MUDr. Tomáš Rektor / Blog > Strach z cizího

Strach z cizího

20. 7. 2015 / autor: Tomáš Rektor

Všichni jsme rasisti. A kdo tvrdí, že že rasistou není, je jím o to víc. Chce se člověku parafrásovat slavný výrok S. Freuda o masturbaci. (Který Freud zřejmě nikdy nevyslovil.)

Xenofobie však zasahuje do lidské přirozensoti tak hluboko, že nikdo snad nemůže tvrdit, že je jí prost.

Člověk není tvor mírumilovný. Naše historie není zalita sluncem a harmonií s přírodou. Máme rodinu, klan, tlupu. Tam je dobře, bezpečí. Pak je tu vedlejší tlupa. Když je dobře, dá se s nimi spolupravoact, obchodovat, pářit se. Když je zle, přijde boj. O ženy, potravu, území. Naše tlupa proti jejich tlupě.

Díky rozlišování světa na dobrý a zlý, náš a jejich, tu jsme. Mnohokrát zachránilo život nám , či spíše našim předkům.

Trochu blíže k psychoanalýze. Dětský svět není barevný, vlk je zlý, babička hodná. Děti hodné, ježibaba zlá. Hodné sudičky, zlé sudičky. Fascinující je v tomto Harry Potter. Nikdo nepochybuje, že Brumbál je hodný. A Voldemort zlý. Ale je to přeci jen pohádka pro větší děti, tak už první díl přináší trochu nejistoty. Jak je to s tím Snapem?

Jak Harry dospívá, dospívají i čtenáři. A situace se komplikuje. Harryho pravý otec už není zdaleka jen kladná postava. A časem se vybarví i Brumbál. Doslovna. Jeho minulost je trošku dohněda… Z plochých kulis se stávají reálné bytosti.

Proto dospívání tak bolí. A proto je psychoanalýza tak těžká. Člověk ztrácí iluze, přichází o ideální – naprosto skvělé či zcela strašné – rodiče, o rozdělený svět, kde sice všude hrozí peklo, ale někde přeci musí být ráj…

Jenže dospívat se nám nechce a brány do primitivního světa jsou vždy otevřené. Snažíme se zoufale udržet svět bezpečný, čistý. Každou špinavost oddělit, vyhnat, oddělit ostnatým drátem. Nebo ještě raději, zabít.

Myslíte si, že zvěrstva nacismu a komunismu byla jen výtvorem nemocné mysli? Ale kdepak. My všichni jse stvořili Stalina a Hitlera. Totalita je kolektivním snem dětské duše.

Koho vyháníme za brány naší civilisace, koho chceme oddělit Středozemním mořem?

Téma je podivně sexualisované, kolikrát srdnatí Češi chrání své ženy a dcery před zneuctěním zdivočelou masou. Popusťme trochu uzdu fantasii. Tlupa mohutných černých divochů s obřími penisy vrhající se na naše ženy. Dcery. Matky. Že by otec?

Působí to svůdně, ale černobílý svět zpravidla odkazuje k hrubším vrstvám psychiky. K našim vlastním touhám.. K naší vlastní nečisté sexualitě. Možná po touze, aby se nás samých ti mohutní muži zmocnili. Nebo strach, že se jimi sami staneme.

A nemusíme zůstávat jen u sexuality. Co strach z naší vlastní spontaneity, hravosti, z vlastních emocí. Co by se pak pak stalo s našimi uhlazenými životy? Dost na tom, že se nám tu cikorky koupou v kašnách.

Xenofobie není nemoc. Xenofobie je přirozená obrana, ke které saháme, když se cítíme ohrožení, zranitelní. Stejně jako je přirozené, že když se cítíme nejistí, snažíme se z nás vypudit to, co považujeme za nečisté, temné, černé. Našich duší, z naší společnosti.

