MUDr. Tomáš Rektor / Blog > Zalíbím se Pánu

Zalíbím se Pánu

11. 2. 2013 / autor: Tomáš Rektor

Opět se mění legislativa týkající se homeopatie. A objevují se úvahy, zda by neměla být  hrazena zdravotními pojišťovnami. Složitější otázka, než by se na první pohled zdálo…

Mé myšlení je příliš exaktní na to, abych byl ochoten přijmout, že ředěním a protřepáváním čehokoli získáme něco, co může mít na organismus jakýkoliv účinek. Nejen, že mi chybí racionální vysvětlení, proč by to mělo fungovat, ale chybí i jakékoliv důkazy, že tomu tak je.

Takže vysvětlení hledám v dávné minulosti. Tentokrát v Zákoně novém. Víra tvá Tě uzdravila. A nebo u umírajících středověkých mnichů. Slova modlitby pro umírající zpravidla přinášela úlevu. Věděli, že je vše v pořádku. Brzy je Pán přijme ve svém království. Slova zalíbím se Pánu. Placebo Domino.

Takže homeopatie není nic než placebo? To netvrdím. Homeopatie je mnohem víc. Mezi placeby králem.

Nemoc, bolest, utrpení. To vše znamená regresi. Když je člověku ouvej, vrací se do nezralých stádií psychicky. Oživují se staré mechanismy.

Jedno prvních trápení na tomto světě je, když dostaneme hlad. Dítko zapláče. Máma přispěchá. Přiloží je k prsu. A zas je dobře.

Dobře není jen proto, že je nasyceno, přivinuto, ale i proto, že ve světe není zcela bezmocné. První způsob, jak lze ovlivnit svět kolem sebe. Dám vědět, že je něco třeba. Zapláču. A přijde útěcha. Máma.

Důležité jsou obě fáze. Dítě chce něco po světe. A svět reaguje přesně, jak má. Když jedna část chybí, je to špatně. Je v tom závislost. Ale i vlastní snaha.

Všichni to známe z dospělosti. Nechá vás děvče, chlapec či bytost ze soustavy Perseus β. Svět se zhroutí. Co uděláte? Jdete pro útěchu za přítelem. Hodinku dvě nadáváte, pak se zoufale zeptáte, co myslíš, má mě ráda? Jak by to asi měl vědět…Ale potřebujete útěchu. Někoho moudřejšího, dospělejšího (aspoň pro tuto chvíli), kdo ví. Pokud Vás utěší rovnou, není to ono. Pokud vůbec, taky ne.

Stejně tak člověk přichází za lékařem. Svěřit se, postěžovat si. A lékař přeci ví. Pomůže.

Představte si, že třeba kašlete. Praktik si vás poslechne a řekne, že je to bronchitida a že to bude v pořádku. Jenže to nechcete. Dostatečně vás nevyslechl. A nedal vám lék. Jako kdyby nepřijal nemoc. Jako kdyby vám máma místo nakojení řekla, že vlastně nemáte hlad…

Když jsme malí, máma je skoro pořád u nás. Máme ji jen pro sebe. Jenže postupně mizí. Nejsme ještě připraveni na velký dospělý svět, tak si najdeme něco místo mámy. Něco, co je pořád u nás, co nás neopouští. Plyšového tvora. Přechodový objekt se tomu říká. A taky to známe z dospívání a dospělosti. Kdysi mi nějaké děvče půjčilo svetr. Nosil jsem ho, jak jinak, denodenně, dokud jsem ho nemusel s těžkým srdcem vrátit. Jako kdybych ji měl pořád u sebe. Ve své moci. A takovým přechodovým objektem může být klidně i krabička léků, které nám lékař dal. Jako svátost. Jako tělo Páně, které se přijímá jako symbol spojení s Bohem, který je příliš daleko.

Hra s homeopatií je dokonalá. Lékař se ptá. Podrobně. Dlouze. Skutečně se o vás zajímá. A pak vás pochopí. Přijme vaši bolest. A dá vám rozhřešené. Ten správný lék.

