MUDr. Tomáš Rektor / Blog > Svět dvou sluncí

Svět dvou sluncí

30. 9. 2012 / autor: Tomáš Rektor

Sluneční soustava naší duše má dvě jasná slunce. Kolem nich se vše točí, vše zalévají svým jasným světlem. Tak jasným, že na ně nelze pohlédnou nechráněným okem. Slunce Sex. A slunce Smrt.

Freud se velmi brzy začal zabývat sny. Stráží podle něj spánek tím, že plní přání. Člověk by bez nich nemohl klidně spát, stále by se budil touhou po dalších zážitcích. Či strachem.

Brzy odrosteme době, kdy nejniternější přání, které nám sen může splnit, je zmrzlina, kterou nám maminka nekoupila. A přání začnou být pro naši morálku nepřijatelná. Sen se tedy zkomolí, aby nám pravý význam zůstal skryt. A tak za Freudem chodily vídeňské paničky a snily o rozhlednách čnících z hustých lesů, dlouhých schodištích, kropících hadicích a Freud, k jejich zděšení, opakoval sex, sex, sex.

Jenže doba se změnila. Sám Freud musel dobře vědět, že dospívajících dívek jeho mládí, s hrůzou zjišťujících, že strýček tetičce dělá totéž, co býček kravičce a že by jim to taky mohl chtít dělat, a že je to, možná i láká, už v meziválečné Vídni příliš nežilo. Přesto sny zůstaly stejné.

Jak si s tím poradil Freud nevím. Ale svět se změnil ještě víc a letmý pohled na internet naznačí, že doba, kdy jsme se rděli při ohledu na odhalený ženský kotníček je nenávratně pryč.

A sny zůstávají pořád stejné. Pracujeme s nimi jinak. Spíše než na nesplněná přání se zaměřujeme na nevědomé konflikty (ne, že by to Freud nedělal), mnohem méně interpretujeme. Rozhledna na zalesněném (vzhledem k současné módě spíše čerstvě vymýceném) vršku nikoho nevzruší. Nejsme si jisti, zda ostatní touhy, jako je láska k socialistickému zřízení a positivní vztah k práci skutečně odvodit od sexu a smrti či zda mají význam samy o sobě. Ale jisté je jedno. Na to jak je sex důležitý, se ve snech vyskytuje nápadně málo. Aspoň v jasné, nezkomolené podobě.

Explicitní sexuální sny jsou navíc málo kdy příjemné. A jen vzácně v nich jde skutečně o sex. Znáte to. člověk ve snu najde skutečně šťavnatou stránku na internetu. Porno šité přímo na míru nejskrytějších přání. A najednou se otvírají dveře. Za dveřmi šéf. Či rodiče. A do toho se zasekla klávesnice a ať se člověk snaží sebevíc, ta skvělá stránka nelze skrýt.

Sny nepochybně plní mnohá přání a potřeby. Kdo drží dietu, ve snech jí nebo vaří. Bývalí kuřáci kouří, narkomani fetují či vaří drogy. O zástupech toalet lákajících k okamžité úlevě snad ani nemá smysl psát.

Přesto ve snech nesouložíme. Morálka v tom nebude. Jako kdyby energie sexu byla příliš silná. Příliš jasné slunce, na které nelze pohlédnout přímo. A když, tak aspoň přes černé brýle.

Ve snech souložíme jen zřídka, ale neumíráme skoro nikdy. Když už je smrt nevyhnutelná, něco se stane. Vlak, který se na nás řítí z ničeho nic odbočí na jinou kolej. Padáme z velké výšky a najednou střih, sen se zamotá, žádná výška, žádný pád. Kráčíme po rozkvetlé louce.

A nebo se prostě probudíme. To tehdy, když sen nezvládl svoji práci. Příšera, skrývající se v nevědomí je příliš velká. Jako když Trinity v matrixu potká agenta Smithe. Jedinou šancí je najít východ z virtuální reality. Probudit se do skutečnosti.

