MUDr. Tomáš Rektor / Blog > Práce je opium lidstva!

Práce je opium lidstva!

5. 2. 2013 / autor: Tomáš Rektor

Workoholismem se intensivně zabývám už několik let. Nedávno mě napadlo udělat si drobnou statistiku, kolik klientů za mnou s workoholismem za posledních pět let přišlo. Číslo není plně vypovídající, v posledním roce došlo k masivnímu nárůstu klientů poté, co jsem začal být v této oblasti známější. Přesto to číslo o mnohém vypovídá. 1. Slovy jeden. Přesněji jedna. Loni na jaře se u mě poprvé objevila klientka, která si chtěla popovídat o vztahu k práci. Od té doby se bavíme o její matce. A krom toho mám spoustu klientů, kteří si přišli popovídat o matce. A už několik let se bavíme o práci.

To, že si člověk není vědom závažnosti problému je charakteristické snad pro všechny typy závislostí. Všechny vtipné výroky stylu –  Od dob, co piju víno, nemám problém s alkoholem, či, já nemusím pít, můžu přestat kdy chci, ale prostě nechci, jsou veselé jen pokud si neuvědomíme, co se za nimi skrývá. Neochota přiznat si problém. Neochota či neschopnost náhledu je až zarážející. Jeden z nejsmutnějších momentů v mé profesi je, když vidím mladé děvče (nebo muže, ale u děvčat je to ještě smutnější), které za krátkou dobu koketování s pervitinem zažilo víc, než by mělo zažít za celý život, mi vysvětluje –  já s tím nemám problém. Já jen žila v příliš lehkým světě a potřebuju si sáhnout skutečně na dno.

S prací je to jiné. Pokud někdo pije denně deset panáků, časem se mu dá nejspíš vysvětlit, že něco nedělá dobře. Ne tak s prací. On přeci nepracuje tak moc jen tak pro zábavu. Dělá to pro rodinu. Pro firmu. Pro vlast. Kdyby ostatní pracovali jako on, to by se to žilo.

Když se snažíme léčit workoholismus, dostáváme se do dob, kdy cigareta či doutník byly znamením společenského postavení, alkohol byl všelék a kokain se dával dětem na bolavé zoubky. Lidé už tuší, že je to problém. Ale velmi nezřetelně. Workoholismus se řadí mezi ctnostné závislosti. (Řadí. Nikdy jsem nenarazil na žádnou jinou, která by zapadala do této kategorie. Snad neovladatelná touha konat dobro?) Ale nic ctnostného na něm není. Není příliš velký rozdíl v tom trávit v práci šestnáct hodin denně a nebo pít denně láhev vodky. Obé je zničující. Pro jednotlivce, jeho duševní i tělesné zdraví. I pro jeho okolí. Pracovní kolektiv i rodinu.

Většina lidí si představuje workoholika jako úspěšného manažera, který prací žije, tráví v ní dny a noci a jen občas si zajede svým Lamborghini na vyjížďku. Takových workoholiků (urputný typ se to jmenuje) jsem v praxi potkal žalostně málo. (Možná i proto, že jsou zpravidla úspěšní a nevyhledávají pomoc.)

U většiny workoholiků by ale ani jejich okolí neřeklo, že do kategorie workoholismu spadají. Asi většina, kterou znám, spadá do kategorie záchvatovitých. Věnují práci neuvěřitelné množství energie. Jsou výkonní, nadšeni, opojeni svou rychlostí. Jenže se neumí zastavit a jedou, dokud nepadnou. Jenže pak zjistí, že nestihli, co potřebují a jen co se zotaví, vrhnou se do práce s ještě vetší vervou. A zkolabují o to dříve. Měl jsem nemálo lidí, kteří byli schopni pracovat jeden dva dny a zbytek týdne se třásli, že zase budou muset jít do práce. No řekli byste o nich, že jsou to workoholici?

A ještě méně byste to řekli do hyperaktivních typů, kteří se vrhají s velkým nadšením a vervou do spousty nových projektů. jenže žádný nedotáhnou a jejich život se brzy změní na kličkování mezi nespokojenými zákazníky a nedodrženými termíny. Představte si, že jste jejich zákazník. Či šéf. Schovává se, nebere telefony, nic nemá hotovo, vymlouvá se. No řekli byste, že jeho problém je, že pracuje příliš?