Jde to dělat ještě lépe? Jde.

V jednom ze slavných experimentů dostali ošetřovatelé do péče dvě klece s krysími mláďaty. Jedna klec byla s potomky inteligentních krys, druhá s potomky krys pitomých. Výsledek se dal předpokládat. Po pár týdnech byla první klec plná aktivních chytrých krys, běhaly, hrály si, některé dokonce řešily parciální diferenciální rovnice. (Samozřejmě pouze prvního řádu.) A ve druhé se povalovaly hloupé, líné, pasivní krysy, v koutku klece prý kdosi zahlédl i miniaturní plakát nejmenovaného neoblíbeného politika.

Tušíte, kde je zápletka? Ve výběru krys. Byl náhodný. Ošetřovatelé se prostě k „chytrým“ krysám  chovali jinak. A ty lépe prospívaly. Předpoklad lékaře, jak to s pacientem dopadne, má na pacientův stav výrazný vliv. Zažil jsem to kdysi na vlastní kůži. Nasadil jsem pacientovi nový lék, od kterého jsem čekal dobré výsledky. Brzy se skutečně zlepšil a byl propuštěn z nemocnice. Když se pak přestýlala postel, našla se pod matrací spousta tablet. On prostě celou dobu žádné léky nebral. Až, když jsme začali věřit, že se začne uzdravovat, se skutečně zlepšil. A rozhodně to nebylo jen tím, že jsme ho chtěli zdravějšího vidět. (I když i to hraje významnou roli.)

Proto, když se zkouší nové léky, dělají se dvojitě zaslepené studie. Nejen pacient, ale ani lékař neví, zda pacient užívá skutečný lék a nebo placebo.

A homeopatie je dokonalá i v tomto. Je to placebo, kterému věří nejen pacient, ale i lékař.

Tak hradit či nehradit? Těžká otázka. Platit spoustu peněz za kostičku cukru mi připadá nemravnost. (Přestože věřím, že všechny rituály, které vedou k výrobě té kostičky stojí spoustu času, energie, i peněz.)

Na druhou stranu, homeopatie přináší jednoznačnou úlevu. Placebo efekt je u mnoha lehčích chorob, zvláště těch s psychosomatickou složkou, často ohromující. Pacientům se uleví, dříve se uzdraví, zkrátí se doba pracovní neschopnosti, omezí se počet návštěv lékaře. Mnoho pacientů přichází k lékařům s lehkými virózami a dožadují se léku. Často odchází s antibiotiky, které mají na viry podobný efekt, jako ty kostky cukru. Ale jsou dražší a nebezpečnější. A to ani nemluvím o úzkostných poruchách…

Neznám konkrétní data, ale předpokládám, že rozumně předepisovaná homeopatika znamenají pro zdravotní pojišťovny i pro stát jasnou úsporu. Přesto jsem proti.

Homeopatie nemá na organismus žádný fysický vliv. Vyrůstal jsem v prostředí západní medicíny, které vděčím za to, že jsem se dožil dospělosti, aniž bych zhynul na úplavici, záškrt či obrnu. nenašel jsem jediné zdůvodnění, proč a jak by měla homeopatie fungovat. Jediné vysvětlení, které znám, a které podle mě zvládne účinek homeopatie vysvětlit, je psychoterapeutické.

Jenže homeopatie není ani psychoterapie. I v psychoterapii podporujeme regresi a snažíme se pacientu nabídnou přijetí a bezpečí. Jenže časem je podporujeme v tom, aby toto stádium opustili a směřujeme je k samostatnosti a spoléhání se na své síly. Toto v homeopatii chybí.

Alternativní medicína často vyčítá té tradiční, že neléčí příčiny, ale následky. Jenže to platí především pro homeopatii. Tradiční medicína i psychoterapie se snaží jít ke kořenům tak hluboko, jak je to možné, homeopatie přináší jen úlevu od symptomu. (I když i tím může vést k rozetnutí začarovaného kruhu a k úplnému uzdravení.)

