Smíření

27. 9. 2012 / autor: Tomáš Rektor

Náboženství je vám neuvěřitelná věc. Lidé jsou schopni věnovat ohromné množství energie víře v něco, pro co nemají nejmenší důkaz. A co teď, když mají energie nazbyt. Často, když se dívám a středověké kostelíčky i katedrály, říkám si, kolik úsilí to muselo stát. V časech, kdy k hladu nebylo nikdy moc daleko.

Náboženství by nemohla mít takový úspěch, kdyby neměla velký význam psychologický. Za nejdůležitější považuji zkrocení sexu a smrti (co jiného taky čekat od freudiána, že, brzy o tom napíšu víc), ale nesporný význam má i psychohygiena. Nejznámější technikou tohoto okruhu je  zpověď. Já se pustím do tématu podobného,  též se týkajícího viny a odpuštění. Jen ta víra je tam o něco jiná.

Právě skončil Jom Kipur, Den smíření. Nejsvětější den v židovském roce. Židovská víra má už za sebou pár tisíciletí a přežila útisk i snahy o naprostou likvidaci. To by tom byl čert, aby v ní nebylo něco, proč stálo neodejít, nezradit. (I když, i ta teorie s čertem byla pro mnohé přitažlivá).

Příběh Dne smíření je prostý. Na Nový rok se otvírá kniha života a kniha smrti. Zapsání jsou do nich spravedliví a nespravedliví. Tedy skoro nikdo, protože nikdo přeci není jen černý nebo bílý. A my ostatní pak máme deset dní na to, abychom si to u boha vyžehlili. Desátý den, právě na Den smíření, se zapíší všichni ostatní a knihy se do konce roku zavřou.

Vzhledem k tomu, že ani po zavedení oblíbeného zvyku židovských anarchistů pořádat na Den smíření vepřové hody nedošlo masivnímu nárůstu židovských anarchistů sražených bleskem, moderní interpretace praví, že nejde o fysické přežití, ale o duchovní růst.

A jak že se u boha žehlí?

Především odpuštěním a smířením. Nejdřív se pár dní (ideálně celý měsíc před Novým rokem) dumá o tom, co se komu provedlo. A pak se žádá o odpuštění. Žádá se prosím toho, vůči komu se zhřešilo. Rozlišují se sliby vůči bohu, vůči lidem a vůči sobě.

Takže třeba Kohn, po řádném zpytování svědomí, poprosil Boha o odpuštění za ty dvě kila bůčku, pak šel za Roubíčkem omluvit se mu, že mu chodil za Sárou, a sobě odpustil, že zase nepřestal kouřit a dál si ničí zdraví.

Což o to, Bůh se nějak s tím vepřovým srovná a Kohn si, horko těžko, ta cigárka taky odpustí, ale Roubíček běhá po vesnici a vykřikuje, že nejen, že mu Kohn chodí za Sárou, ale ještě to drze přiznává.

I na toto se myslí. Hříšníkům se má odpouštět, pokud je omluva upřímná. A i ta se může odmítnout. Ale jen dvakrát. Po třetím odmítnutí přechází hřích na toho, co neodpustil.

Tak dobře. Nakonec Roubíček oběma odpustil, ale není to, co to bývalo. V posteli to neklape, protože Roubíček má pořád před očima Kohna, na Sáru se sice nezlobí, ale už jí nevěří jako dřív. I Kohnovi odpustil, ale kdyby spolu zase měli kšeftovat, cítil by se jako blbec.

Hřích má totiž dva aspekty. Prvním je provinění. To se odpouští. Ale druhý je, že se skutečně něco poškodilo. A to poškozené zůstává.

Je hezké, že všichni všem odpustili. Jenže památka na bůček v podobě dalšího nánosu cholesterolu v cévách Kohnovi už zůstane a dehet v plicích jakbysmet. A hodně vody uplyne, než se vztahy zahojí.

