MUDr. Tomáš Rektor / Blog > Zneužitá zem

Zneužitá zem

28. 1. 2013 / autor: Tomáš Rektor

Děje-li se nám příkoří, používáme veškerých dostupných nástrojů, abychom se ho zbavili. Nelze-li se mu vyhnout, snažíme se je aspoň pochopit. Nejsa sociologem ani politologem, snažím se nahlédnout na současnou situaci jediným nástrojem, který jakž takž ovládám. Znalostí individuální duše. A troufale budu tvrdit, že má s duší společnosti mnoho společného.

Trnitá je cesta ke svobodě. Jedince a společnosti. S mnoho návraty a zákrutami. Minulý text jsem věnoval separaci, boji za dospělost. Za svobodu jednotlivce.

Zmínil jsem, že se různé separace příliš neliší. Jsou podobné příběhu muže s vadou řeči, který vedl svůj lid na cestě z otroctví. Jenže ten si stěžoval. Pro kus žvance se mu chtělo zpátky. Mojžíš se ten muž jmenoval.

A mluvil jsem o extrémní zranitelnosti člověka, či společnosti na cestě za svobodou. A jak snadné, a jak podlé je tuto slabost zneužít. Jako rodič, který zneužije dítě. Použije je jako nástroj, jako zbraň.

Dětství je pro mnohé daleko. Ale boj za svobodu zažívá každý z nás. Třeba svobodu od závislostí. Zná to každý, kdo přestával pít či kouřit. Přejídat se. Nebo končil s jinou neřestí.

Začátky jsou prosté. S ranní kocovinou přísaháte, že už nebudete pít. A tentokrát to skutečně vydržíte. Už víte, že toho máte skutečně dost. První dny jsou krušné, ale je to fysická bolest, a ta se dá vydržet. Kocovina, třes, žaludek na vodě. A odstrašující minulost je pořád na dohled. Jenže pak je člověk z nejhoršího venku. Už vlastně nemusí pít. Ale skleničku by si dal. Co je na tom, trochu si ulevit po práci. Oslavit s přáteli. A běda tomu, kdo by ho strašil alkoholismem. To už má přeci za sebou. Ne, nemá. Zdaleka ne.

Kdo se chce zbavit závislosti, má v podstatě dva úkoly. Uvědomit si, že už nechce. Že z toho chce pryč. A pak, že ho to vlastně strašně láká. A že bude chtít zpátky. To první mu umožní se na cestu za svobodou vydat. To druhé na ní vytrvat. Pokud nebudeme dopředu počítat s úskalími, s tím, že nás starý svět bude lákat, nemáme šanci.

Zlákají nás staré jistoty. Že se dá realita zase otupit lahví vodky. Že se dá žít i bez zodpovědnosti a samostatnosti. Vždy se někdo postará. Vždy se dá na někoho shodit neúspěch. Na rodiče. Na stát.

Kdo někdy přestával pít či kouřit, dobře ví, že napoprvé to skoro nikdy nejde. A každá záminka je dobrá. Tak snadné je podlehnout svůdci. Miloš Zeman je jako muž, který své ženě, která přestává pít a staví se na vlastní nohy, koupí láhev vína, jen, aby ji dostal zpět do své moci. Hnusné, co?

A teď zpátky do reality. Všichni lidi nejsou hodní. Dokonce ani politici ne. To, že se někdo pokusí zneužít slabin společnosti, je téměř jisté. A že bude mít společnost tendence podlehnout taktéž.

Tyto volby vypadají jako zmarněná příležitost, aby společnost dospěla. Nemyslím si to. Kdyby stejnou situaci zažil můj klient, nepřekvapilo by mě to. Cesta k dospělosti člověka není přímá. Člověk se mnohokrát vrací zpátky, každý kus si musí poctivě odpracovat. A myslím, že s cestou společnosti je to stejné. Vždyť čtyřicet let vodil Mojžíš lid po poušti. A pokud se podíváte na rozlohu té pouště, je jasné, že museli projít každou její píď. Mnohokrát.

Ti, co Volili Miloše Zemana, prostě touží po starém bezpečí. To je lidské. Pokud s touto touhou nebudeme počítat, nemáme šanci.

Šance k růstu je tu i pro nás, co jsme volili druhou stranu. Přišli jsme o sen. O idol. O někoho, kdo bude udávat směr.

Boj za svobodu začíná od hlavy. Od vědomí. Na začátku víme, ale trvá, než to pronikne do nevědomých struktur. (Odvážné tvrzení. Pro tento případ snad přijatelná zkratka). Můžeme se snažit zlepšovat svět pečlivou prací a nebo budeme doufat, že to někdo udělá za nás.

Druhé straně vyčítáme zaslepení. Ignorování zla a pohodlnost. Ale hrozí nám totéž. Obě strany se snaží přenést svou zodpovědnost na někoho jiného. Zodpovědnost sociální či morální. Můžeme zkusit popřít realitu. Tvářit se, že naším presidentem je někdo jiný. Můžeme se uchýlit do emigrace, vnější či vnitřní. A nebo realitu přijmeme. Přijmout realitu neznamená přijmout zlo. Znamená to přestat je ignorovat. Jen potom se mu můžeme stavět.

Teď se uvidí, o čem ve volbě skutečně šlo. Toužili jsme po slušné společnosti nebo po moudrém tatíčku, který nám ji zajistí? Pokud je pravda to druhé, tak jsme prohráli. Pokud to první, tak v žádném případě ne. Stejně jako předtím máme možnost dokázat, že pravda, spravedlnost a slušné chování jsou standard. A jen tak mimochodem, co myslíte, že je dospělejší? Spoléhat se na svoje síly nebo na moudrého vůdce?