Xenofobie je zhoubná. A podobně zhoubný může být i opačný extrém. Snaha tvářit se, že všichni jsme stejní. Nikoliv. Chlapečci a holčičky se liší i jinak, než jen anatomicky, přestože se obzvláště v severských zemích snaží dokázat opak. To, že je Evropa demokratická není dáno tím, že by demokracii tvořilo zvláštní složení evropských hornin či blahodárný účinek křesťanské víry.

Byly to generace a generace dřiny, kdy se naše kultura prokousávala s temnoty. Domnívám se, že demokracie potřebuje jistou vyspělost super ega, kdy člověk věří svým hodnotám natolik, aby je nemuselo předávat vševědoucímu vůdci. Jenže to nám předali rodiče, a hlavně jeho nevědomou část. Mění se velmi, velmi pomalu. A lze předpokládat, že imigranty ze zemí, které svobodu nikdy nezažily, v tomto čeká velmi dlouhá cesta.

Domnívám se, že imigranti znamenají nebezpečí pro naši společnost? Samozřejmě že ano. Demokracie potřebuje naši ochranu a k ní patří i nutnost nenechat Evropu zaplavit jedinci, kteří s demokracií nemají příliš velkou zkušenost.

Jenže jsme v Čechách. Většina populace zná muslima jen z Pohádek tisíce a jedné noci a možná si od nějakého koupila kebab.

Pokud se bojíme, že pár tisíc imigrantů ohrozí naši společnost, tak ji považujeme za velmi, velmi slabou.

Ale bojíme se. Jsme rozštěpeni, bouříme se, demonstrujeme, jakési zlo vyháníme z nás samých, z Čech i z Evropy, a nejraději bychom je utopili na dně moře. Čeho se bojíme nevím, úvahy o tom náleží spíše sociologům.

Jendo však vím. V nejbližších letech, přijmeme několik tisíc cizinců. Bojíme se, že se nebudou snažit integrovat do společnosti, že vytvoří nebezpečnou, nepřizpůsobivou komunitu.

To vyloučit nemůže nikdo. Už jen proto, že zavřít se do své tlupy, rozdělit svět na nás a je, patří k lidské přirozenosti.

Jestli se budou cítí bezpečně, jestli tyto přirozené mechanismy zůstanou spát, jestli nezačnou rozdělovat svět na naši a jejich tlupu, záleží hodně na jejich hostitelích. Na nás.

Pokud nezvládneme potlačit vlastní xenofobii, můžeme to očekávat od nich?


Komentáře

  1. 22. 7. 2015 10:50 / Richard

    Psychoanalýza je se svými projekcemi a zvraty v opak ohromně zajímavá(aj vaše články jsou dobré) nejen proto, že jde o nevědomou psychodynamiku, ale také pro jistou míru „neuvěřitelnosti“, která se dost často potvrdí jako skutečnost. Z psychologického hlediska mi pak přijde pozoruhodná důležitost existence dvou podobně důležitých dimenzí, podílejících se na stavu lidské duše. Svět vnější, resp. to, co Freud nazval realitou a jejími nároky, tak svět vnitřní, neviditelný svět prožívání, ať už jde o ono „ono“ nebo ‚Supermanské já“, jež sehrává v lidské existenci stejně důležitou roli. Taková skutečnost zní sice v teoretické rovině banálně a samozřejmě, ale v životě už tuším tolik jasné a samozřejmě nebývá, že zdrojem problémů může být právě nezvládnutý střet těchto různých, avšak podobně důležitých a působících světů, resp. deformované emoce, již lze „léčit“ tím, co nazýváte odžíváním, resp. odžíváním vnitřního světa, který je často pro všeliký neurotický introjekt (Freud ve své době pracoval tuším zvláště s tím náboženským) utlačen. Není mi ale moc jasné, jak to, že např. emocionálně distancovaní Angláni(mohlo by se zdát, že budou náchylní k „nemocem z potlačení, víc než kdokoliv jiný“) netrpí duševními problémy víc než např. temperamentní jižani, pro něž jsou emoční projevy něčím zcela normálním.