To vše by se dalo prominout. Nemáme právo nikomu nutit složitější řešení, každý má právo ulevit si jednodušší cestou. Ale měl by vědět, co dělá. Naše společnost se pomalu vynořuje z iracionální minulosti, z pověr a čar. (A zároveň z přesvědčení, že naše mysl je jen racionální.) A homeopatie je pověra. A podvod. Nemám nic proti, když ji pacienti užívají. Ale do tradiční, z pojištění hrazené medicíny nepatří.


Komentáře

  1. 13. 2. 2013 10:57 / Lívia

    Nevystudovala jsem medicínu, ani nemám vzdělání v léčbě homeopatické. Mám jen něco (málo) načteno a mám jen (něco hodně) osobních, přímo fyzických zkušeností s oběma druhy léčby na sobě a na svých blízkých.
    Ano, homeopatie není psychoterapie. (To posoudit a potvrdit ze své profesní pozice můžu:) Ale není pravda, že homeopatie nepodporuje klienty/ky (jejich organizmus) v samostatnosti a spoléhání se na své síly. Vždyť je to přesně naopak, Tomáši – to je přece princip homeopatické léčby – informační hodnota „kostičky cukru“, která podporuje organizmus v nastartování vlastních ozdravných procesů. O tom to přesně je!
    A nesouhlasím s tvrzením, že homeopatie je pověra a podvod. Takhle jí stavíš na úroveň zločinu a přitom je to, dle mně spíš mezistupeň mezi klasickou západní medicínou a mentálním léčením nebo třeba šamanismem. Je to jiný způsob pohledu na proces léčení a jiná praxe. To, že jsi ty nenašel „jediné zdůvodnění, proč a jak by měla homeopatie fungovat“ přece neznamená, že to zdůvodnění neexistuje! A některé věci prostě ani najít a uvidět nemůžeme, protože je hledáme očima, které jsou navyklé vidět svým (jediným) způsobem.
    A ještě mi napadlo, že alternativní medicína tradiční medicíně nic nevyčítá! Výčitky produkují vždy konkrétní lidé, jednotlivci! A za tím je, jak to už u lidí bývá, povětšinou mocenský záměr.
    Každopádně moc děkuji za tento článek, přinutil mě uvažovat (a to já ráda:D) nad novou otázkou – co by měli pojišťovny proplácet a co ne? Možná je čas jít cestou Clemense Kubyho, kterému se povedlo vyjednat u pojišťovny proplacení mentálního léčení, uzdravovacích procesů spuštěných a podporovaných silou naší mysli!!!! (Bohužel si teď, jako na potvoru, nemůžu vzpomenout na jméno státu, ve kterém se mu to povedlo:( Je to uvedené třeba v rozhovoru s ním v předposledním čísle letošního Reflexu. Až na to narazím, můžu to sem pak dopsat.)

    • 14. 2. 2013 09:37 / Lívia

      takze je to ve Švýcarsku, pojišťovna EGK a jde o to, že kdo absolvuje jeho seminář, dostane výraznou slevu na pojistném (Reflex č.05/2013, s.59)

    • 15. 2. 2013 08:00 / Tomáš Rektor

      Lívie, zkus si představit analogickou, tradičnější situaci. Léčí hostie sama o sobě? Podle mě ne. Podle mě mají význam jako symbolické završení určité akce zahrnující sebereflexi, odpuštění, jsou symbolem spojení člověka s transcendentem, s bohem. Ne každý to bral takto hluboce a bral hostii jako amulet, a třeba jí krmil krávu, aby víc dojila. Což se hodnotilo, podle mě správně, jako modloslužebnictví.
      Pokud by někdo hostie prodával, byl by podle mě podvodník. Pokud by dokázal, že to skutečně funguje v zaslepeném pokusu, ani jedna strana by nevěděla, jestli je to hostie nebo obyčejná oplatka, je to ok, funguje, i když nevím jak. Pokud ne, pak je třeba hledat vysvětlení jinde…

