MUDr. Tomáš Rektor / Blog > O čem prezident nehovoří

O čem prezident nehovoří

15. 1. 2013 / autor: Tomáš Rektor

Patří k lidské přirozenosti vztahovat se k někomu nad námi. K Bohu, králi, prezidentu. Často slýchám, že hlavní funkcí prezidenta je reprezentace. Ano, reprezentuje. Ale nejen ven, ale i dovnitř. Není jen symbolem naší země v zahraničí, ale je i symbolem hodnot společnosti.

Jen těžko lze ignorovat vliv rodičů. Můžeme je následovat, můžeme je popřít, ale nepochybně v nás zanechají jasný obtisk. Stejně tak nelze ignorovat vliv prezidenta na společnost. Na atmosféru, na hodnoty. Snad proto máme na prezidenta vyšší nároky než na ostatní politiky. Proto tolik povyku okolo komunistické minulosti prezidentských kandidátů, kterou nikdo neřešil u premiérů, kteří mají výrazně větší vliv. Politický. Ne však společenský.

Jen menší část komunikace je obsažena ve slovech. Všichni to známe. Pár, v němž každé slovo hovoří o lásce a přesto mrazí jako led. A naopak. Více než slovy řekneme postojem, tónem hlasu. Gesty. Chováním.

Člověk je nadán schopností uvažovat. A téměř nikdy ji nepoužívá. Většinu rozhodnutí činíme nevědomky nebo jen s minimálním úsilím. Přemýšlíme o tom, do jaké školy chodit. Možná i o tom, jakou si přečteme knížku. Ale stovky drobných každodenních rozhodnutí proběhnou intuitivně. Jakoby mimo nás. Přestože se jedná o drobnosti, jejich celkový dopad na náš život může být mnohem větší, než vliv rozhodnutí vědomých. Nevědomá rozhodnutí probíhají mimo naši kontrolu. A právě ona jsou mnohem více pod vlivem nevyřčeného.

Když člověk dospívá, slibuje si, že bude jiný než jeho rodiče. Postupně s hrůzou zjišťuje, že se jim více a více podobá. A že jeho vlastní děti v něm nenávidí totéž, co on nenáviděl ve svých rodičích. Přestože se vědomě rozhodl být jiný, tisíce nevědomých rozhodnutí ho neúprosně vedou do dobře známých míst. A ač se slovy snaží ukazovat změnu, činy jasně hovoří o opaku.

Tak, jako rodiče se obtiskuje ve svém dítěti, tak se i prezident obtiskuje ve své zemi. Méně tím, o čem hovoří, více tím, o čem nehovoří.

Respektuji Václava Klause pro jeho inteligenci a odvahu stát si za svými názory, ať jsou jakkoli nepopulární. Často v něj doufám jako k poslední instanci zdravého rozumu a často nejsem zklamán. Přesto mám dojem, že pod tím vším zcela jasně zaznívá –  „Zase jsem vás naštval. A nic s tím neuděláte. Zase jste si mě všimli.“

Mým prezidentem byl Václav Havel více než Václav Klaus. Nejen pro jeho názory, které mi byly často bližší, ale pro klid a pokoru, které jsem za nimi slyšel. Protože prezident má stát nade všemi. I nad sebou samým. U Václava Klause jsem měl dojem, že stojí jen a jen za sebou.

Respektuji i Miloše Zemana jako člověka mimořádně inteligentního a pohotového. Těší mě jeho bonmoty a baví mě i jeho obhroublost. Přesto je mým kandidátem Karel Schwarzenberg.

Největší škody, které byly v naší zemi za desetiletí totality napáchány, jsou škody na hodnotách. Tyto rány se hojí pomalu, dlouze a bolestivě. Prezident, jako nesporná společenská autorita bude mít jistě velký vliv na to, jak se společenské hodnoty budou měnit.

Prezident je jako učitel, kterému svěřujete do péče chytré zlobivé dítě. Nejde ani tak o to, co je naučí. Ale jak je vychová. Jakým jim půjde vzorem.

Máme tedy dvě cesty. První je úlevná. Prezident, který se rád napije a alkohol mu neubírá na šarmu ani na schopnostech. Cesta arogance. Hrdina, který s blahosklonným úsměvem zdrtí sebesilnějšího soupeře. Co nezvládne, z toho se vylže. Ale elegantně, rádi mu to odpustíme. Muž, který se po neúspěchu stáhne do ústraní své chalupy, své tvrze, a pak se vrátí v plné slávě. Jak blízký je tento obraz českému lidu. I Miloš Zeman stojí především sám za sebou. Klaun, který se po každém vtipu ukloní na kameru a čeká na potlesk.

