Movember

3. 11. 2013 / autor: Tomáš Rektor

Psát o genderových tématech je jako hrát si s nášlapnou minou. Ještě tak něco k utlačovaným ženám, ale o mužích?

Kdysi dávno jsem psal o ženách, co neumí být ženami a mužích, co neumí být muži. U žen je to představitelné. Na jedné straně je stará škola, žena poslouchá muže, pere, vaří, rodí děti, neodmlouvá, snad jen občas v posteli, aby chlap neměl dojem, že se mu nechce nebo že nemůže a mohl na starou nadávat v hospodě.

Tomu se ženy vzbouřily. Vznikla žena nová, jak to bývá, opačná. Samostatná. Jen nám připadá neženská. Nemenstruuje, nerodí, nekojí. Když už otěhotní, pokud možno jen jednou, a když to jde, rodí císařem, přece se nebude dřít s porodem a ničit si tělo.

Kyvadlo se mezitím vrací zpět, ženy opět zarůstají, rodí přirozeně a povídají si se svou dělohou. Nechme je jejich hledání identity, zdá se, že pravda je někde uprostřed, obětovat život dětem a muži do našeho století moc nepatří a nerodit, nekojit a dítě co nejdřív šoupnout do jeslí zase zní necitlivě, nežensky. Ale popravdě, kecat jim to toho moc nemůžeme, přinejlepším si můžeme najít někoho podobného založení, jako jsme sami.

Spíš se podívejme na identitu mužskou. Stará škola je jasná, žena slouží muži, gentleman o ni pečuje s úctou, ale gentlemani vymírají a archetyp moderního chlapa nám hezky ukazují reklamy. Chlastá pivo nebo fernet, jezdí s kamarády do chlaparku a když žena moc žvaní, tak ji vyfoukne a sroluje.

Chlapi se naštěstí zcivilizovali, na ženy jsou milejší, úslužnější, neagresivnější, jemnější, nemužští.

Střední cesta mezi tím? Trochu chlastat? Trochu smrdět? Trochu mlátit manželku?

Tolikrát jsem psal na podporu adopcí homosexuálními páry, že má až dojem, že si protiřečím. Ale ne.. Mezi tatínkem a maminkou je rozdíl. A je dobře, když tatínka dělá chlap a maminku žena. Ne, toto rozdělení není nezbytné. Ale je nejlepší.

Žena rodí a kojí a první měsíce prožívá takřka v symbiotickém spojení s dítětem. To nám mužům úplně nejde, ať se snažíme sebevíc. Pravá role muže začíná později, v období oidipském. Kdy je jeho hlavním úkolem tuto symbiosu rozbít.

Muže je v této fázi nepřítelem, hrozbou, matka bezpečím. Avšak bezpečím klamným, cesta k ní vede zpět, k nezralosti. Projít touto fází je jedním z nejtěžších úkolů jedince. Tolik chyb se tam dá udělat a tolik udělá. Otec může být příliš silný. Nedá se s ní  utkat. Nebo příliš slabý. A utkat se s ním vlastně nelze též. Nejlepší je kombinace –  slaboch, násilník… A matka? Příliš slabá nevytvoří bezpečí, pro tento boj bezpečné. Hyperprotektivní matka zase dítě do boje s otcem vůbec nepustí.. Nejlepší je opět kombinace, slabá, hyperprotektivní manipulátorka.

Tolik filmů a příběhů je s touto tématikou… O čem je vlastně Avatar? Je to ekologická utopie, či alegorie oidipského boje? Chlapec nezralý, s hlavou prázdnou, stojí na rozhraní mezi primitivním ženským a vyspělým mužským světem. Zdaří se mu nemožné, technologií doby kamenné poráží otce, který zvládá letět ke hvězdám a splývá ve věčném obětí s matkou přírodou.. Takový úspěch ten film měl. A pak zkuste fandit chlapům..

Chlapi si za to můžou sami. Pletli si příliš dlouho sílu s brutalitou, rozhodnost s panovačností. Jenže najednou jsou v situaci, kdy jejich atributy jsou nežádoucí a jiné nemají. Chybí mužská identita, chybí mužské vzory. Příliš mužů bylo vychováváno ženami. A sama žena, když zastupuje matku i otce? I při nejlepší snaze je to jako inspektor Clouseau, když hraje hodného a zlého policajta zároveň.