Ještě jedna podstatná věc se děje. Bůh anuluje sliby. Jen ty směřované jen vůči jemu, samozřejmě. Však to známe. Všechna ta nesplněná a nesplnitelná předsevzetí, co ve slabých chvilkách uděláme.

A důležitá je i samotná existence svátku. jako kdyby říkala – je jasné, že příští rok zase zhřešíte. Vůči bohu, lidem i sobě. Zase slíbíte něco, co nepůjde splnit. Zase se budete cítit provinile.

Tak to zkusme shrnout. Trošku přeložit do spolehlivého návodu na hezké žití, které jsou teď tak módní.

Toužíte po duchovním růstu? Zamyslete se nad tím, co jste udělali zlého sobě a bližním. Jak jste se provinili vůči svým ideálům. Věříte-li v něco nad sebou, požádejte to o odpuštění. Odpusťte sami sobě. Vyříkejte si se svými bližními, co jste si provedli. Odpusťte jim. Nemusíte hned. Požádejte je o odpuštění. A dejte jim na to dost času. Pokud vám neodpustí hned, nevadí, zkuste ještě jednou. Pokud se budete skutečně snažit a skutečně litovat, a stejně to nebude přijato, přestaňte si to vyčítat.

Zbavte se viny, ale ne zodpovědnosti. Nezapomeňte, že tím, co jste udělali, jste skutečně zhoršili svět. Něčí život. Možná svůj. Neutápějte se ve výčitkách, ale snažte se to napravit.

Zbavte se nesplnitelných předsevzetí a nerealistických přání.

A nezapomeňte na to, že jste lidé. Chybující tvorové, kteří během roku zase kde co zpackají, někomu něco provedou a slíbí si něco, co nepůjde splnit.

Mně to připadá dokonalé. Vám ne?

 

P.S. – tento článek, stejně jako všechny ostatní, které budou náboženství věnovat, jsou psány z ateistického pohledu. Jinak si to ani nedovedu představit. Nijak to nevypovídá o mém přesvědčení, které, popravdě, považuji za zcela soukromé. A omlouvám se za případné věcné chyby, jsem terapeut, nikoli teolog. Snad mi laskavý čtenář odpustí:)


Komentáře

  1. 27. 9. 2012 09:32 / Harimata

    Vždycky jsem přemýšlela, zda opravdu existuje opravdové odpuštění (nemyslím to, že partner neudělal úklid co slíbil, ale třeba nevěru, nebo osobní zradu), dokud jsem k něčemu podobnému nedospěla ve dvou případech. Nešlo však o žádně milostivé gesto, bylo to čistě vypočítavé. Daná osoba mi chyběla a tak jsem se rozhodla to hodit za hlavu. Myslím, že už to těm osobám doopravdy nezazlívám, ani ve skrytu duše. Ale nezištné to nebylo. Takže sama nemůžu potvrdit, že existuje to opravdové odpuštění, o kterém mluví různá náboženství světa.

  2. 27. 9. 2012 15:52 / Dr. Olga Izzo

    From your answer, Dr. Rektor, it seems that there is a ‚homosexual‘ gene. Interesting. Is there also a ‚thief‘ gene, i.e., „I can steal because it is in my genetic make up“?
    It seems that I have a ‚grammatical‘ gene so let me correct your sentence „If there is anything THAT persists…“

  3. 27. 9. 2012 16:42 / Michaela

    Před nedávnem jsem se dostala k hezkému a zajímavému sdělení: Náboženství je pro ty,kteří se bojí,že přijdou do pekla. Spiritualita je pro ty,kteří tím peklem prošli…..Moc se mi to líbilo a řekla jsem si,že si to vytisknu na nástěnku…Znám plno „veřících“,kteří mají v sobě tolik zloby a krutosti,že se to ani vypovědět nedá….a ani odpustit, i když by snaha byla. A zároveň znám mnoho „ateistů“, kteří jsou slušní,laskaví,poctiví,pravdiví k sobě i k druhým a žijí tak,že se dá řící,že jsou to dobří a moudří lidé. Myslím si, a z mnoha stran je to životem potvrzené,že každý věří v něco. V cokoliv,co mu pomáhá v dobách zlých a těžkých. Je jedno,jak tomu říká,ale důležité je,že mu to pomáhá. Jsou tak těžká zranění duše,že to smíření buď vyřeší čas a vzdálenost od toho,kdo ublížil,nebo smrt. Nikdo není dokonalý a každý dělá chyby.Důležité je,aby se z nich poučil,aby na sobě zapracoval a snažil se je neopakovat. Zda se mu to povede,to se neví,ale za pokus to vždycky stojí.