Cesta druhá je cesta klidu, nedokonalosti. Galantnosti a pokory. Cesta, která se nepovyšuje nad ostatní. Cesta poctivé, mnohaleté dřiny. Cesta, která přiznává chybu. Nezakrývá ji ani svatostí, ani lží.

Těší mě, že si lidé zvolili kandidáty inteligentní. Že si nezvolili světce, diktátory, či populisty, ale jedince chybující, lidské.

Hnusí se mi moralizování a patos. Jsem si plně vědom, že prezidenta, stejně jako Boha, si utváříme k obrazu svému. Že mediální obraz může mít daleko k pravdě.

Nemám dojem, že volíme mezi morálkou a amorálností. Mezi andělem a ďáblem. Dobrem a zlem. Jen si myslím, že oba muži reprezentují velmi rozdílné hodnoty. Dva rozdílné směry, kterými se může naše společnost ubírat. A já vím zcela jistě, který směr si přeji.

P.S. Předchozí blog s prezidentskou tématikou je zde.


Komentáře

  1. 19. 1. 2013 14:08 / Dotaz

    Doktůrku, co je to „Pracuji i v angličtině (SAE)“ ? Vy jste pracoval ve Spojených arabských emirátech? A nebo snad máte Sssssértyfykyt?

  2. 21. 1. 2013 21:25 / Tomáš Rektor

    Opraveno, děkuji:)

  3. 23. 1. 2013 11:29 / Dotaz

    A co vpravo nahoře v rámečku „o mně“? :-) Díky bohu, že se věnujete oboru, kde nepozornost lékaře nestojí pacienta život.

  4. 25. 1. 2013 14:18 / ja

    Uvaha zajimava, citliva. Je skoda, ze se podobnym zpusobem nevede presidentska kampan, bez negativnich emoci, slusne, na urovni.
    Prekvapuje mne, ze u tak zavazneho tematu je pro ctenare nejdulezitejsi hledani chyb v textu. To mne privadi k vete skody na hodnotach zpusobene totalitou…myslite si, ze by vas pisatel „dotaz“ oslovoval dokturku,co ho k tomu opravnuje?? kdyby vyrostl v jine spolecnosti? podle mne ne, slusnost a hodnoty jsou v nas, rezim nam slouzi jen jako omluva za to, ze jsme arogantni, krademe….to ne my, za to muze system…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

O mně

 

Jsem psychiatr a psychoterapeut, zakladatel a vedoucí firmy Terapie.Info, s.r.o, zabývající se komplexní péčí o duševní zdraví. Pracuji i v angličtině (SAE) a francouzštině (Všeobecná státní zkouška). Jsem absolvent lékařské fakulty, absolvoval jsem výcvik v hlubinné psychoterapii SUR, 4 roky individuální sebezkušenosti v gestalt terapii, kurs neverbálních technik. Nyní jsem ve výcviku v psychoanalýze, jsem kandidátem české psychoanalytické společnosti. Od roku 2005 vedu zdravotnické zařízení Terapie.Info, s.r. o zabývající se komplexní péčí o duševní zdraví, dlouhodobě jsem spolupracoval s organisacemi pečující o drogově závislé a o uprchlíky více >

Nejnovější komentáře 

  • Janna: O takovém hezkém článku jsem už dlouho snila. Mám radost. :-)
    / Práce se sny a jinými kompromisními útvary
  • ivan: Dobry den,znate kombinaci antidepresiv ktera by nahradila leky zvane psychostimulancia ? Klasicka antidepresiva rozumi se thymoleptika jsou na urcite poruchy spojene s hypersomnii jako polechatani.A tady sem zrejme narazil na hlavni problem klasickych antidepresiv-oni totiz...
    / Ach ta chemie….
  • Jiří: Jako laik uvažujete dobře, bohužel homosexualita není vyřazena z nemocí bezdůvodně. Nemůžou za to hormony, které produkuje mozek, nýbrž hormony v děloze (Není to potvrzené) Z tohoto pohledu se staví homosexualita na stejnou úroveň jako...
    / Proč se bojíme homosexuálů (a židů)

Facebook