MUDr. Tomáš Rektor / Blog > Nedokonalé Vánoce

Nedokonalé Vánoce

24. 12. 2012 / autor: Tomáš Rektor

Tak strašně se mi nechtělo psát o Vánocích. Vše už bylo napsáno, řečeno. O čem psát? O tom, že vánoce jsou svátkem klidu a míru a ne komerce? A že je to příležitost zatavit se a popřemýšlet? Že je to svátek rodinný? Že nezáleží na ceně dárků, ale na tom, aby byly darovány od srdce? Toto že bych měl psát?

Taky bych se mohl zamýšlet nad tím, proč někteří lidé nemají Vánoce a svátky obecně rádi. Že to může znamenat strach z hlubších emocí a potřebu zůstat co nejvíce v rozumu.

A taky se dá uvažovat, proč mnozí lidé přestávají slavit Vánoce (či jejich ekvivalent v tom či onom náboženském systému) a místo toho se vrhají třeba do slavností slunovratu se slovy, že se přeci jedná o tu pravou a původní formu. Inu, něco na tom je, ale zároveň se zbavují krásy vánoční atmosféry, nádherné kombinace komunitního a rodinného, kdy celá společnost slaví stejný svátek, který každý chápe o něco jinak, s rodinnými i krajovými variacemi. A tradicemi.  Málo kde de projeví kontinuita rodin jako o Vánocích, kdy se oprašují recepty po babičkách a prababičkách. A kladl bych otázku, zda tento odklon vlastně není vzpourou maskovanou světlými ideály..

Jenže oni stejně všichni ví, že by se o vánocích neměli honit. Že to není soutěž o nejdražší dárek. Že nejde jen o to tři dny dělat  v rodině dusno v snaze vysmýčit byt, který bude stejně vzápětí zdemolován rozjásanými dětmi. Všichni to ví, ale praxe je, aspoň pokud mohu usuzovat z obsazenosti nákupních center a psychiatrických ordinací, jiná.

A to by mohlo být letošní vánoční poselství. To je přeci základ psychoterapie. I do psychoterapie přichází klienti, kteří vlastně všechno vědí. Že není dobré zůstat s manipulativním partnerem či drogově závislou partnerkou, že pětadvacetiletý syn je dost velký na to, aby si v životě poradil sám či že ne vše je třeba dělat v soudu s rodiči či naopak jim natruc. A přesto tak nečiní.

Kouzlo terapie není v tom, že bychom naše klienty učili něco nového o světě. Pomáháme jim dozvědět  se něco o sobě samých, o svých temných stránkách a spodních proudech. Zahlédnout, že jejich iluze o sobě samých, zpravidla přibarvená na  bílo (či černo) není zdaleka celým obrazem. Uvědomit si, že některé temné stránky se dají vylepšit, jiné přijmout a s některými se prostě jen budou muset pokusit nějak žít.

A tak je to si Vánocemi. Zase jsem po několika týdnech úvah, zda darů není příliš málo či příliš mnoho, po doufání, že tentokrát vše pošta stihne doručit včas, po několika drobných explozích, že o svátcích má být přeci pohoda, dospěl na pokraji sil až ke stromečku, kde jsme jen zoufale sledovali, jak to, že děti ještě nechtějí spát, když už je přeci sedm a my bychom šli spát hned. I já mám své spodní proudy. I mě v předvánočním čase ovládnou nesmyslná předsevzetí, že tentokrát to bude jinak, I já si s hrůzou uvědomím, že mě zachvátí síly, o který po zbytek roku netuším. Některé se třeba časem změní a některé zůstanou, jako nechtěná tvář předvácnočního folkloru. Protože I já jsem člověkem.

Hezké svátky Vám všem.

P.S.: titulek textu je poctou blogu nedokonalá.cz, oslavy lidské nedokonalosti. Vice takových.