    Je ale taky zajímavé, kolik máte v článku Freudovských překlepů(ne že bych je sám masově nepáchal), resp. v článcích se stále opakujících. Co to o Vás asi vypovídá? Že by jakýsi strach být upraven? Odhlížení od detailů ze strachu z puntíčkářství? Skoro to dělá dojem, jako byste podceňoval formu/povrch/upravenost, možná na úkor hloubky, obsahu? Freud byl nejen psychoanalytik, ale také literát, mimo to, ačkoliv nežid, působil židovsky přísně. Vaše překlepy jakoby jeho snad až pedantství, jakýmsi „free stylem“ kompenzovaly.

    Nebo máte porouchanou klávesnici. Asi bych se o tom nezmínil, ale ve vašich článcích je to trochu nápadně se opakující jev.

    • 22. 7. 2015 10:57 / Richard

      nebo jde o projev sklonu k jakési vnitřní chaotičnosti?

  2. 19. 10. 2015 22:09 / Andrea

    Velmi hluboké myšlenky, které mě alespoň mnohdy přivedou odlehčeně k zamyšlení nad dnem, kdy každý táhne tu svou káru tak nějak dál.
    Pan doktor Tomáš je výborný psycholog i prorok, co se mě týká.
    Děkuji. Andrea

  3. 5. 11. 2015 08:55 / Alex

    Kde je problém? Čechů je pořád 10 milionů, takže i kdyby do země přišlo 10 000 lidí, pořád ještě nebudou tvořit ani 1% obyvatel. Co se týče přizpůsobení, tak na jednu stranu máme autorem zmiňovanou demokracii a na druhou nikdo Česku nebere jeho zákony. Kde autor bere přesvědčení, že by se přistěhovalci nebyli schopni naučit demokracii? Mimochodem z vlastní zkušenosti vím, že lidé z těchto zemí mají mnohem větší schopnost pomáhat si, než právě Češi, kteří každý hrabou hlavně na svou hromádku. Takže možná se právě oni mají co učit.

    • 6. 11. 2015 00:28 / Alex

      Malá oprava předchozího textu : samozřejmě tam mělo být „ani 0,1%“……

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

O mně

 

Jsem psychiatr a psychoterapeut, zakladatel a vedoucí firmy Terapie.Info, s.r.o, zabývající se komplexní péčí o duševní zdraví. Pracuji i v angličtině (SAE) a francouzštině (Všeobecná státní zkouška). Jsem absolvent lékařské fakulty, absolvoval jsem výcvik v hlubinné psychoterapii SUR, 4 roky individuální sebezkušenosti v gestalt terapii, kurs neverbálních technik. Nyní jsem ve výcviku v psychoanalýze, jsem kandidátem české psychoanalytické společnosti. Od roku 2005 vedu zdravotnické zařízení Terapie.Info, s.r. o zabývající se komplexní péčí o duševní zdraví, dlouhodobě jsem spolupracoval s organisacemi pečující o drogově závislé a o uprchlíky více >

Nejnovější komentáře 

  • Janna: O takovém hezkém článku jsem už dlouho snila. Mám radost. :-)
    / Práce se sny a jinými kompromisními útvary
  • ivan: Dobry den,znate kombinaci antidepresiv ktera by nahradila leky zvane psychostimulancia ? Klasicka antidepresiva rozumi se thymoleptika jsou na urcite poruchy spojene s hypersomnii jako polechatani.A tady sem zrejme narazil na hlavni problem klasickych antidepresiv-oni totiz...
    / Ach ta chemie….
  • Jiří: Jako laik uvažujete dobře, bohužel homosexualita není vyřazena z nemocí bezdůvodně. Nemůžou za to hormony, které produkuje mozek, nýbrž hormony v děloze (Není to potvrzené) Z tohoto pohledu se staví homosexualita na stejnou úroveň jako...
    / Proč se bojíme homosexuálů (a židů)

Facebook