Mnoho mužů vyrostlo s matkou, babičkou a dědečky. Jenže dědeček není otec, do něj se nelze v oidipském boji opřít plnou silou. Takže matka se stává otcem, babička matkou, jenže matce je pak líto, že není matka… Ne, nebudu tvrdit, že z rozvedených manželství či od samotných matek nemůžou vyrůst děti do zdraví a dospělosti. něco mají těžší. A s tou mužskou identitou to pak mají často těžké…

Nějaký mravní závěr? Snad jen že mužská identita je natolik složitá, že k ní nejsem schopen mnoho konkrétního napsat. A že k vědomí si vlastní síly patří respekt k druhým.

A že mě těší hnutí movember, ve kterém, krom recese vidím i kus hledání mužské duše. Proto jsem začátkem listopadu sepsal tento text. A vzal do ruky žiletku, neb každý Mo Bro vstupuje do měsíce listopadu s hladce oholenou tváří…

Můj profil zde


Komentáře

  1. 4. 11. 2013 14:41 / Richard

    “ A vzal do ruky žiletku…..“
    …a ve stylu emo se začal začátkem listopadu řezat…

    něco k té mužské identitě
    taky jsem si v sobotu vyšel do klubu trochu „zachlapovat“. Většinou jen pocucávám pivo u baru a čučím na servírky a ženské, co se vlní na place, prostě taký nesmělý pozorovatel, který se občas odváže a přepadne do opačné polohy, kdy řádí, ale to je celkem fuk..
    Tentokrát si tak sedím na barové židli, když tu vedle mě, chlapík, taký podsaditý, typicky maskulinní, tmavý typ, asi kolem čtyřicítky, říká kámošovi vedle sebe, „tak jsem zjistil, že jsem asi buzerant“. Nějak mi to k němu nešlo, protože jak říkám, takový typický chlapák to byl, no a on pak dodá, „mě totiž tak hrozně baví tancovat“ a mazal přímo na plac, kroutit se s babama jak utržený z řetězu, tuším tam pak aj nějakou na to svoje „buzerantství“ sbalil……
    Celkem mě svou dokroucenou představou chlapství pobavil.
    můj příspěvek samozřejmě nijak nenaráží na homosexuály..

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

O mně

 

Jsem psychiatr a psychoterapeut, zakladatel a vedoucí firmy Terapie.Info, s.r.o, zabývající se komplexní péčí o duševní zdraví. Pracuji i v angličtině (SAE) a francouzštině (Všeobecná státní zkouška). Jsem absolvent lékařské fakulty, absolvoval jsem výcvik v hlubinné psychoterapii SUR, 4 roky individuální sebezkušenosti v gestalt terapii, kurs neverbálních technik. Nyní jsem ve výcviku v psychoanalýze, jsem kandidátem české psychoanalytické společnosti. Od roku 2005 vedu zdravotnické zařízení Terapie.Info, s.r. o zabývající se komplexní péčí o duševní zdraví, dlouhodobě jsem spolupracoval s organisacemi pečující o drogově závislé a o uprchlíky více >

Nejnovější komentáře 

  • Janna: O takovém hezkém článku jsem už dlouho snila. Mám radost. :-)
    / Práce se sny a jinými kompromisními útvary
  • ivan: Dobry den,znate kombinaci antidepresiv ktera by nahradila leky zvane psychostimulancia ? Klasicka antidepresiva rozumi se thymoleptika jsou na urcite poruchy spojene s hypersomnii jako polechatani.A tady sem zrejme narazil na hlavni problem klasickych antidepresiv-oni totiz...
    / Ach ta chemie….
  • Jiří: Jako laik uvažujete dobře, bohužel homosexualita není vyřazena z nemocí bezdůvodně. Nemůžou za to hormony, které produkuje mozek, nýbrž hormony v děloze (Není to potvrzené) Z tohoto pohledu se staví homosexualita na stejnou úroveň jako...
    / Proč se bojíme homosexuálů (a židů)

Facebook