Komentáře

  1. 25. 12. 2012 09:47 / Michaela

    Krásné o svátcích i po nich.Krásné síle,s kterou člověk překonává to,co se zdá k nepřekonání a díky za lidi,jako jste Vy.Vše nejlepší i celé Vaší rodině v tom roce 2013, když už jsme přežili konec světa.

  2. 25. 12. 2012 11:07 / Psychoanalýza

    Patřím mezi ty lidi, kteří nemají rádi Vánoce a svátky (a oslavy narozenin atd.) obecně a včera jsem poprvé Vánoce neslavil vůbec, a je to uvědoměle nikoliv ze strachu z hlubších emocí, ale právě naopak z úcty k nim. Protože dneska není nic umělejšího a prolhanějšího, než typická štědrovečerní večeře.

    Samozřejmě typická společensko-sociální propaganda říká, že je to čas, kdy se všichni budeme mít rádi a budeme spolu. V praxi to funguje tak, že lidi, co jsou na sebe jinak hnusný a odmítají spolu vzájemně skutečně komunikovat, na jeden den spadnou do o řád drsnějšího předstírání a tváří se, že je vlastně všechno v pořádku a „nehádejme se, když jsou ty Vánoce“, že ano…

    Vánoce mají každý rok fixní datum 24.12. a to je činí nepoužitelnými. Na prožívání pocitu bytí spolu a „hlubokých emocí“ je potřeba pracovat a je na to potřeba vhodná konstelace, kterou se někdy podaří vytvořit a někdy ne. Ale pokud to člověk dostane příkazem na jedno konkrétní datum, tak to prostě fungovat nebude, a vyjde z toho křeč. Protože i když se lidi v ten den a v tu chvíli nějak cítí, tak MUSÍ (protože jsou Vánoce) předstírat, že jsou v pohodě, i pokud v pohodě nejsou (jinak to dostanete od lidí sežrat, že kazíte svátky).

    Oslavovat život se dá i jinak, než Vánoci, a je to podstatně efektivnější…

  3. 30. 12. 2012 19:35 / nedokonalá

    Děkuji za zmínku a ocenění mého blogu, moc si toho vážím:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

O mně

 

Jsem psychiatr a psychoterapeut, zakladatel a vedoucí firmy Terapie.Info, s.r.o, zabývající se komplexní péčí o duševní zdraví. Pracuji i v angličtině (SAE) a francouzštině (Všeobecná státní zkouška). Jsem absolvent lékařské fakulty, absolvoval jsem výcvik v hlubinné psychoterapii SUR, 4 roky individuální sebezkušenosti v gestalt terapii, kurs neverbálních technik. Nyní jsem ve výcviku v psychoanalýze, jsem kandidátem české psychoanalytické společnosti. Od roku 2005 vedu zdravotnické zařízení Terapie.Info, s.r. o zabývající se komplexní péčí o duševní zdraví, dlouhodobě jsem spolupracoval s organisacemi pečující o drogově závislé a o uprchlíky více >

Nejnovější komentáře 

  • Janna: O takovém hezkém článku jsem už dlouho snila. Mám radost. :-)
    / Práce se sny a jinými kompromisními útvary
  • ivan: Dobry den,znate kombinaci antidepresiv ktera by nahradila leky zvane psychostimulancia ? Klasicka antidepresiva rozumi se thymoleptika jsou na urcite poruchy spojene s hypersomnii jako polechatani.A tady sem zrejme narazil na hlavni problem klasickych antidepresiv-oni totiz...
    / Ach ta chemie….
  • Jiří: Jako laik uvažujete dobře, bohužel homosexualita není vyřazena z nemocí bezdůvodně. Nemůžou za to hormony, které produkuje mozek, nýbrž hormony v děloze (Není to potvrzené) Z tohoto pohledu se staví homosexualita na stejnou úroveň jako...
    / Proč se bojíme homosexuálů (a židů)

Facebook