Komentáře

  1. 29. 1. 2013 10:27 / Michaela

    Opět nemohu jinak,než souhlasit. Aby opravdu nastala změna(a abychom ji něchtěli jen tak z hlavy,ale z hlouby srdce,duše),vyžaduje to obrovské úsilí a vytrvalost. Krok dopředu,pád,vstát a opět krok vpřed. Musím vědět, že jsou na cestě překážky, musím být pozorný na všelijaké „lákače“, kteří nás lákají zpět, kteří zlehčují situaci, kteří tvrdí:“jeden panák neuškodí“. Dokud jsem nedosáhl na samé dno, ani nevím, co všechno dokážu a kolik mám síly. Na cestě vzhůru jsem zranitelný,VELMI zranitelný.Musím bojovat nejen s vlastními démony,ale i s těmi vnějšími. To je jako v té jedné pohádce,jak řekli princi,který šel vysvobodit svoji lásku-princeznu,:“Musíš jít stále dopředu. Nesmíš uhnout z cesty ani o krok.Ani vpravo,ani vlevo.Budou na Tebe volat a lákat Tě zpět. Neotáčej se a neměj strach.Jen pořád jdi. A dojdeš cíle.“ STRACH je největší brzdou všeho a mnoho jedinců získává nadvládu pomocí strachu. Já už ho nemám. Prožila jsem Peklo a dostala jsem se k Životu v celé jeho kráse i nedokonalosti.Tak ho žiju.

  2. 29. 1. 2013 10:50 / nedokonalá

    Já se přiznávám, že jsem toho moudrého tatíčka na Hradě chtěla, a trochu jsem doufala, že on tu lepší společnost zajistí. Díky za článek, který mi trochu otevřel oči a motivoval k tomu, snažit se i bez tatíčka :-)

    • 29. 1. 2013 12:56 / Tomáš Rektor

      Ale já ho tam taky chtěl. A moc:)

      • 3. 2. 2013 11:52 / Lienka

        Můj tchán dával svému synovi radu, která se mi moc líbí: “ Vyber si za ženu takové děvče, aby ses za něj nemusel nikdy stydět“…

        Myslím, že tato rada je dobrá pro každou volbu.
        Proto jsem volila KS a netajím se tím.
        Jen mám obavy, že ti, co volili MZ, se stydět ani neumí…

  3. 29. 1. 2013 13:52 / XYZ0

    a víte to určitě, že to byl moudrý vůdce, koho jste volilii?
    Že to nebyl jenom šálivý obraz vytvořený medii, na hony vzdálený od skutečnosti.

    • 29. 1. 2013 16:21 / Homunkulus

      Přečtěte si předminulý blog. Jistě že to byl šálivý obraz; a kdo se na něj příliš upnul, tomu hrozí ztráta samostatnosti. Ale jako ideál (byť ne zcela reálný) je to pořád lákavější než opačný ideál (opět ne zcela reálný), ideál nás čecháčků, kteří to teď všem natřou.

  4. 29. 1. 2013 19:41 / Petra K.

    Ono je vždycky lepší, když v čele stojí někdo, koho si můžeme vážit a který je jakýmsi určovatelem morálního kodexu. Pokud takový vůdce není, neznamená, že my sami na sebe rezignujeme – jak díte. . Prezident není spasitel – …. ale stejně jsem na tom Hradě „v koutě“ chtěla mít ten krásný, kvetoucí, vonící, noblesně rozložitý “ oleandr“ (příměr MZ), pod kterým by se s radostí scházely na čaj delegace z celého světa. .-) Naštěstí si myslím,nebo doufám, že „dobrý tatíček“ ze scény ještě nezmizí. Prostě k prozíravějším volbám prezidentů ještě musíme dozrát – chybí nám těch Mojžíšových 20 let.

  5. 29. 1. 2013 20:28 / Natálka

    Tomáši, myslím, že jsi to vystihl přesně. Díky za článek.

  6. 30. 1. 2013 07:34 / Eva Dřízhalová

    …plně souhlasím, lépe bych to nenapsala…děkuji za zajímavý a moudrý článek…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

O mně

 

Jsem psychiatr a psychoterapeut, zakladatel a vedoucí firmy Terapie.Info, s.r.o, zabývající se komplexní péčí o duševní zdraví. Pracuji i v angličtině (SAE) a francouzštině (Všeobecná státní zkouška). Jsem absolvent lékařské fakulty, absolvoval jsem výcvik v hlubinné psychoterapii SUR, 4 roky individuální sebezkušenosti v gestalt terapii, kurs neverbálních technik. Nyní jsem ve výcviku v psychoanalýze, jsem kandidátem české psychoanalytické společnosti. Od roku 2005 vedu zdravotnické zařízení Terapie.Info, s.r. o zabývající se komplexní péčí o duševní zdraví, dlouhodobě jsem spolupracoval s organisacemi pečující o drogově závislé a o uprchlíky více >

Nejnovější komentáře 

  • Janna: O takovém hezkém článku jsem už dlouho snila. Mám radost. :-)
    / Práce se sny a jinými kompromisními útvary
  • ivan: Dobry den,znate kombinaci antidepresiv ktera by nahradila leky zvane psychostimulancia ? Klasicka antidepresiva rozumi se thymoleptika jsou na urcite poruchy spojene s hypersomnii jako polechatani.A tady sem zrejme narazil na hlavni problem klasickych antidepresiv-oni totiz...
    / Ach ta chemie….
  • Jiří: Jako laik uvažujete dobře, bohužel homosexualita není vyřazena z nemocí bezdůvodně. Nemůžou za to hormony, které produkuje mozek, nýbrž hormony v děloze (Není to potvrzené) Z tohoto pohledu se staví homosexualita na stejnou úroveň jako...
    / Proč se bojíme homosexuálů (a židů)

Facebook