MUDr. Tomáš Rektor / Blog > Několik úvah o konci světa

Několik úvah o konci světa

21. 12. 2012 / autor: Tomáš Rektor

Nenapsat dnes úvahu o konci světa by byl hřích. A nemůžu přeci riskovat, že by mě zítra Aštar Šeran nevzal na svou loď světla.

Jenže téma konce světa je složitější, než se na první pohled zdá. A tak bude dnešní blog směsí fragmentů, úvah, které zřejmě nedají dohromady celistvý obraz.

Na úvahách o konci světa není nic nového. Už tolik proroctví bylo, už tolikrát měl svět skončit. V každém správném filmu se superhrdiny jde o zkázu světa, ne-li celé galaxie. Svět ze zachraňuje v příbězích i v počítačových hrách. Zkáza světa děsí naše psychotické pacienty.

Nedivím se, že je strach z apokalypsy hluboko v našem nevědomí zabudován. Po tisíciletí žil člověk v hrůze, zda celý příběh ze dne na den neskončí. Kdo mohl tušit, že zatmění Slunce někdy skončí? A že vůbec někdy skončí zima? Kde byla jistota, že cykly se budou opakovat? Přírodní síly byly příliš mocné.

Chápu apokalyptické vize psychotických pacientů. Positivní Matrix se zmiňoval o rozštěpu světa na dobrý a zlý. V jedné z nejstarších teorií psychózy je toho zla tolik, že se jej psychika pokusí vypudit ze sebe ven. Jenže to příliš velké zlo zůstává ve vnějším světě, mimo kontrolu, mimo pohled. Ve fantasii roste nad jakékoli meze a je jasné, že někdy svého tvůrce musí zničit. A s ním možná celý svět.

V psychóze se rozpadá ego. Tříští se psychická realita. Pro nemocného jako kdyby se rozpadal celý svět.

Klasická křesťanská apokalypsa je střetem dobra a zla. Nejdříve vítězí zlo, ničí starý svět. Pak přijde spasitel a přinese konečné vítězství dobra.

Síla života a síla smrti. Tolikrát se v našem život utkávají. Tolikrát bojujeme o život. Při porodu. V dětství, v dospívání. Každý boj nás posílí, ale stejně ten poslední boj prohrajeme. Přežijeme porod, přežijeme oidipský boj, přežijeme i pubertu a eros, láska a tvořivost propuknou v plné síle. Ale smrt tam je. Čeká. A její čas přijde.

Lidský příběh začíná životem a končí smrtí. Příběhy začínají smrtí a končí životem. Čtyři jezdci apokalypsy ničí zem. A přesto přijde spasitel a přinese mír. Princ je polit vodou mrtvou a pak živou. Omládne a je zdravější než kdy dřív. Král to udělá opačně a zemře. Už už je jasné, že síly zla musí zvítězit. Ale Gandalf Bílý zachrání rozhodnou bitvu. A Frodo přijde včas a dobro zvítězí.

Apokalypsa je hrůza ze smrti. Člověk nechce zemřít, nechce zemřít sám.  V apokalypse nebude umírat osaměle. Nemusí řešit, co si bez něj počnou děti a s kým si co začne jeho žena. Pohroma nepředstavitelných rozměrů je méně hrozná než pohroma menší, individuální.

Apokalypsa je vítězstvím nad smrtí. Začíná smrtí a končí životem. I spasitelé nad ní zvítězili. Gandalf. Ježíš. Harry Potter. Superman. Ti všichni někdy padli. Už dávno měli zemřít. Ale znovu povstali. A vítězí.

Co to je za síly? Pud života pud smrti? Touha po splynutí s matkou a hrozící otec? Dvě síly příliš silné, aby se jim dalo bránit. Aby se nad nimi dalo vyhrát. Kde najít spojence? A kdo je spasitel?

Není to rodič. V něm číhá nebezpečí. Musí to být někdo větší. Starší. Stará kultura, stará moudrost. Nebo odjinud, z jiného světa. Bytost ze světa duchovního či z jiné planety.

Apokalypsa je pád starého řádu. Otec oddělí syna od matky. Vede ho k dospělosti, nutí ho vystoupit z primárního chaosu a vytvářet složité struktury. Syn chce zpět, do splynutí, symbiosy.  Do fáze před strukturou, před řádem. (Ženský pohled je podobný, mužský je mi přístupnější).