Ale i v tom případě se nám podaří se smrti ve snu vyhnout. Jako kdyby ego nesneslo pohled na svůj vlastní zánik.

Někdy se přesto stane, že smrt pronikne do snu v čisté podobě. Vlak neodbočí a snící s hrůzou pozoruje krvavou kaši. Pro nás terapeuty je  to zpravidla varovné znamení. Problém je příliš velký, či spíše, obranné valy jsou děravé jako řešeto. Nemluvím o žádných děsivých psychických chorobách. Prostě o selhávajících obranách, se kterými klient potřebuje pomoci, s maximální opatrností a citlivostí. Podobně varovně vnímám mnohé sexuálně explicitní sny.

Je to jako s jadernou elektrárnou. Když vše funguje, jak má, jsme plně chráněni před žhavým peklem uvězněným uvnitř. Užíváme si energie, která ve zjemněné podobě proudí ven. Občas se problémům nevyhneme, dozvíme se o vibracích, zvýšeném tlaku v potrubí. Někdy tlak vzroste příliš a reaktor je třeba zastavit. Když se ale ochrana naruší natolik, že unikne radioaktivita, je zle.

Na budování těchto obraných valů, na zkrocení surové energie sexu a smrti je postavena značná část naší společnosti. Náboženství, morálky, filosofie. Ale o tom až příště.


Komentáře

  1. 1. 10. 2012 08:20 / Petr Hroch

    Hm, zajímavý pohled. Na sny. Na sex. Na smrt… zajímavé je, že všechna tahle slova začínají na S. syčí na nás jak had v Edenu. Jak přetlačená pára v papiňáku. Jak prasklá duše…

  2. 1. 10. 2012 08:38 / Michaela

    Sny jsou prima.Nevědomí si v nich často vyřeší nějaký problém.To je pravda.V dnešní době si je mláďata vyřeší i ve virtuýlních hrách. Třeba potlačená a nepřijatá agresivita.Tu si vystřílí na všelijaké obludy….Ale jak říkáte,strážci prahu hlídají,aby to,co je vytěsněno a co bolí, bylo skryto.Průšvih je,když bolest,nebo nepříjemná zkušenost stále někde prosakuje a ovlivňuje život v reálu. A největší průšvih je,když pod vlivem nějaké situace se brány prahu otevřou v plné síle a nefungují ani „strážci“,protože to prostě chce už konečně ven.Jako pára v papinově hrnci. To je pak moc a moc potřeba někoho,kdo stojí poblíž a pomáhá se zpracováním a rozpuštěním a „umřením“ starého a vybudováním nového. Ne všichni odborníci a pomocníci to umí dobře. Ale často k tomu nemusí být odborník. Stačí někdo s emoční inteligencí,který umí dobře naslouchat a dát vědět,že vás chápe a je s vámi a při vás….ale i těch není mnoho. Smrt není zlá,jen způsob umírání. A strach z neznámého je často větší, než to,co po projití branou člověk najde.Myslím si,že Vy,pane doktore,máte všechny lidské i profesní předpoklady k POMOCI.

  3. 1. 10. 2012 10:09 / Harimata

    Fascinuje mě, jak jsou některé sny živé, reálné, smysluplné a jiné zmatené a doslova postavené na hlavu. Kdy se mozek rozhodne, že teď je na čase přehrát tvrdou realitu a jindy jen směs vjemů a absurdních situací? Asi 7x za život se mi zdál sen, který byl jako živý, čas v něm plynul stejně jako v bdělém stavu, jako na potvoru začínal tím, že jsem se ve snu probudila a ukončil se odchodem ke spánku, což ve mně při opravdovém probuzení vyvolalo zmatek. Po jednom snu mi dokonce snad až po 20 minutách došlo, že se mi to vlastně jen zdálo. Nikdy jsem neměla větší radost. Takové sny mě ovlivňují velice, donucují mne se zamyslet nad nynějším stavem a přehodnocením přístupu, zatímco zmatené sny jakoby neměly žádný význam. Pak mám ovšem ještě sny, které jsou podobné různým knihám, které jsem četla (třeba Tma od O.Neffa), na které téměř okamžitě zapomínám, ovšem pocit z celého snu ve mně po celý den zůstává. Mám pocit, že jsem zapomněla na něco důležitého, že musím něco zařídit. někomu pomoci. Až po dlouhém přemýšlení se mi vybaví krátký okamžik z celého snu a dochází mi tedy, že ta nevykonaná činnost má původ ve snu. Téměř veškeré takovéto sny se točí kolem smrti. Buď smrti blízké osoby, či ze strachu a život o ostatní členy rodiny, či přátel. Ale jednou v životě mi sen pomohl vyřešit logický úkol na který jsem v reálu neměla. Jakoby doluštil křížovku za mě. Víc takových snů :)