      • 19. 8. 2014 23:52 / Aniela

        Souhlasím, že Svaté přijímání je završením určité akce, mše. Než kněz věřícímu proměněnou hostii dá, musí věřící na knězova slova „Tělo Kristovo“ odpovědět „Amen“ (=“Tak se staň“), bez toho hostii nedostane. Takže s „lidským prvkem“, vlastně souhlasem daného člověka, který říká „Amen“, se nejen počítá, ale je i nutnou podmínkou. Na druhou stranu, katolíci věří v reálnou přítomnost Kristovu v eucharistii a z katechismu si pamatuji příklad, že kdyby hořel kostel, první se musí odnášet proměněné hostie ze svatostánku, a to i kdyby hrozilo, že zcela shoří několik obrazů od Rembrandta. Ještě bych měla dotaz k tomu přechodovému objektu. Rozumím, že přechodovým objektem může být ten plyšák nebo krabička léku, ale s hostií úplně nevím. Pokud ji chápeme pouze jako „symbol spojení s Bohem, který je příliš daleko“, tak ano, ale v eucharistii jde nejen o spojení, ale i o proměnu – věřící se přijímáním Krista stávají jemu podobnými („Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.“Jan 6,56). Neboli chápu to tak, že plyšák a krabička léků působí „staticky“, stačí, že ji mám u sebe, je symbolem spojení, kdežto proměněná hostie působí „dynamicky“, jejím přijetím se se mnou něco děje – a analogicky je to u té homeopatie.

  2. 13. 2. 2013 15:31 / Lucie

    Homeopatické preparáty mi pomohly ve chvíli, kdy mi má psychiatrička řekla „sorry, v prvním trimestru vám nemůžu nic dát, přijďte za dva měsíce“ a přeobjednala mě. Podotýkám, že jsem proti ní seděla ve stavu velmi blízkém skoku do Nuslí.
    Člověk, kterého pojišťovna za tuto práci zaplatila, mi nedal ani jakoukoli radu, kam se v téhle situaci obrátit, kontakt na terapeuta atd. a doporučil mi tedy zvážit interrupci, jestli to prostě nepůjde, a zamyslet se nad tím, jestli mít vůbec někdy dítě, když mi těhotenství způsobuje tak šílené deprese.
    Díkybohu jsem znala lékařku, jejíž služby pojišťovna neplatí. Dává klientům homeopatika a bioinformační detoxikační kapky. Doplazila jsem se k ní. Za dva týdny tomu bude rok. (A vedle v pokoji teď spí můj úžasný čtyřměsíční syn, abych vás nepřipravila o happyend.)
    I kdyby homeopatika fungovala jen na principu placeba (o čemž velmi pochybuji), nevidím důvod, proč by neměla být hrazena pojištěním. Placebo musela medicína už dávno vzít na milost, neboť v mnohých studiích při testování nových léků vykázalo vyšší účinnost než testovaná analgetika a antidepresiva.

    • 16. 2. 2013 07:40 / Tomáš Rektor

      Každý lék musí projít testy srovnávajícími s placebem a pokud není statisticky významně účinnější než placebo, na trh nejde. Máme taky pár léků, kde tušíme, že o moc lepší než placeno nejsou (pokud vůbec), ale běžná antidepresiva mezi ně nepatří.