Apokalypsa smete starý řád. Svět vytvořený našimi rodiči. Vrací nás k řádu ještě staršímu k primární symbiose. Opět splyneme s přírodou, opět budeme se světem v harmonii.

A nebo naopak. Svět je příliš chaotický, příliš nepředvídatelný. Neuchopitelný. Konspirační teorie mu dávají vnitřní řád a strukturu. Vše je logické. Vše do sebe zapadá. A co je lepší, než znát datum apokalypsy? Datum možné či reálné smrti?

Pro psychotika znamená apokalypsa zničení světa. Není záchrany, není úniku. Naše apokalypsy přináší východisko. Nelíbí se mi svět, kde jsem. Nejsem v něm oceněn, není pode mých představ. Ten svět bude zničen, a přežije pár vyvolených. Začnou nový příběh, čistší, krásnější. Jako když bůh, nespokojen se svým dílem, to dílo zničil a nechal jen pár bytostí k novému počátku.

Člověk někdy potřebuje restart. Odhodit kus příběhu a začít znova. Uvědomit si, že se vydal slepou cestou vydat se zpátky. Ale bojí se. Bojí se, že mu ostatní utečou, zatímco on se bude vracet na předchozí odbočku.

V apokalypse vám nikdo neuteče. Je to restart pro všechny.

Apokalypsy jsou obrazem doby. Jak se na ně připravit? Pokornou modlitbou? To už vyšlo z módy. Čekáním na supermana? To už je taky pasé. Teď je každý supermanem. Postavit si bunkr a nakoupit zbraně, koupit si letenku a hurá na horu, odkud nepochybně odstartují létající talíře. Pokora tomu chybí. Je to spíš šou. Pornografie. Ta naše apokalypsa, či aspoň její mediální obraz, mi připadá taková narcistní. Povrchní. Prostě už ani ty apokalypsy nejsou, co bývaly.


Komentáře

  1. 21. 12. 2012 05:38 / Michaela

    Nic není to co bývalo, a to je dobře,protože to je známka toho, že život jde dál. Výborná – pozitivní- úvaha, která vnáší do chaosu řád. Je dobře,že jste tím, čím jste. Přeji krásné vánoční svátky Vám i celé Vaší nádherné rodině a ať se vám všem daří v tom novém roce 2013 a dále.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

O mně

 

Jsem psychiatr a psychoterapeut, zakladatel a vedoucí firmy Terapie.Info, s.r.o, zabývající se komplexní péčí o duševní zdraví. Pracuji i v angličtině (SAE) a francouzštině (Všeobecná státní zkouška). Jsem absolvent lékařské fakulty, absolvoval jsem výcvik v hlubinné psychoterapii SUR, 4 roky individuální sebezkušenosti v gestalt terapii, kurs neverbálních technik. Nyní jsem ve výcviku v psychoanalýze, jsem kandidátem české psychoanalytické společnosti. Od roku 2005 vedu zdravotnické zařízení Terapie.Info, s.r. o zabývající se komplexní péčí o duševní zdraví, dlouhodobě jsem spolupracoval s organisacemi pečující o drogově závislé a o uprchlíky více >

Nejnovější komentáře 

  • Janna: O takovém hezkém článku jsem už dlouho snila. Mám radost. :-)
    / Práce se sny a jinými kompromisními útvary
  • ivan: Dobry den,znate kombinaci antidepresiv ktera by nahradila leky zvane psychostimulancia ? Klasicka antidepresiva rozumi se thymoleptika jsou na urcite poruchy spojene s hypersomnii jako polechatani.A tady sem zrejme narazil na hlavni problem klasickych antidepresiv-oni totiz...
    / Ach ta chemie….
  • Jiří: Jako laik uvažujete dobře, bohužel homosexualita není vyřazena z nemocí bezdůvodně. Nemůžou za to hormony, které produkuje mozek, nýbrž hormony v děloze (Není to potvrzené) Z tohoto pohledu se staví homosexualita na stejnou úroveň jako...
    / Proč se bojíme homosexuálů (a židů)

Facebook