Všechny závislosti jsou si podobné. Ze začátku člověk prostě příliš pije. Nebo pracuje. Pak se jeho svět začíná zužovat a odpadávají činnosti, které se závislosti nesouvisí. Nejlepší zábava je sejít se u piva, povídat si o pivu, snít o pivu. Či jít do práce, po práci jít ven s kolegy z práce, bavit se o práci, nadávat na práci. Časem zjistí, že na večírek jde jen proto, že by tam mohl potkat nové klienty a golf začal hrát, protože by tam mohl uzavřít zajímavý kontrakt. Přátelé mají smysl, jen pokud souvisí s prací. Ne, že by na ty staré zapomněl. Ale chápejte. Není čas. Už se nejde projet na kole. Je to málo intensivní. Vše musí být rychlé, efektivní. Za peníze, protože tam je aspoň jistota kvality. Sport. Zábava. Sex.

Trápí to jeho blízké, jeho rodinu, na kterou nemá čas a energii. A kteří mají starosti o jeho zdraví, na kterém se práce, stejně jako alkohol, jednou podepsat musí. Nejméně ze všech to zatěžuje jeho šéfa. No řekněte, kdy vám šéf řekl naposledy –  měli byste méně pracovat? Což je chyba. Workoholik je často nevýkonný. Není schopen relaxovat, nabrat nových sil. Časem se zhroutí. Ikdyž vydrží, má často zcela neadekvátní požadavky na své kolegy a devastuje tým.

Nedávno jsem měl kdesi povídat o významu volného času. To že mi hned nedošla absurdita zakázky je jen známkou, v jak podivném světe se pohybujeme. Je to, jako kdybych měl přednášet o významu dobrého jídla či kvalitního sexu. Na volném čase je dobré to, že prostě je. Je smutné když někdo bere práci jen jako povinnost, ze které pátek co pátek uniká do klidu své chalupy, jak to u nás bylo dobře známo po léta. Stejně smutné ale je, pokud někdo bere volný čas jen jako předehru před prací. Obé má svůj význam, obé má svou hodnotu.

Kdysi jsem měl klienta, který říkal, mám dva sny. Buď bych chtěl nového Aston Martina. A nebo zahrádku, kde bych pěstoval mrkev. Práce se závislosti je cesta k získání svobody volby. Možná zjistí, že mu ten Aston Martin jim za to nestojí. A nebo zjistí, že se to nevylučuje. Když se bude soustředit na záhonek s mrkví, možná bude pracovat méně. Ale o to efektivněji.


Komentáře

  1. 5. 2. 2013 15:53 / Bachovka

    Technická, nemá být v „Všechny vtipné výroky stylu – Od dob, co piju víno, nemám problém s alkoholem, či, já nemusím pít, můžu přestat kdy chci, ale prostě nechci, jsou veselé jen pokud si uvědomíme, co se za nimi skrývá. “ míst pokud dokud? :)

  2. 13. 2. 2013 11:17 / Lívia

    Výborně napsané! Díky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

O mně

 

Jsem psychiatr a psychoterapeut, zakladatel a vedoucí firmy Terapie.Info, s.r.o, zabývající se komplexní péčí o duševní zdraví. Pracuji i v angličtině (SAE) a francouzštině (Všeobecná státní zkouška). Jsem absolvent lékařské fakulty, absolvoval jsem výcvik v hlubinné psychoterapii SUR, 4 roky individuální sebezkušenosti v gestalt terapii, kurs neverbálních technik. Nyní jsem ve výcviku v psychoanalýze, jsem kandidátem české psychoanalytické společnosti. Od roku 2005 vedu zdravotnické zařízení Terapie.Info, s.r. o zabývající se komplexní péčí o duševní zdraví, dlouhodobě jsem spolupracoval s organisacemi pečující o drogově závislé a o uprchlíky více >

Nejnovější komentáře 

  • Janna: O takovém hezkém článku jsem už dlouho snila. Mám radost. :-)
    / Práce se sny a jinými kompromisními útvary
  • ivan: Dobry den,znate kombinaci antidepresiv ktera by nahradila leky zvane psychostimulancia ? Klasicka antidepresiva rozumi se thymoleptika jsou na urcite poruchy spojene s hypersomnii jako polechatani.A tady sem zrejme narazil na hlavni problem klasickych antidepresiv-oni totiz...
    / Ach ta chemie….
  • Jiří: Jako laik uvažujete dobře, bohužel homosexualita není vyřazena z nemocí bezdůvodně. Nemůžou za to hormony, které produkuje mozek, nýbrž hormony v děloze (Není to potvrzené) Z tohoto pohledu se staví homosexualita na stejnou úroveň jako...
    / Proč se bojíme homosexuálů (a židů)

Facebook