  3. 14. 2. 2013 22:26 / Daniela Ernestová

    Podle mne je homeopatie víra na druhou. Věřím a) tomu, že něco xxx krát ředěné má léčebný účinek. Věřím tomu navíc tak moc, že věřím, že každá z homeopatických lahviček, které nejsou (jelikož to nejsou léčiva) nikterak kontrolovány nezávislou autoritou (přičemž cokoli se stane v oblasti potravin či nedejbože oficiálních léčiv je bráno jako fatální selhání státu jako ochránce a strážce), byla skutečně tolikrát „otlučena o stůl“ a „správně naředěna“. A často je zde přítomen i třetí mocnitel, a to víra, že „klasická medicína“ nechce nic jiného, než dělat z málo nemocných lidí hodně nemocné lidi, aby měli doktoři z čeho žít. Přičemž se samozřejmě ignoruje fakt, že i homeopatičtí lékaři žijí z potravin běžné koncentrace a bydlí v bytech běžné koncentrace, nikoli tedy ředěných na 0,000 %, takže i náklady na život nejsou nikterak ředěny, tudíž musí vydělávat stejně jako lékaři klasičtí…

  4. 14. 2. 2013 23:03 / Eva

    Myslim, ze u lehcich onemocneni, kde jeste nedoslo k tezkym poskozenim fyzickeho organismu, by lekari nemeli byt placeni jenom v pripade, ze podavaji chemikalie. Meli by byt placeni za to, ze maji zdrave klienty. A kdyz uz jim klient onemocni, tak ho co nejdrive pomohou vratit do zdraveho stavu, zpusobem, ktery mu nejlepe vyhovuje. Pokud mi nejaky stav cyleci placebo, homeopatie nebo treba byliny, proc by mi nemela pojistovna

  5. 15. 2. 2013 07:05 / Jaromír

    Dokud budou homeopatika fungovat i na kojence a zvířata (http://www.vetcentrum.cz/stodulky/prirodni-medicina/953/veterinarni-homeopatie), budou články, podobné Vašemu, vyznívat jen hloupě, někdy až nenávistně. Z historie známe více takových kategorických a jistě i ryze odborných tvrzení.

    • 15. 2. 2013 08:02 / Tomáš Rektor

      Oboje není problém vysvětlit tím, že homeopatiku věří ten, kdo je podává. Viz experiment s krysami. Máte nějaký výsledek, kde by podávající nevěděl, zda je to homeopatie nebo jen kostka cukru?

  6. 15. 2. 2013 11:38 / Petra K.

    JO. je to placebo, je to víra, funguje to, pokud skálopevně věřím. Schopnost autosugesce je úžasné území – to je to, co stojí za hlubší zkoumání. Jenže chybí ten jasný, hmatatelný a ověřitelný základ, který je předpokladem, abych na něco chtěl hmatatelné peníze ze státní kasy. za chvíli by se mohli platit léčitelé, šamani nebo vymýtači ďábla. .

  7. 18. 2. 2013 09:41 / Janna

    Děkuji za tradičně výborný článek. :-)

    Ale marně si lámu hlavu – jak se dá vysvětlit přechodné zhoršení po zahájení užívání homeopatik? Jen tím, že to homeopat pacientovi takto naordinoval?

    • 4. 7. 2014 11:38 / Janna

      Dobře, dobře, jsem zvyklá, že se mi nedostane odpověď na všechny otázky, po kterých toužím :-)

      Ale po téhle odpovědi skutečně prahnu, tak to zkusím ještě jednou, třeba se dočkám (že já blbec jsem se nezeptala na té tvé přednášce). Jsem zasvěcená do reiki, ale uch, příliš na to reiki nevěřím. Leč občas na někoho ruku přiložím a ono mu to pomůže. Oukej, důvodů může být víc, tvářím se spíš skepticky, nechci ty lidi podvádět, ani je nechci připravit o prospěch, který jim můžu přinést, ať už je zdroj toho prospěchu jakýkoli.

      Ale třeba minulý týden, jo? Kamarád po aplikaci reiki na bolavý kloub hlásil večer silnou únavu, druhý den (jemné) zpevnění a jistotu. Proč? Kde se to v nich bere? Kde přijdou na to zhoršení? Ode mne to nemají, fakt, mne by ani nenapadlo nějaké zhoršení čekat, natož abych o něm mluvila. Proč si tedy myslí, že se musí zhoršit, aby se mohli zlepšit?