  4. 1. 10. 2012 10:40 / Jara

    Dobry den,
    okud jste terapeut, co dela ve vasem textu objevne sdeleni „Nikdo není dokonalý“.
    Take spojeni „každý dělá chyby“ je jedno z vice otrepanych. No a pak svata pravda „Důležité je,aby se z nich poučil,aby na sobě zapracoval a snažil se je neopakovat“ to cele korunuje.
    Ale neni tomu konec, nade vsim jeste truni „aby na sobě zapracoval a snažil se je neopakovat. Zda se mu to povede,to se neví,ale za pokus to vždycky stojí.“
    Prijde mi, ze clanek je aspon ke konci psany horkou jehlou..ci snazivou?
    Nevedou me v zadne cirkvi, ale i jako amater vim, ze hlavni silou viry je cesta lasky k jinym a k sobe a uceni se odpusteni, sobe i jinym. Zda jste filozof ci zelinar nemeni nic na veci, ze byste nas mel brat vice vazne, pokud nam neco doporucujete. A na sebe byt pri psani o neco vice prisny. Ale jiste se budete snazit tuto chybu neopakovat. :)

    • 2. 10. 2012 05:50 / Tomáš Rektor

      Dobrý den,
      plně otázce nerozumím, podle mě reagujete na komentář, ne na můj text. Každopádně – přijetí sebe, svých chyb, uvědomění si mezí, smíření a touha po dalším růstu činí jádro většiny terapií. Pokud Vám to přijde banální, tím lépe. Pro většinu lidí je to docela dřina.

  5. 7. 12. 2012 09:37 / patrik

    o je zase zidovsky blabol ten clanek, Rektor.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

O mně

 

Jsem psychiatr a psychoterapeut, zakladatel a vedoucí firmy Terapie.Info, s.r.o, zabývající se komplexní péčí o duševní zdraví. Pracuji i v angličtině (SAE) a francouzštině (Všeobecná státní zkouška). Jsem absolvent lékařské fakulty, absolvoval jsem výcvik v hlubinné psychoterapii SUR, 4 roky individuální sebezkušenosti v gestalt terapii, kurs neverbálních technik. Nyní jsem ve výcviku v psychoanalýze, jsem kandidátem české psychoanalytické společnosti. Od roku 2005 vedu zdravotnické zařízení Terapie.Info, s.r. o zabývající se komplexní péčí o duševní zdraví, dlouhodobě jsem spolupracoval s organisacemi pečující o drogově závislé a o uprchlíky více >

Nejnovější komentáře 

  • Janna: O takovém hezkém článku jsem už dlouho snila. Mám radost. :-)
    / Práce se sny a jinými kompromisními útvary
  • ivan: Dobry den,znate kombinaci antidepresiv ktera by nahradila leky zvane psychostimulancia ? Klasicka antidepresiva rozumi se thymoleptika jsou na urcite poruchy spojene s hypersomnii jako polechatani.A tady sem zrejme narazil na hlavni problem klasickych antidepresiv-oni totiz...
    / Ach ta chemie….
  • Jiří: Jako laik uvažujete dobře, bohužel homosexualita není vyřazena z nemocí bezdůvodně. Nemůžou za to hormony, které produkuje mozek, nýbrž hormony v děloze (Není to potvrzené) Z tohoto pohledu se staví homosexualita na stejnou úroveň jako...
    / Proč se bojíme homosexuálů (a židů)

Facebook