozštěpen mezi tábory dobra a zla, pln agrese a hrozící zkázy, jinými slovy, když se podobal nezralé duši, snili o dospělosti. A teď, kdy je svět méně vyhrocený, klidnější, a ač budu za ten výrok peskován –  zralejší, sníme o nezralosti. Ale možná to až takový paradox není.

 

 


Komentáře

  1. 24. 7. 2014 21:09 / Ivana

    Pane doktore, vybočím z tématu. Jak zmírnit u blízkých osob fakt, že se chystám odejít? Ví o tom a respektují mé rozhodnutí, nicméně je jim to líto. Nechci polemizovat o sobectví, mám je velmi ráda, ale končím.

  2. 6. 9. 2014 07:49 / rambo

    Ivvana:ivano a vy se chystáte odejít z tohoto světa a nebo pouze od rodiny?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

O mně

 

Jsem psychiatr a psychoterapeut, zakladatel a vedoucí firmy Terapie.Info, s.r.o, zabývající se komplexní péčí o duševní zdraví. Pracuji i v angličtině (SAE) a francouzštině (Všeobecná státní zkouška). Jsem absolvent lékařské fakulty, absolvoval jsem výcvik v hlubinné psychoterapii SUR, 4 roky individuální sebezkušenosti v gestalt terapii, kurs neverbálních technik. Nyní jsem ve výcviku v psychoanalýze, jsem kandidátem české psychoanalytické společnosti. Od roku 2005 vedu zdravotnické zařízení Terapie.Info, s.r. o zabývající se komplexní péčí o duševní zdraví, dlouhodobě jsem spolupracoval s organisacemi pečující o drogově závislé a o uprchlíky více >

Nejnovější komentáře 

  • Janna: O takovém hezkém článku jsem už dlouho snila. Mám radost. :-)
    / Práce se sny a jinými kompromisními útvary
  • ivan: Dobry den,znate kombinaci antidepresiv ktera by nahradila leky zvane psychostimulancia ? Klasicka antidepresiva rozumi se thymoleptika jsou na urcite poruchy spojene s hypersomnii jako polechatani.A tady sem zrejme narazil na hlavni problem klasickych antidepresiv-oni totiz...
    / Ach ta chemie….
  • Jiří: Jako laik uvažujete dobře, bohužel homosexualita není vyřazena z nemocí bezdůvodně. Nemůžou za to hormony, které produkuje mozek, nýbrž hormony v děloze (Není to potvrzené) Z tohoto pohledu se staví homosexualita na stejnou úroveň jako...
    / Proč se bojíme homosexuálů (a židů)

Facebook