Star Wars

17. 12. 2015 / autor: Tomáš Rektor

Film, stejně jako sen, má příběhy zjevné a příběhy skryté. A příběhy skryté, stejně jako u snu, často rezonují s temnými kouty našich nevědomí.

Pokud tomu tak není, hrozí, že film, ač sebekrásnější, bude povrchní, prázdný a brzy zmizí v propadlišti dějin.

 

Příběhy se opakují a každá epocha má svého Oidipa.

Stejně ten původní měl největší grády. Příběh vášní, pudu života a smrti. Pudům nelze nevyhovět, ale pokud jim vyhovíme, jsme odsouzeni k prokletí, ke zkáze. Příběh syrový, kde smrt je smrt a incest je incest.

O pár století později řeší stejné dilema kralevic dánský, ale vše je již zkomoleno, skryto. Zemřít musí strýc, nikoliv otec. A nemravnost matky již není incestní. Alespoň ve zjevné části příběhu.

A o dalších pár set let později – Luke Skywalker.

 

Není mnoho hezčích příběhů o vztahu otce a syna než drama Luka a Anakina. Dospívající hoch zjistí, jak už to v pubertě bývá, že jeho otec je nejstrašnější na světě. Monstrum. Bytost schopná sílou myšlenky zabít, vládnoucí takřka neomezenou silou, kterou neváhá použít. Bez mrknutí oka vraždí miliony, ničí celé světy.

Jenže je to jeho otec, jeho krev. Takže musí být i nejlepší. Nejlepší pilot. Nejlepší Jedi.

Dětská mysl toto umí. Rozdělit člověka ve dva, v dobrého a špatného. Hodnou a zlou maminku. A nic mezi tím. Obě bytosti mohou koexistovat v jediném těle. Jako Darth Vader a Anakin Skywalker. Nebo v tělech dvou, jako Darth Vader a Obi-Wan Kenobi.

Stejně jako v případě Oidipa a Hamleta je boj otce a syna nevyhnutelný. Podobně jako v případě Hamleta je pravý cíl skryt. On přeci neútočí na otce. Útočí na Darth Vadera. Na bytost, která, stejně jako v případě Hamleta, jeho otce zabila.

Příběh Hvězdných válek přináší další prvek – smíření. Souboji se nelze vyhnout. Ale vítězství kterékoliv ze stran končí pohromou. Jenže existuje další řešení. Smír. Otce nezabít. Ctít ho, vnímat ho jako inspiraci. Ale ten, aby to bylo možné, musí přestat být Dart Vaderem. Musí odložit svou masku.

První tři díly je logické vnímat perspektivou Anakina, dospívajícího chlapce prožívajícího v sobě souboj dobra a zla, zápasící s nesporným talentem a probouzející se sexualitou.

Ale zkusme úhel jiný. Úhel diváka nejstarší trilogie, který už se identifikoval s Lukem. Či Hanem. Nebo Leiou.

Nejstarší trilogie končí zjištěním, že Anakin není mrtev. Dobro v otci přežilo. A, co je hlavní, dobro a zlo už není odděleno. Anakin a Darth Vader tu mohou být zároveň. Syn poprvé vidí otcovu tvář. Ne příběh, který o něm slyšel, ne fantasii, kterou si o něm vytvořil.

Novější trilogie je pak pokračováním této cesty, mise, kde se syn snaží poznat svého otce. Pochopit ho. Uvědomit si jeho touhy, jeho motivy. Z karikatury učinit komplexní příběh, poznat bytost skrytou za maskou.

 

Podívejme se z této perspektivy na nejnovější díl.

Hrdina zestárl. Sám se stal otcem. Jenže, nedospěl.

Vypráví příběh zcela identický. Měl nejstrašnějšího otce, teď má nejstrašnějšího syna. Stejný příběh, jen s opačnými znaménky. Luke zažíval momenty hrůzy, že ho ovládne zlo. Kylo Ren, že ho ovládne dobro.

Když dospíval, měl dva otce. Teď má dvě děti. Dobrého a zlé. Teď má dvě děti. Dobré a zlé. Rey a Kylo. Jako by práce, kterou za tu dobu vykonal, přišla vniveč.