      • 11. 7. 2014 15:21 / Tomáš Rektor

        No když už sis to vynutila:)

        V terapii se lidi taky ze začátku zhorší. Někdy proto, jak píšeš, že si myslí, že se to zhoršit má, podle starého moudra, co nebolí, to neléčí.

        Psychika má důvod, proč věci sama před sebou tají, nechce, aby se v tom člověk vrtal, zhoršení může být i součástí odporu.

        A svou roli hraje i to, že se na své bolesti víc soustředím, víc si jich všímám..
        řekly bych, že tu půjde o něco podobného..

        • 20. 7. 2014 21:38 / Janna

          Prosté a jasné :-) Děkuju!

  8. 27. 2. 2013 09:24 / Ondřej Straka

    Pane Rektore, nesouhlasím s tím, že homeopatie je podvod. Sice nelze prokázat její účinky na molekulární úrovni a nemáme možnost sledovat farmakokinetické vlastnosti jako u běžných molekul,to však podle mně nedokazuje, že se jedná o placebo. Vy víte, že příčina nemoci může vznikat na různých úrovních a rozhodně nemůžete vyvrátit existenci „úrovní“ které západní medicína prostě zatím není schopná detekovat, natož vědomě ovlivnit. Je od Vás nečekaně naivní, když se svými nadprůměrnými( leč omezenými) znalostmi a zkušenostmi řadíte homeopatika do kategorie podvodu a placeba. Já, jako farmaceut denně pracující s klasickými léčivy bych si nedovolil být v tomto ohledu arbitrem, i když vše k tomu svádí.

  9. 27. 3. 2013 22:31 / Rob

    Přesně tak. Také bych si nedovolil takto soudit. Předkládáte zde vědecký výzkum jako jediný druh poznání. Pokud se daná věc nachází mimo známý okruh či prostor vědeckého bádání, prohlásí se za neexistující.
    Velice mne pak pobavilo tvrzení, že tradiční medicína se snaží jít ke kořenům tak hluboko, jak je to možné. Kdo měl nějaké táhlé zdravotní potíže, které doktor donekonečna „léčil“, až nakonec musel sám vyhledat alternativu, aby se opravdu vyléčil, směje se také.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

O mně

 

Jsem psychiatr a psychoterapeut, zakladatel a vedoucí firmy Terapie.Info, s.r.o, zabývající se komplexní péčí o duševní zdraví. Pracuji i v angličtině (SAE) a francouzštině (Všeobecná státní zkouška). Jsem absolvent lékařské fakulty, absolvoval jsem výcvik v hlubinné psychoterapii SUR, 4 roky individuální sebezkušenosti v gestalt terapii, kurs neverbálních technik. Nyní jsem ve výcviku v psychoanalýze, jsem kandidátem české psychoanalytické společnosti. Od roku 2005 vedu zdravotnické zařízení Terapie.Info, s.r. o zabývající se komplexní péčí o duševní zdraví, dlouhodobě jsem spolupracoval s organisacemi pečující o drogově závislé a o uprchlíky více >

Nejnovější komentáře 

  • Janna: O takovém hezkém článku jsem už dlouho snila. Mám radost. :-)
    / Práce se sny a jinými kompromisními útvary
  • ivan: Dobry den,znate kombinaci antidepresiv ktera by nahradila leky zvane psychostimulancia ? Klasicka antidepresiva rozumi se thymoleptika jsou na urcite poruchy spojene s hypersomnii jako polechatani.A tady sem zrejme narazil na hlavni problem klasickych antidepresiv-oni totiz...
    / Ach ta chemie….
  • Jiří: Jako laik uvažujete dobře, bohužel homosexualita není vyřazena z nemocí bezdůvodně. Nemůžou za to hormony, které produkuje mozek, nýbrž hormony v děloze (Není to potvrzené) Z tohoto pohledu se staví homosexualita na stejnou úroveň jako...
    / Proč se bojíme homosexuálů (a židů)

Facebook