  4. 21. 7. 2013 02:04 / Míša

    Mít sex ve snu značí něco špatného s mojí psychikou? A mít poluci, nebo jak se tomu říká u ženy?

    • 21. 7. 2013 09:49 / Tomáš Rektor

      Mít poluci, (nebo jak se tomu říká u ženy) je naprosto normální. Mít sny o sexu taktéž, jsou li ve snu často zcela necenzurované secuální scény, vede nás to ke zvýšené pozornosti. Nic víc.

  5. 21. 7. 2013 19:48 / F

    O smrti a sexu (obojí v úplné podobě) se mi zdá dost často. Pravda je, že obojím se i v bdělém stavu zabývám až až – toužím po sexu i s jinými ženami, než-li jen s přítelkyní, ačkoliv každou vytvořenou příležitost pro otřes svědomí nakonec odmítnu. No a smrti se „k smrti“ bojím. V obraně před čím vlastně ty „obranné mechanismy“ slouží? K život zlehčující nevědomosti? Jak se na člověku v bdělém životě projeví, že o ně přišel? A jak lidé tyto mechanismy ztrácí? Napadá mě, že ztráta těchto mechanismů možná může mít i svou světlou stránku – není bez nich lépe patrné, po čem má člověk touží, po čem jít, s čím se prostě musí smířit, protože se to dříve či později stane nevyhnutelným? Nejsou nevýhody ze ztrát těchto mechanismů vlastně jen dočasné, než člověk sám sebe i okolní svět „přijme“?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

O mně

 

Jsem psychiatr a psychoterapeut, zakladatel a vedoucí firmy Terapie.Info, s.r.o, zabývající se komplexní péčí o duševní zdraví. Pracuji i v angličtině (SAE) a francouzštině (Všeobecná státní zkouška). Jsem absolvent lékařské fakulty, absolvoval jsem výcvik v hlubinné psychoterapii SUR, 4 roky individuální sebezkušenosti v gestalt terapii, kurs neverbálních technik. Nyní jsem ve výcviku v psychoanalýze, jsem kandidátem české psychoanalytické společnosti. Od roku 2005 vedu zdravotnické zařízení Terapie.Info, s.r. o zabývající se komplexní péčí o duševní zdraví, dlouhodobě jsem spolupracoval s organisacemi pečující o drogově závislé a o uprchlíky více >

Nejnovější komentáře 

  • Janna: O takovém hezkém článku jsem už dlouho snila. Mám radost. :-)
    / Práce se sny a jinými kompromisními útvary
  • ivan: Dobry den,znate kombinaci antidepresiv ktera by nahradila leky zvane psychostimulancia ? Klasicka antidepresiva rozumi se thymoleptika jsou na urcite poruchy spojene s hypersomnii jako polechatani.A tady sem zrejme narazil na hlavni problem klasickych antidepresiv-oni totiz...
    / Ach ta chemie….
  • Jiří: Jako laik uvažujete dobře, bohužel homosexualita není vyřazena z nemocí bezdůvodně. Nemůžou za to hormony, které produkuje mozek, nýbrž hormony v děloze (Není to potvrzené) Z tohoto pohledu se staví homosexualita na stejnou úroveň jako...
    / Proč se bojíme homosexuálů (a židů)

Facebook