Zkusme se podívat na příběh očima dětí. Kylo vyrůstal ve stínu úspěšných, slavných rodičů, cvičen neméně  úspěšným a slavným strýcem. Může se člověk divit, že se identifikoval s fascinujícím dědečkem?

Dialog Hana a Kyla připomíná otce přemlouvajícího syna závislého na drogách. I ten touží po návratu do běžného světa. A bojí se, že to nedá. Mimochodem, moment, kdy ho Han Solo osloví, je jediný z filmu, kdy má koule.

Příběh skončí, jak skončit musí. Po srdceryvném rozhovoru rodičů na téma „hlavně přiveď chlapce domů“ se člověk nemůže divit, že chlapec skončí co nevidět zase s jehlou v ruce.

V reálném světě by rodiče neprobodl světelným mečem. Prostě by jim vybílil byt, vše prodal či vyměnil za drogy.

Protože cesta k abstinenci je o něčem jiném, než o jednom srdceryvném dialogu.

Ještě strašnější je příběh Rey. Příběh opuštěné hladovějící dívky, která odmítne vyměnit droida za dvouměsíční, spíše však půlroční dávku stravy, protože droid roztomile klopí hlavičku.

I ona má otce. Hodného. A ještě hodnějšího.

Taky cítíte, že v příběhu něco špatně? Zlo je skryto, zcenzurováno, zpotvořeno. Zatímco Luke jednoho z otců oblékne do černého hávu, ona z něj udělá anděla. Tak strašně se bojí vlastního hněvu, že se tváří, že není. Podobně jako Han Solo, který se nenasere, ani když do něj vlastní syn vrazí meč a když se hádá se ženou, tak jen proto, aby se měli ještě raději.

 

Zpět ke Kylovi. Ano, bojí se, že nikdy nebude jako dědeček. A přitom toho tolik udělal. Nosí masku, stejně jako on, ale na rozdíl od něj jen proto, aby byl drsnej. (Pro jeho generaci spíš „hustej“). Dědeček měl Hvězdu smrti velikosti měsíce, on velikosti planety. Zatímco pro dědečka bylo zničení planety vrcholným číslem, on je ničí po tuctech. Může ničit celá slunce.  A přesto…

 

Vlastně mi příběh Kyla připomíná příběh tohoto filmu. Přes rekordní rozpočty, geniální počítačové simulace, 3D, 4D, 5D efekty a předpokládám, že v příštím díle přímé napojení na limbický systém mozku diváka, se má tento díl k dílům původním asi jako Kylo Ren k Darth Vaderovi.

A tak moc se snažili…

 

 

 


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

O mně

 

Jsem psychiatr a psychoterapeut, zakladatel a vedoucí firmy Terapie.Info, s.r.o, zabývající se komplexní péčí o duševní zdraví. Pracuji i v angličtině (SAE) a francouzštině (Všeobecná státní zkouška). Jsem absolvent lékařské fakulty, absolvoval jsem výcvik v hlubinné psychoterapii SUR, 4 roky individuální sebezkušenosti v gestalt terapii, kurs neverbálních technik. Nyní jsem ve výcviku v psychoanalýze, jsem kandidátem české psychoanalytické společnosti. Od roku 2005 vedu zdravotnické zařízení Terapie.Info, s.r. o zabývající se komplexní péčí o duševní zdraví, dlouhodobě jsem spolupracoval s organisacemi pečující o drogově závislé a o uprchlíky více >

Nejnovější komentáře 

  • Janna: O takovém hezkém článku jsem už dlouho snila. Mám radost. :-)
    / Práce se sny a jinými kompromisními útvary
  • ivan: Dobry den,znate kombinaci antidepresiv ktera by nahradila leky zvane psychostimulancia ? Klasicka antidepresiva rozumi se thymoleptika jsou na urcite poruchy spojene s hypersomnii jako polechatani.A tady sem zrejme narazil na hlavni problem klasickych antidepresiv-oni totiz...
    / Ach ta chemie….
  • Jiří: Jako laik uvažujete dobře, bohužel homosexualita není vyřazena z nemocí bezdůvodně. Nemůžou za to hormony, které produkuje mozek, nýbrž hormony v děloze (Není to potvrzené) Z tohoto pohledu se staví homosexualita na stejnou úroveň jako...
    / Proč se bojíme homosexuálů (a židů)

Facebook