Měsíc raka

Tento text je především poděkováním Lucii Bittalové, která se rozhodla ze svého onemocnění udělat věc veřejnou.

Učinila tím, podle mě, druhé nejlepší možné rozhodnutí.

Psychoterapie je sobecký obor. Nejde nám o blaho světa, nýbrž o blaho klienta. A co může udělat klient, aby přežil vážné onemocnění? Nevzdávat se, bojovat. A dát svému utrpení smysl.

Ve slavném experimentu se nechávají myšky plavat v uzavřených nádobách. Jak dlouho myška vydrží plavat nezáleží ani tak na kondici fysické, jako spíš psychické. A nejdéle vydrží plavat myšky, kterým se občas po nožkama objeví podložka –  které mají naději. A kdyby některé myšky byl schopny úvahy, že plavou za myšky ostatní, vsadím se, že by byly rekordmanky.

Mnoho závažných onemocnění je provázeno depresí. Pacienty po vážném infarktu trápí nejen dotek smrti, ale i omezení života – i pouhá chůze do schodů je najednou takřka nadlidským výkonem, o milostných hrátkách nemluvě. A poškozené srdce nedostatečně zásobuje mozek kyslíkem, což je často další příčinou deprese.

S onkologickými onemocněními je to podobně. A dávno víme, že léčba depresí nejen zlepší kvalitu života, ale i prodlouží jeho délku. Zvýší šanci na přežití.

Jako u těch plovoucích myšek…

A co je ta úplně nejlepší věc, kterou mohla udělat?

Inu, chemoterapie.

Přestože naším cílem je skutečně blaho klienta, zpravidla doufáme, že zlepšení stavu společnosti bude vedlejším efektem.

A těchto vedlejších efektů se mé poděkování týká především.

Lucie mohla svou kampaň zaměřit několika směry. Mohla začít odmítat maso a pít mrkvovou šťávu.  Oholit si hlavu (dobrá, to už ani nemusí), usadit se do lotosové květu a s klidem v duši vyhlížet konec. Začít promlouvat se svou dělohou, propagovat pohlavní zdrženlivost a kdo ví co ještě. Netvrdím, že by to nemělo svůj význam. Třeba už jen tím, že při dostatečné důslednosti člověku pak  nepřipadá smrt tak zlá. Přesto mě těší, že zvolila cestu ne příliš populární – západní medicínu.

Před pár desetiletími by zřejmě lékaře nenapadlo, kolik energie budeme muset vynakládat na boj s předsudky. Kolik času potřebujeme, abychom pacientům vysvětlili, že jim nepíšeme léky jen proto abychom z nich vytvořili snadno manipulovatelné tupce ani protože bychom byli tak dobře korumpováni farmaceutickou mafií. Vlastně mě těší, že na psychické choroby neexistují vakcíny, díky čemuž jsem ušetřen debat na téma, zda naše preparáty způsobují demenci, autismus či obsahují zombifikační virus.

Nijak nedevalvuji význam východních kultur, z hlediska introspekce, psychologie a filosofie jsou více než inspirativní. Souhlasím, že technický vývoj bez vývoje společenského může činit západní společnost nebezpečnou, krom mnoha vynálezů báječných též vynalezla nukleární zbraně, reality show a hamburger.

Avšak v případě konstrukce spalovacího motoru, počítačů či léčby závažných onemocnění je vědecká metoda, jenž se v západní civilisaci zrodila, prostě nenahraditelná.

Ne tím, že by uměla vysvětlit, proč její léky a spalovací motor a cytostatika fungují, to alternativní metody umí často taky.  Ale protože důsledně ověřuje, zda tomu tak je.

Mnoho více i méně slavných osobností se k medicínským tématům vyjadřuje. A zatímco samoléčba Steva Jobse ovocnými šťávami vedla k tomu, že on a pár jedinců, kteří se domnívají, že když někdo daruje světu iPhone, logicky se vyzná i v léčbě rakoviny, se odebrali z tohoto slzavého údolí dříve, než bylo nutno, a iWatch je o něco méně cool než mohl být, kampaň jiných celebrit proti očkování vede k utrpení, ne-li smrti i těch, co se nenechali zblbnout.

Lucie zvolila postup možná ne tak líbivý, avšak efektivní. Zachraňující životy.

Nebuď blbá. Běž na gyndu.

A za to jí, ještě jednou, dík.

http://mesicraka.cz/